1492: Dobytí ráje

Nedávno som dočítal Zweigovu biografiu Magalhaesa a dostal som chuť na objaviteľský veľkofilm. Áčkový som nenašiel, tak že sa konečne dokopem aspoň ku Kolumbusovskej klasike. V rámci Scottovej tvorby jedna z najkrajších prác a ten kultový Vangelisov soundtrack určite jeden z najepickejších, človek sa pritom cíti ako boh. (21.02.2022)

Mělo to být monumentální pětihvězdičkové a Oscary ověnčené veledílo. Ale skutek utek. Není to sice vyložený propadák, ovšem žádný velký hit se nekonal. Film je snad až příliš dlouhý, místy se divák dokonce nevyvaruje ani nudy a nemůže to zachránit ani standardně dobrý Depardieu v hlavní roli. Mimochodem, Michael Wincott je coby hlavní padouch skutečně působivý. Absolutně dokonalá je ale jen Vangelisova hudba. Je to tak na 70%. (17.07.2002)

Absolútne sa nezhodujem so súčasným fenoménom "cancel culture", s ničením sôch, prepisovaním histórie v záujme všeobecnej korektnosti. Jej obeťou sa samozrejme stal aj Cristoforo Colombo a bolo by to na dlhú diskusiu. Človek, pre ktorého "idealizmus" a "zlato" boli nepochybne voľne zameniteľné synonymá, ktorý nechal poodtínať pravé ruky obrovskému počtu domorodých obyvateľov ostrova Hispaniola, prehnane ambiciózny megaloman, ktorý si po návrate dovolil ponížiť aj portugalského kráľa. Ale tu nehodnotíme dejiny, tu hodnotíme film. Pár hluchých miest, ale na svoju dobu dobré. Aj vďaka Vangelisovej hudbe (ako bolo odliate na zvone: SEMPER RESONAT). (28.10.2020)

1492: Dobytí ráje, aneb sen, který se hrubě nezdařil. Ostatně už sám název napovídá, jakým směrem se příběh bude vyvíjet. Kolumbus utíká ze starého světa, aby nalezl svůj ráj, který v konečném důsledku naplní veškerým zlem, kterým jeho bývalý svět oplýval. Honbou za bohatstvím, politikou a násilím. Asi nejexplicitněji symetričnosti mezi dvěma světy znázorňují popravy. Zpočátku filmu se Kolumbus zděšeně dívá na lámání vazu „čarodějnic“ španělskou inkvizicí, jen aby ke konci filmu bděl nad podobně příšernou exekucí zrádců z vlastních řad. Svým způsobem se proto jedná o film existenciální (pojednávající o nemožnosti útěku sama před sebou), ale i dobrodružný (protože není možné zavírat oči (a uši), před takhle dechberoucí podívanou). Scottovi se tudíž povedla velmi zajímavá a vzácná kombinace, na jednu stranu diváka oslňuje, na stranu druhou mu umožňuje jít i do hloubky. (28.08.2016)

Úvodní třetina filmu vrcholící epickým došlápnutím Columbovo holínky na pevnou půdu je opravdu zábavným velkofilmem, ve kterém Scott bez problému mísí své megalomanské choutky s pro něj přirozenou minimalističností (nezapře se jeho zkušenost ze Soupeřů), zatímco děj je zajímavý a má spád. V momentě kdy je však ráj dobyt, říkal jsem si, co se proboha může další hodinu a půl dít. A říkám si to i teď. Osidlování džungle a dost nepřirozeně našroubovaný záporák byla bohužel voda na mlýn nudy a čekání na konec snímku. Střídmější stopáž by tak možná mnohé zachránila. 5/10 (25.05.2017)