Ve jménu otce

Sheridan vzal pravdivej pribeh o nevinnym cloveku odsouzenym na dozivoti a natocil naprosto strhujici drama. Film od zacatku chytne svizny tempo, obcas se dokonce povede nejakej forek a film sleduje osudy mladyho Gerryho, kerej se poflakuje s kamosema po teroristickejma utokama zmitanym Irsku, sem tam neco ukradne, ale jinak nic moc neresi. A najednou prask, v polovine se film zmeni v drsny vezensky drama. Je sice fakt, ze konec je lehce protahovanej, ale to je spis tim pravdivym zakladem. Film se navic muze oprit o perfektni vykony Lewise a Postlethwaitea, i kdyz je fakt, ze Lewise uz sem videl hrat lip. Takze celkove fakt perfektni drama se zajimavym pribehem, paradni rezii a hereckejma vykonama. (07.07.2009)

Ve jménu otce, syna a IRA amen. Dočista to se mnou házelo po posteli, jaký vztek jsem z té nespravedlnosti zpočátku měl. Postupem času však přišlo určité vyrovnání a chuť se znovu postavit k odporu, stejně jako to udělal Gerry. V nouzi poznáš ženu, že je to tak? Všechny emoce byly navíc umocněny faktem, že se jedná o příběh dle skutečných událostí. Britové jsou považováni za chladné konzervativní čumáky, ale tímto filmem se jim podařilo diváka oslovit. Zarazilo mě pouze to, jaké pré měli ve věznici i ti nejpřísněji hlídaní zločinci. Nezbývá ovšem nic jiného než věřit, že to tak skutečně chodívalo. Stejně jako je na místě víra v opětovné neopakování podobných habaďůr. (09.08.2011)

Neskutečně strhující lavina emocí, která se na diváka vyvalí během srdcervoucích přelíčení v soudní síni se čtveřicí obžalovaných je tak excelentně zahraná (ano, hlavně Daniel Day - Lewis), až mi to vzalo dech. To byl první šok, pak už jsem chtěl osobně vtrhnout - vletět a prásknout dveřmi - do oné filmové místnosti se zkaženými soudci, kriminalisty a psychicky vydíranými oběťmi a zakřičet na celé kolo: VY NAMYŠLENÍ TUPÍ IMBECILOVÉ!!! Jimu Sheridanovi se povedlo mne jako diváka tak emocionálně vyčerpat, že jsem na samotném konci tohoto dramatického snímku (který kupodivu začíná pohodově, až komediálně) uronil nejednu hořkosladkou slzu. Lewis je právoplatně jedním z nejopěvovanějších seriózních hereců v Hollywoodu a je vážně škoda, že se neangažuje trochu více. Na druhou stranu pak ale do svých pečlivě vybíraných rolí dává mnohem více, než jen své srdce... Je to vidět v každém jeho snímku - ten člověk své postavě pokaždé propůjčí svou duši a stane se živoucím, existujícím hrdinou, kterého ztvárňuje. Je to něco podobného, jako když Viggo Mortensen spal při natáčení Pána Prstenů se svým mečem a nemyl se, aby splynul s otrhaným hraničářem Aragornem. Emma Thompson také ve Ve jménu otce dokazuje, že jí stačí jen deset minut na plátně a získá si svým neobyčejným charismatem naprostou většinu diváků - je skvělá! Ale dost už bylo superlativů (mohl bych ještě vyzdvihnout pěkný začátek filmu, po celou dobu strhující tempo, scénu s výslechy...), tento film jsem měl vidět o hodně dříve, a rozhodně si jej ještě někdy užiji. (12.08.2009)

Jeden z nejemotivnějších snímků, který jsem viděl a možná jeden z těch nejdůležitějších. Velký mezník. Tenhle snímek je zároveň i neuvěřitelně dlouhý. Dobrá, 133 minut není roztáhlá a obří stopáž, ale s charaktery stihne provést tolik, že jsem pak vyšel s kina a myslel jsem, že jsem byl pryč 5 hodin. S emocemi je cloumáno ze strany na stranu a uprostřed toho stojí nadherec Daniel Day-Lewis a vede svůj konzert. Nevybavím si, zda mě nějaký herecký výkon dostal až tak. (29.01.2008)

Možná trochu nenápadné, ale velmi působivé drama, které je svým námětem v posledních letech aktuální stále více. Muž se "špatnou krví", jenž se ocitl ve špatnou chvíli na velmi špatném místě, musí čelit tvrdé politické diskriminaci a snášet ty největší psychické zátěže, jaké může společnost nastražit. Snímek má opravdu velkou sílu, která ční jednak v parádní atmosféře plné revolučních nálad a hippies, a pak také ve skvělých hereckých výkonech, jež skutečně stojí za to vidět. Daniel Day-Lewis je opět úžasný a definitivně ho řadím k těm nejlepším hercům, jací se kdy před kamerou objevili. Stejně tak potěší i Pete Postlehwaite v roli těžce zkoušeného otce a samozřejmě Emma Thompson v menší, ale hodně výrazné roli. A jak je celá podívaná vážná a poněkud depresivní, tak o to víc jsem si užíval ten závěr, kdy Conlon pronáší hrdou řeč před zástupem novinářů. To jsou totiž přesně ty okamžiky, kvůli kterým mám filmy tak moc rád a nikdy mě nepřestanou oslovovat.. (25.08.2012)