Moje levá noha

Sheridanův snímek vtáhne do děje. Stylem vyprávění, výběrem jednotlivých scének, hereckými výkony, úsměvnými i dramatickými momenty. Daniel Day-Lewis (tehdy) znovu potvrdil nejen mimořádný talent, ale i chuť a odvahu k velkým hereckým proměnám. Nepředstavuje v těžké době plné předsudků totiž jen jednoho z mnoha dětí chudých irských rodičů, ale i přes své těžké tělesné postižení silného mladíka s bystrou myslí, nezlomnou vůlí i smyslem pro černý humor. Ač ho nejprve kdekdo považuje za ubohého idiota, naučí se malovat, psát (napíše autobiografický román – předloha tohohle kusu) i lépe mluvit. Jim Sheridan zvolil citlivé vyprávění, nezatěžuje diváka těžkými momenty (ač by mohl a některé diváky tím možná zklame), spíš občas sklouzne do blízkosti kýče, nicméně svým dílem určitě pomohl s představou o postižených lidech a jejich problémech. (20.10.2014)

Můj psychiatr pokorně žádá zdejší určovatele filmového vkusu, aby nerozhazovali pětihvězdy za každého postiženého, kterého ve filmu potkají. Mne pak totiž vysoké hodnocení nutí ke zhlédnutí snímku založeném na zběsilém poulení očí, urputném kroucení hlavou a nekonvenčním huhlání, což mi způsobuje záchvaty vzteku a následnou hospitalizaci. Pokoušel jsem se nad toto drámo povznést tím, že si udělám čárku při jakémkoli náznaku humorného odlehčení, ale nakonec jsem nakreslil jen jednu za mimořádně vtipný pokus o sebevraždu břitvou drženou v prstech levé nohy. A to by mne, tedy v nějakém nenáročném snímku, penaltový gól ochrnutého bez problémů pobavil. (05.07.2012)

Štýl spracovania životopisných príbehov Jima Sheridana je mi veľmi sympatický. Platí to aj pre toto spracovanie životného príbehu mozgovou obrnou poznačeného Christyho Browna. Sama som na základnej mala spolužiaka, ktorý ako bábätko prekonal mozgovú obrnu, bol síce menej poznačený ako Christy, vedel sa bez problémov pohybovať, len jeho reč bola veľmi ťažká a nezrozumiteľná, pre tých čo ho nepoznali. Priznám sa, mali sme ho veľmi radi, i keď samozrejme neunikol ani on niekedy posmeškom či vtípkom hlupákov, ale znášal to statočne. Spomínam to preto, že mi tento film veľmi pripomenul spomínaného spolužiaka a vnímala som to preto všetko oveľa citlivejšie. Christy to mal v živote skutočne ťažké, ale dokázal, že ak sa chce, všetko sa dá. Videné v rámci Challenge Tour Special - Filmový lov. (25.06.2015)

Ze spojení Sheridan - Day-Lewis nikdy nevznikl " obyčejný snímek " . ( Škoda, že jejich posledním filmovým setkáním byl Sheridanův In the name of the father. ) Nicméně, to co zde ( při jejich prvním setkání ) předvádí Day-Lewis je " oslava řemesla zvaného herectví ". Zde se smazává rozdíl mezi hraním a realitou. Díky Day-Lewisovu přesvědčivému výkonu prožíváme příběh ochrnutého chlapce, ( který je v dětství schopen " komunikovat " se světem pouze pomocí levé nohy ) Christyho Browna i my. Tento snímek přímo zaváněl sklouznutím k lacinému sentimentu ( nemůžu se ubránit myšlence, že vzít si remake do parády hollywoodská produkce dočkáme se hodně nemilého vystřízlivění ), ale v tomto případě díky přesvědčivému Day-Lewisowi, lidsky dojemné B. Fricker, dětskému představiteli Christyho a civilní, strohé ( myšleno v dobém slova smyslu ) Sheridanově režii, snímek vyznívá tolik přesvědčivě a uvěřitelně. 4+1/2* p.s. tento snímek jsem dlouhou dobu nemohl sehnat. Teď koukám, že je to moje jubilejní 1000 hodnocení. Zřejmě to tak mělo být :o) Na " velké snímky " se vyplatí počkat...... (02.04.2010)

Jim Sheridan vo svojich dielach, ktorých témy naznačujú veľmi depresívny prejav, sa sústreďuje viac na silu osobnosti a na jej boj proti vlastnému osudu, ktorý sa snaží brať taký, aký je, čiže sa dá povedať, že témou jeho filmov a špeciálne My left foot je životná energia a nádej. Neskĺzol tu k sebaľútosti hlavnej postavy alebo odsudzovaniu jeho okolia za diskrimináciu, čo by mnohých režisérov určite lákalo. Film je veľmi svižný a plný optimizmu, čo je vzhľadom na tému príjemné prekvapenie. No a samozrejme životná Lewisova úloha. (19.06.2012)