Drsná Planina

Hodně povedený ale řek bych spíš trezorový film,protože sehnat ho byl velky problém.Film nás zavádí do poválečného pohraničí kde hlídky naší armády musely hlídat státní hranice v dost tvrdé a nehostinné jak době tak přírodě.Film má skvělé herecké obsazení.Sou zde naše filmové špičky v době kdy byli ještě pěkné ucha např.Bartoška,Potměšil,Lábus,Kraus,Vyskočil.Bohužel něktří z hlídkujících vojáků zařvou pod rukou německých sviní.Hold nebyla to lehká doba,kdy se i mezi českými lidmi oběvila svině spolupracujíci s fáškama. (01.10.2008)

Průměrný dobrodružný film mapující neklidné pohraničí v poválečných letech. Překvapivě málo politických vsuvek, i když některé tam samozřejmě jsou (poslech protikomunistického projevu v zahraničním rozhlasovém programu), ale bohužel také málo napětí a skoro úplná absence akčních scén, které přece k tomuto žánru patří... Jasné tři hvězdičky. (27.09.2008)

S velkým zájmem jsem se, po více než dvou desetiletích, podíval na film, který ve mně v dětství vzbudil touhu stát se pohraničníkem. (Tímto děkuji několika pohraničníkům, kterým jsem se cestou vlakem z Domažlic se svým přáním svěřil a kteří mně se slovy "Chceš vidět lampasáka?" ukázali svého velitele v kupé). Televize, která film nyní uváděla, měla v popisu, že se režisér snažil o vybalancování filmu tak, aby se z něj nestal nástroj propagandy. Bohužel se mu to nepovedlo. Drsná planina je velmi nechutný nástroj propagandy. Počínaje činností Werwolferů, kteří nemají po válce co dělat, tak přelézají střežené hranice a škrtí stařenky a zamilované slečny ocelovou strunou, za vše zdá se může zahraniční rádio, které k tomu nabádá (tím nechci bagatelizovat činnost záškodníků, která však byla zaměřena převážně na útoky proti vojenským a policejním oddílům). Film je příběhově a scenáristicky velmi roztříštěný, v podstatě působí jako několik epizod, citově prvoplánovitý až vyděračský (i díky tomu si ho však po letech pamatuji), prostě špatný. (21.05.2012)

Taková light verze Krále Šumavy- dokud wervolfové chodí přes čáru jako do práce a pozornost se soustředí na Jirku, Ivana a Láďu, je dobře. Jakmile ale přijde "vítězný Únor", les je plný kopečkářů a diverzantů s parabelami v aktovkách a za hrdinu je jen Jirka s věrným psíkem Rexem, je zle. Chvíli jsem si fakt myslel, že pohraničníci poslouchají nepřátelskou vysílačku...hned se však ukáže, že pouze v rámci politického školení. Za pozornost stojí ústřední hudební téma (Z.Barták). (05.08.2010)

Ochrana státní hranice byla v nedávné době zase in a tzv. Schengenský prostor se rozplynul jako protilátky po druhé dávce očkování, a tak jsem si připomenul pro dnešní mládež už neznámé povolání, tedy dříve tak nepostradatelného a hrdinného pohraničníka. Jméno režiséra  sice trochu děsilo, ale  major Maisner (dej mu pámbu věčnou slávu) tu ještě žádné opičky nedělá a byť to nejsou ani žádné Pěsti ve tmě, tak ani  velký průser. Samozřejmě je třeba si odmyslet tehdy neodmyslitelnou režimní poplatnost, která však zrovna tady není něčím nesnesitelným. V některých případech je to i spíš k pobavení,  třeba scéna s vysíláním Svobodné Evropy, kde hlas a tón moderátora připomíná slavné proslovy páně Urválka.   Až polodokumentární styl vyprávění, kde si k žádné postavě nelze budovat příliš osobní vztah, snad s výjimkou dějové linie kolem Ivana Vyskočila, pak podobnému tématu svědčí a z mého pohledu na český film i nebývale chytlavá hudba Zdeňka Bartáka rovněž potěšila.  Na druhou stranu, ač tu zahyne celá řádka i hlavních postav, bez emocí to tak úplně přece jen nefunguje a  ústřední Bartoškův studený psí čumák hrdinného asexuála byl po celou dobu zkrátka a jednoduše otravný.  Tři dávky, rozkaz zněl jasně, nesmí projít... (24.07.2021)