Muž na útěku

Šedesátkové české filmy mají jeden společný rys:události poválečné a po převzetí moc komunisty jsou v nich zobrazovány jako šíleně vzdálená historie, úplně jiný svět, na který si všichni jenom matně vzpomínají, občas se z staré doby někdo zjeví, asi stylem jako cestovatelé časem za Adamem Bernauem. To je přitom naprosto nevěrohodné: co bylo před 15 nebo 20 lety je živé a je normální součástí současnosti. (13.10.2012)

I v 60. letech minulého století byli váleční zločinci středem zájmů, což také bylo promítnuto v československé kinematografii. Tento snímek je v mnohém velice netradiční. Válečný zločinec je ve vězení, ale odtud ho dostanou zahraniční agenti s úmyslem se mu pomstít za veškeré, tedy i neobjasněné válečné zločiny. Jenomže nic neprobíhá tak, jak měli naplánované. Nejde o kriminálku jen tak ledajakou. Tvůrci se rozhodli pro dokumentární pohled třetí osoby pro větší autentičnost, čímž si dopomohli i použitím reálný filmových záběrů a fotografií. A jak jinak, bez neherců by to tak dobře ani nevypadalo. Z počátku se jim to dokonce i daří, ale od druhé poloviny už začali překračovat lajnu mezi dokumentem a hraným filmem. Jakmile do hry vstoupí Státní bezpečnost, vyznění scén už vypadá zcela jinak. Nápad takového stylu nebyl zase až tak špatný. Dalo by se říci, že by tomu i mnozí diváci uvěřili. Škoda těch přesahů, protože to jinak velice dobře, mimo jiné, i poukazuje na dobu temna a nesvobody. Černobílí obraz tomu jenom pomáhá. (13.03.2015)

Depresivní 60. léta "Nové české vlny", kde skoro nikdy a nikde v čb. filmech nezasvítilo sluníčko...i když se režisér V.Sklenář zrovna k předním představitelům/ tvůrcům tady toho období zrovna počítat nedá. Prší na umakartové stoly (popř. jsou polity desítkou)...u stropu se houpají nahé žárovky a tak podobně. Všechno jak má být..."amatérsky natočený film"..."naturščikové" (neherci), dlouhé statické záběry propojeny s handkou, skoro nikdo nehraje, nezvýší hlas. Všechno plyne v jedné rovině, žádné vrcholy a pády...a právě toto filmu uškodilo nejvíc. Pointa filmu, tedy jak to opravdu s tím zabíjením bylo, bratr hlavní postavy...válečný zločinec... nic nespěje ke "zdárnému" konci, žádná nakloněná rovina, která by končila propastí, vyvrcholením, šokem...zatřesením diváka ve smyslu mrazení v zádech z nacistických krutostí. A proto jenom za 3. (20.01.2015)

Záhy po začátku filmu jsem si uvědomil, že se jedná o filmové pojetí, které používala i Věra Chytilová. Zdánlivá nedokonalost a chaos záběrů je součástí záměru a obsahu scénáře. Civilnost hlavního představitele je ukázkou režijního vedení a práce herce. Naopak neherec, Otakar Váňa, zapadá do děje obsazeného i neherci dozorci a přísluníků SNB. Zdánlivě nesouvisející monology, resp. vyjádření k významu spravedlnost do filmu patří a doplňuje pochopení záměru osvobodit válečného zločince. Náhled do prostředí vězeňství, práce na opravě klášterní budovy jsou další devizou, která film staví do pozice vyjádřene slovem NETRADIČNÍ. Jen jsem nepochopil způsoby jizdy auty, které by ve své době spíše upoutávaly pozornost a filmu nikterak nepomáhají. (20.01.2019)

Zdánlivá "amatérština" mi nevadila. Dokumentární ladění celého příběhu včetně dosazení neherců a málo známých mi v tomto případě sedlo do noty. Podle mě je to devizou celého filmu. Příběh sám je zajímavý, nejen tím, že jméno Karla Krause je spojováno spíš s židovským spisovatelem a žurnalistou, ale především otázkou spravedlnosti a stíhní viny. Unikátní jsou i záběry Anežského kláštera před jeho rekonstrukcí. Novou vlnu nezastupovala pouze Chytilová, Forman, Schorm, Juráček, ale i řada méně známých autorů. Ovšem vliv nové vlny je více než partný. Příběh je podkreslený jemnou instrumentální hudbou, objevují se originální pohledy kamerou i záběr z ruky. Přirozený projev neherce Otakara Váni je perlou celého filmu. Za odvahu a originalitu dávám za pět! (11.11.2014)