Pýcha a předsudek

Tenhle úžasný příběh si snad ani jiné bodové ohodnocení nezaslouží.. :) Stále jsem trochu na rozpacích, protože jako první v pořadí jsem viděla novou verzi románu Pýcha a předsudek Joea Wrighta, což je jeden z mých nejoblíbenějších filmů. "Seriálová" verze je realističtější v kostýmech, ve vybavení interiérů.. Také víc vystihuje dobu, do které je příběh zasazen. Předsudky, tradice a stereotypy jsou zde mnohem víc cítit než v moderněji pojaté a dnešnímu divákovi možná tím pádem bližší nové verzi s Keirou Knightley v hlavní roli.. To srovnání ale asi není ani tak nutné.. Pokud zbožňujete tenhle příběh jako já, zamilovaná do Darcyho, ať už ho hraje kdokoli, pak se radujte, že má tenhle seriál celých 327 minut.. Enjoy! (06.12.2006)

Tradičně velmi kvalitní adaptace literárních děl BBC se nezapře. Pochybuji, že by se to dalo natočit ještě nějak výrazněji lépe. Typicky britské, s pronikavým vykreslením dobové společnosti, charakteru postav a slovní ekvilibristikou konverzace. Elizabeth, zde naprosto přesvědčivě představovaná Jennifer Ehle-ovou, je příkladem inteligentní a morálně ušlechtilé dívky, která dokáže odolávat konformní, namnoze pokrytecké nebo čistě pragmaticky uvažující společnosti. Příběhy J. Austenové se pochopitelně nejvíce líbí ženám, neboť zcela odpovídají ženskému vidění světa, což vůbec není na škodu. Neboť v literatuře i ve filmu (a nejen tam) je v menšině. To ovšem neznamená, že je méně pravdivé... (01.07.2009)

Nenapadá mě, co bych téhle adaptaci vytkl. Snad jen role Jane Bennetové byla obsazena poněkud neuváženě - její představitelka působí příliš nezdravě a zakřiknutě, spíš jako vyplašená srna než jako plnokrevná hrdinka z Austenové románu. To je však jen malý vroubek na kráse. Zbytek je skvělý - včetně obsazení: těžko si přestavit archetypálnějšího Darcyho než je ten v podání Colina Firtha a oduševnělejší Elizabeth než Jennifer Ehle. --- Čtu komentáře kolem a neodpustím si poznámku na okraj k denunciátorům Jane Austenové, k těm "chlapům", kteří ji mají za pramatku červené knihovny a vzdálenou příbuznou Danielly Steelové. Rozum do hrsti, pánové! To, že se zápletky jejích knih často točí okolo vdavek, nemusí hned znamenat sentimentalitu. Naopak: pozorný čtenář (a divák snad též) u ní najde mnohem více ironie a kritické racionality než neředěného citu. Kdepak rozněžnělá mimóza - Austenová je hlavně bystrou a neskonale vtipnou pozorovatelkou lidských charakterů, odhalovatelkou neřestí a učitelkou ctnosti. A to prosím není můj soukromý názor. Jeden z nejpřednějších morálních filosofů 20. století Alisdair MacIntyre ji jmenuje jedním dechem s Aristotelem jako výsostnou představitelku etiky ctností (viz "After Virtue") a chválu na ni pěje i C.S. Lewis (viz "Note on Jane Austen", in: Selected Literary Essays). V obou případech se přitom jedná o myslitele mužné, ba přímo robustní, ne o zjemnělé duše básnické. Jaká škoda, že je J.A. v hlavách mnohých takhle nespravedlivě onálepkována jako "ženská literatura". Moc téhle diskriminaci nerozumím. Je to snad méně absurdní, než kdybychom Dostojevského románům říkali "literatura mužská"? Takže shrnuto a podtrženo: přiznávám, že ji čtu rád, ba co víc, přál bych si ji potkat a slyšet; kochám se její angličtinou, jejím důvtipem i moudrostí; romantiku u ní nehledám a nenacházím (tu lze v mnohem koncentrovanější podobě získat třeba od Shelleyho, Novalise či Julia Zeyera) - naopak, užívám tuhle dámu jako lék na nerozum a na vlastní občasnou přepjatě romantickou roztouženost. Takže, nactiutrhači lady Jane nechť očekávají brzkou návštěvu mého sekundanta. (Sraz před úsvitem ve Stromovce. Volbu zbraní nechám na vás. Co takový hod knihou? Přineste si proti mé tenoučké J.A. třeba tlustého Clancyho nebo ještě tlustšího Stephena Kinga - klidně i Dana Browna se všemi jeho "anděly a démony".... uvidíme, co má větší váhu). (05.08.2009)

Tyhle romantiky nemám rád, nerad koukám na film kde se lidi, pusinkujou pak se spolu vyspěj a pak se řeší kdo koho miluje více, neříkám že jsem na ně zasedlej, ale je to asi můj nejméně oblíbený žánr. No a nastal čas abych zkoukl i tohle, a nemůžu říct že je to nějak extra špatné, ale nic převratného. (11.09.2011)

Naprosto věrná adaptace knihy. Někdo může tu doslovnost vnímat jako negativum. Pro mě to bylo přínosem. Tvůrci se nemuseli uchylovat zkracováním ke stavění oslích můstků a nevytvářeli tak podivné, nelogické odbočky od naznačeného děje. Nelze nezmínit herecké výkony nejen sympatických představitelů hlavních postav, ale i paní Bennetové, která je se svými nervy archetypem příšerné matky, sousedky, tchýně a osoby vůbec. (31.08.2010)