Akira

Velmi dobry anime cyber-punk s bozskym podtextem a existencialnim presahem. Atmosfera je znacne apokalypticka a feeling filmu spravne brutalni a depresivni. Zajimalo by me, jaky traumaticky vliv to ma na male deti, kterym se to pousti jako radova prijemna anime pohadka. Nicmene, ze by se jednalo o jedno z nejlepsich anime vsech dob? Hmmm... ani nahodou! K maximalnimu hodnoceni tomu chybi predevsim kvalitnejsi hudba, ktera je pro podobny kousek az prilis nezbytna! Miyazaki moc dobre vi, proc si pro sve anime najima Joe Hisashiho a proc jsou jeho dila mnohem lepsi, nez kousky jako tento. "I must be dreaming. I feel like I can take out the world." 7/10 (17.05.2010)

Pecka ktorú bohužiaľ nedokážem doceniť ( celé to bolo príliš mimo mňa) ale narozdiel od pózerských artoviek ju nemám problém oceniť.A navyše posledná cca tretina je niečo úchvatné. Objektívne ( ak niečo také existuje) by som išiel v pohode aj na 10/10. A subjektívne by som osmičku (keď už, tak len kvôli tomu záveru) zo seba v pohode dostal. Kto má rád tento štýl a ešte nevidel, choďte do toho. (18.01.2015)

Ak by som mal menovať jednu anime klasiku, ktorá mi vyložene nesedí, tak voľba padne bez rozmýšľania na Akiru. Pôsobivé prostredie rozpadajúceho sa Japonska u mňa nemôže vyvážiť vlečúce sa tempo a zmätený, hoc v zásade jednoduchý príbeh, ktorý v druhej časti nahradí podivná prehliadka štylizovaného násila. Akira ma skrátka atmosfericky aj filozoficky minul a údajná genialita pre mňa, bohužiaľ, zostáva záhadou. (29.01.2007)

Jsem architekt, a někdy přemýšlím, co bych pustil svým kolegů za filmy... Akira by byl dobrý adept. Je to film o lidech. Film o vývoji. O úpadku i o naději. Film o městě a jeho architektuře. O nekonečném růstu a jeho následcích. Vlastně je to ten samý příběh, jaký Japonci recyklují od 50.let - od první Godzilly. Manipulace s přírodními zákony nás svádí na křižovatku. Možná už je pozdě, a možná máme šanci na záchranu... Akira je designově stylová podívaná, která má hlubší přesah, aktuální i dnes... (21.10.2013)

Řekl bych, že v Akiře nabylo japonské obsesivní téma energie jednu z nejdokonalejších podob. Tvořící, ale hlavně ničící podstata nekonečné síly obsažená v každé věci ve vesmíru je zde personifikována v několik postav. Ti moudřejší s ní dokáží nakládat s menší mocí, ale zato bezpečně a uměřeně, pokud ji však někdo zneužívá svévolně a za účelem destrukce, stává se i pro něj nekontrolovatelnou a nebezpečnou... Když jsem si Akiru pustil, ze začátku jsem se ošíval, protože se mi ani za nehet nelíbila dnes už poněkud zastaralá animace. Později, když jsem už dostatečně nasákl strhujícím tempem a napětí a zvědavost vzbuzující narací, došlo mi, že k tomuhle příběhu se hodí dokonale. Kaneda, Tetsuo a Kei a tři zvláštně nadané bytosti v tělech malých dětí. S nimi nějak souvisí katastrofa (atomový výbuch?), který roku 1988 zničil Tokyo a dítě (?) jménem Akira. Jestli chcete vědět jak, podívejte se na tohle strhující dílo, odehrávající se po III. světové válce ve městě New Tokyo, kde se po ulicích prohánějí dětské gangy na motorkách, skupiny teroristů čím dál častěji napadají veřejné cíle, ve světě, který je stejně hrozivý, jako je podmanivý. Zážitek. 90% (02.07.2006)