Ve jménu otce

Ve jménu otce se snaží komplexně pojmout historickou událost, věnuje prostor vykreslení hipisáckého života, pevným základům rodiny, policejní tyranii, sporům v soudní síni i bouřlivému životu za mřížemi. V této všestranosti se však ztrácí hloubka, film přelétá z jednoho hnízda do druhého a tím trošku trpí atmosféra - zejména vězení díky zkratkovitosti nepůsobilo ani tolik hrozivě. Celkové zaměření je více na emoce než fakta, Daniel Day-Lewis sice vše prožívá dokonale, ale chladnější přístup by možná působil lépe. Fakt, že vše se odehrává podle reálné události, je dosti znepokojivý, dodává filmu na závažnosti, a tak vlastně díky němu přišpendluji čtvrtou hvězdu... 7/10 (10.11.2013)

Všeobecně filmy "podle skutečných událostí" stojí za hovno, protože už jen ten fakt, že se to opravdu "přesně tak" stalo je pro mne docela nevěrohodný. Neříkám, že tomu tak bylo tady, no všeobecně, i když samozřejmě čest výjimkám. Gerry, irský světec a dobromil, navštíví UK, hledá dobrodružství, sám sebe a co by Ir má to štěstí, že zaujme Angličany v pravém slova smyslu. Ti ho v méně královny pozvou na tradičný UK. čajíček a předvedou mu anglickou pohostinnost, no Gerry, kterému v žilách proudí pravá Irská krev má na to odlišný názor a tradičná UK. pohostinnost, která trvá par let, sem mu jaksi nelibí. Po tom co se jeho pobyt v anglickém království končí, vezme tužku, papír a sepíše své memoáry. 7/10 (03.02.2012)

Víte, přiznám se bez mučení: nesnáším všechny tyhle "syrově autentické" filmy o té době a traumatu z IRA. Těžko tak mohu za sebe vyjádřit víc než uznání za dokumentaristickou věrnost. Nemám tyhle filmy rád, nevyhledávám je a neoslovují mě, tečka. Zhlédnuto ze studijních důvodů s lhostejným výrazem na tváři. (02.10.2011)

Jim Sheridan od svého debutu neuvěřitelně vyzrál a pálil tady jednu silnou scénu za druhou. Daniel Day-Lewis hraje vždycky tak, že nemám co vytknout a tady tomu není jinak a ten přerod jeho osobnosti, to je opravdu herecké mistrovství. Mimořádně silný příběh,který tady ale vyžadoval režisérský a herecký supertalent a obojího se mu dostalo. Jo, je to jeden z těch filmů kdy už při závěrečných titulkách je mě jasný, že si ho musím pustit znova včetně závěrečného songu Sinead O' Connor. (24.10.2020)

"Terorismus. Známé slovo objevující se dnes v novinách téměř dennodenně. Člověk si pod ním představí nějakou extremistickou skupinu, která odpálí bombu v nákupním centru. Existuje ale ještě jeden druh terorismu, mnohem používanější a hroznější, přesto naprosto přehlížený; terorismus vlády na občanech. Vztah států v Evropě k ostatním byl v tomto ohledu řadu let narušený. Stačí si vzpomenout na kolonie v Africe, Hitlerovo Německo, Francii po občanské válce. A přesně o tomto druhu terorismu je i tento film." Nějak takhle nám film Ve jménu otce uvedl náš profesor z gymnázia. A já po shlédnutí musím říct, že měl chlapík pravdu. I přes hlavní zápletku točící se kolem výbuchu bomby v londýnském baru, je hlavní pointa ukryta někde jinde; v právu státu chovat se vůči i nevinným podezřelým se vší krutostí. A není to jen otázka historie, vzpomeňme si na Guantanamo a Georgem W. Bushem vydaný Patriot Act, podle kterého Američani můžou zatýkat po celém světě osoby podezřelé z terorismu. "Jsem nevinný. Strávil jsem ve vězení 15 let za něco, co jsem nikdy neudělal. Viděl jsem umírat svého otce ve vězení kvůli něčemu, co nespáchal. A tato vláda stále tvrdí, že je vinný. Chci jim jen říct, že dokud můj otec nebude uznán nevinným, dokud lidé obvinění v tomto případě nebudou uznáni nevinnými, dokud vinní nebudou předvedeni před spravedlnost, budu pokračovat v boji. Ve jménu svého otce a pravdy." Poprvé a na dlouhou dobu možná naposledy se mi stalo, že lidé v kině začali po skončení promítání tleskat. Jeden z nejpůsobivějších filmů, co jsem v poslední době viděla. (29.01.2008)