Neporažení

Až na dvacetiminutovku někde uprostřed filmu ve který se nám dává jasně najevo, že jediný komunisti měli charakter a přečte se nám dopis od dělníčka Klementíčka to nebylo po propagandistické stránce až tak zlé. Navíc si myslím, že kluci, kteří byli v roce 1939 na našich hranicích s Německem si zaslouží film a ne jeden. Z toho co vím od tehdy žijících lidí, byla naše armáda připravena k obraně země a i když válka nemohla být vyhrána, bitva o vlastní čest ano, leč muž po kterým se zde dnes pojmenovávají ulice a náměstí jim tuto možnost vzal. Nechci působit jako nějaký "virtual hero fighter", který z bezpečí svýho domova vede od pc hrdinská kecy o cti, ale bylo to prostě ve mě celý film a muselo to ven. Z toho je patrné, že film na mě působil emotivně i když si myslím, že s ohledem na téma mohl daleko víc. Třeba s emocemi, které jsem měl u filmu Uloupená hranice se to nedá ani porovnávat. Akčnější část filmu s ohledem na ročník filmu není vůbec špatná a co se hererckých výkonů týče, tak ty sice ustupují před obsahem do pozadí, ale i tak výrazně vynikal Ladislav Chudík. Jsem rád, že podobný film vůbec existuje a já ho mohl díky CS filmu vidět. (29.11.2010)

Vzhledem k datu výroby jsou Neporažení překvapivě prostí výraznější propagandy. Jistě - komunisté se tu objevují a je zde zvýrazněna jejich statečnost, ale nedá se říct, že by si ji přivlastňovali jenom pro sebe. Vznikl tak objektivní snímek o jedné posádce, která se odmítla vzdát postupujícím německým vojskům a bojovala dokud to bylo možné. Hereckému obsazení dominoval Ladislav Chudík jako rozpolcený důstojník, jemuž vojenská kázeň velí uposlechnutí nadřízených, ale svědomí a vlastenectví mu říká něco jiného. Pro mě překvapení. 70% (16.02.2012)

Je fakt, že potupa, s jakou jsme museli zahodit veškerou přípravu a chuť se bránit proti šmejdu, se neblaze projevila v následujících desetiletích, a ztracená národní identita se jaksi už nenašla nikdy. Následkem a určitým završením bylo české eurohujerství plynule přechácející v eurovazalství, kterému se nikdo už nebrání. To, že si komunisti chtěli z této národní tragédie vydojit body pro sebe, se rozumí samosebou, ti měli žaludek na všechno. (10.01.2013)

Válečná fantazie z naší nedávné historie. S místeckou přestřelkou ze dne 14. března 1939 to nemá mnoho společného. Odpor místecké posádky autory pouze inspiroval, v žádném případě se nejedná o nějakou rekonstrukci. Pokud ale je divák ochoten nebrat v potaz, že se jedná o vlastně smyšlený příběh, dočká se docela působivého dobového válečného filmu. Vedle toho, že je snímek dobře natočen, je ale třeba se ještě vyrovnat s ideologickou stránkou, která jej poněkud zatěžuje. Vykreslení trojlístku velících důstojníků jako slabocha, opilce a kolaboranta a značné zveličení role desátníka komunisty, s nímž se velitel posádky radí, co má dělat, to jsou příklady momentů, které filmu škodí. (18.09.2007)

Odporná zhůvěřilost. Jiří Sequens byl skvělý režisér ale námět a scénář tohoto blábolu je blivně sračkoidní. Růžek je buržoazní důstojník, který pochopil situaci, je tedy zrádce. Ladislav Chudík je buržoazní důstojník a tak si radši provětrá mozek kulkou. Svatopluk Beneš je buržoazní důstojník a je to pochopitelně slaboch. Hrdinové jsou primitiv Sovák a pochopitelně komouš Deyl. Dejte zbraně dělníkům! To by to dopadlo. I v tomto příběhu to dopadá! Obětujeme pár civilistů, zabijeme řádově 5 fašistů, rozbijeme všechno na mraky, na rozkazy serem atd. A pak hrdinně padnem. Prostě příručka o tom jak se válčit nemá. Příběh o nezodpovědnosti... (21.01.2011)