Byl jednou jeden polda

Komentár z apríla 2017: Možno že objektívne tento film nemá ktovieaké umelecké kvality, ale je to proste kult. Nejde pritom len o nostalgiu. Humor je síce jednoduchší (dialógy tiež), ale funguje to. Nemáte pri tom pocit trápnosti, ale pri iných 90-kových česko-slovenských filmoch, alebo súčasných tunajších komédiach z Troškovej produkcie. O tu kultovosť sa zaslúžil najmä Ladislav Potměšil. Ten sa pre túto rolu narodil. Keď ho vidím dnes ako fúzkatého sedemdesiatnika v terajších trápnych denných seriáloch, tak mi je z toho smutno. Totiž vďaka nemu bol major Maisner proste frajer! Major Maisner, ktorého hlášky sme ako školáci citovali! (23.05.2011)

No dobře, tak jsme si zkusili policajtskou komedii, sic ne originálně. Jak pejsek s kočičkou do dortu, dali jsme tam všechny vtipy a klišé, která máme rádi a povařili po česku. Ale proč, jako v bufetu je v menu gulášová polívka den po guláši, jste vařili ta pokračování? Tuhle parodii na Izerovu Policejní akademii nenarovnala ani erotická ikona Kudláková, viď Václave! Některé postavy jsou sice povedené a v kontextu i zábavné, ale vetšina trochu trapná a já tohodle myšáčka už víc hrát snad ani nechci. (22.10.2013)

"Naši američtí přátelé se usmívají za každých okolností." Najít amerického agenta na SPŠ MV v Hrdlořezích je snadné. Je to ten, co ho první týden studia hospitalizují s podezřením na otravu alkoholem a pak bude do konce života chodit na setkání anonymních alkoholiků. Alespoň takhle si já tento ústav pamatuju a pokud mám aktuální informace, tak se tam dosud nevystřízlivělo. Pro mne je zkrátka Polda nostalgickou vzpomínkou na známá místa a dementní major Maisner se mi jevil jako poměrně vhodný průvodce. Jen ta prohlídka měla tímto snímkem skončit. (22.06.2016)

Potrhlý major Maisner poprvé na scéně.Tvůrci se vzhlédli v amerických Policejních akademiích a přišli s typicky českým humorem. Nepozastavoval bych se nad občasnou trapností filmu. Ta je cílená a umí si s ní poradit v mezích normy. Humor je zase velmi často vypointovaný, ale předně ho podávají dokonale hrající Ladislav Potměšil a spol. Simona Krainová má tady mimořádně pěknou hřívu a sexy výraz i hlas, ačkoliv je nadabována kolegyní Krbovou. No už vidím, jak je zamilovaná do takového ňoumy, co si hrál na mladíka. Soukup umí perfektně pracovat s herci a dostal z nich přesné herecké výkony, o kterých jiní režiséři můžou jen snít. Humoru je tady opravdu dost a to má v každé správné komedii být. Nejsem proti udělit 60%, protože jsem se bavil, jak tvůrci chtěli, a nečekal jsem na vtip v půlhodinových intervalech, jak tomu poslední dobou nejen u českých komedií bývá. A stejně ten vtip se pak promění v klasické "vtipe vylez". Další díly ale už tak povedené nebyly. Tohle pátrání po expertovi z FBI vtipné bylo a synonymum crazy komedie naplnilo do puntíku, i když mu v závěru mírně došly nápady. 60% (24.06.2012)

Život je vážně krutý. Plankton si před milióny let poklidně plave ve vodě, nechává se kolébat vlnkami a má velké plány jako každý jiný inteligentní tvor, sní, že se v příštím převtělení probudí jako mamut, nebo jako lovec mamutů, jako rytíř, jako vynálezce, jako matka dvanáctirčat, jako jezdec formule 1 nebo dokonce jako komentátor na csfd, a ono ejhle, po té strašně dlouhé době procitne a ke své hrůze zjistí, že se stal ropou, ze které někdo vyrobil filmový pásek, což by tedy nebylo to nejhorší, kdyby na něj někdo natočil třeba dech beroucí dokument o vzniku a vývoji hemeroidů, nebo kdyby ho muminkova maminka použila k produkci dráždivého smradu, pálíc ho lupou, jenže ono né, Soukup do něho zvěčnil tuhle nebetyčnou blbost. A chudák plankton ví, že nemá šanci na vysvobození, protože je uložen navždy v národním filmovém archívu a na nějakou revoluci uvědomělých diváků, vylamujících těžké dveře tohoto ústavu a ničících nehodnotná díla, skutečně nelze spoléhat. Na filmu mě zaujaly jen dvě věci, spíše tedy dvě osoby: a) Moravec, který si podle mě dodnes rve v nebi vlasy (tedy jako ty kolem uší, popř. si ze zoufalství stříhá culík), protože ví, že na zemi mu stačilo jen málo, nastřelit náušnice, vzít si nějaké ty prsteny a ženské (a chlapi taky samozřejmě) by ho žádaly o autogram a samy mu padaly do postele, považujíc ho za Horsta Fuchse. A dále za b) ten tvor, co se vydával za kluka a ve skutečnosti to měla být holka. No podle mě to bylo přesně naopak, byl to od začátku kluk, a né moc hezký tedy, kterýmu se zkrátka Hrušínský nejml. velice líbil, a tak si v závěru vycpal prsa a snažil se bezúspěšně vydávat za holku. Ani ta scéna ve sprše mě nepřesvědčila, za prvé byla natočena z Potměšilova pohledu, který byl ožralý a na jeho svědectví se tedy nedá spoléhat, a za druhé, i když v té době (asi) ještě neexistoval fotošop, filmový střih i tehdy dokázal věci téměř nemožné. (21.02.2015)