Zuřící býk

Černobílý autobiografický skvost, který je nejen nejlepším nemafiánským filmem Martina Scorseseho, ale řadí se i k absolutní špičce boxerského subžánru. Paradoxní je na tom to, že scének z boxerských klání by se dalo spočítat na prstech jedné ruky. Zuřící býk vyniká někde jinde. Ve scénáři. Ve scénáři, který je spjat s postavou násilníka a cholerika LaMotty. První spolupráce trojice De Niro – Pesci – Scorsese dopadla více než na výbornou. De Niro se roli naprosto odevzdal. Jde to vidět nejen na fyzické přípravě, ale i psychické. Řada nezapomenutelných scének, detailní kamera, kompozice, stylizace, násilí. Scorsese zde sahal po Oscaru jako nikdy předtím a tenhle nezdar shledávám jako jednu z největších chyb v historii akademie. Co chcete víc než dokonalost? [Přesná stopáž: 124 min] (10.01.2007)

Scorseseho mistrovské dílo se všemi klady i zápory, které tahle kategorie přináší. Tak nějak totiž věřím, že právě kvůli svému stylu bude tenhle film naprosto nezkousnutelný pro 95% bežných televizních diváků. Těch zbylých několik málo (řekněme) "vyvolených" v něm ale objeví možná jeden z nejzásadnějších snímků filmové historie. Osobně se mi hodně často u filmů stává, že jsem z nich napoprvé úplně na větvi (dokonalý příklad Zelené míle), ale jak uplyne několik dnů, týdnů, měsíců, jejich kouzlo vyprchá. Pustím si je podruhé a je téměř pryč. Zuřící býk je film z přesně opačné kategorie, napoprvé mě nesebral tak, jak bych podle hodnocení čekala, ale po měsících, možná i letech ve mně zraje jako víno. Dodnes nemůžu zapomenout na tu úžasnou kameru snímající židli letící vzduchem, netradiční černobílé zpracování, krásný hlavní hudební motiv a hlavně brilantní herectví jistého muže jménem Robert De Niro, které v Zuřícím býkovi přesáhlo všechny limity a mohlo by být označováno za jedno z nejpůsobivějších v historii. Za sebe musím říct, že se Zuřící býk asi v nejbližších měsících do mých top 10 nejoblíbenějších filmů nedostane, přesto nevylučuji, že tam za pár let možná najde své čestné místo hned vedle Scorseseho Taxikáře, který možná není tím nejdokonaleji vybroušeným diamantem, přesto (či právě proto) je mi jaksi o něco málo bližší. (20.07.2008)

„I don’t trust nobody.“ Anti-Rocky (který by bez Rockyho pravděpodobně ani nevzniknul). Nikoli film o zápasech v ringu, ale o bojích v makovici chlápka, kterého žralo, že má malé ruce. Jake vinou své býčí povahy postupně ztrácí slávu, moc, peníze a důvěru druhých, od nichž požaduje respekt, který sám projevit nedokáže. Deptá ho neschopnost dokázat, o čem je přesvědčen – že patří mezi nejlepší. Boxerské úspěchy pro něj nejsou dostačující a svou dominanci, kontrolu nad situací, si potřebuje stvrzovat i v domácím prostředí. Nejtvrdší rány tak schytávají jeho nejbližší. Klíčovými osobami na bolestivé cestě k pozdnímu přijmutí vlastních hříchů jsou jeho bratr a druhá manželka. Vickie pro něj zpočátku představuje nedostupnou bohyni, jejíž krásou se náležitě opájí také kamera a kterou si Jake sám dovolí nanejvýš ostýchavě pohladit po ruce. Ochotně se ze zuřícího býka mění v jejího poslušného chlapečka (za co je na jednom z kontrastně idylických rodinných videí odměněn zástěrou „Momma’s Little Helper“). Až poté, co si uvědomí, že Vickie není jenom jeho máma, že ji musí sdílet s jinými a dávat tím všanc své mužství, začne ji vnímat jako své soukromé, nedotknutelné vlastnictví. A jako s majetkem s ní také ve velmi brutálních scénách domácího násilí jedná. Skutečně se chová jako zvíře neschopné ovládnout své pudy (zvířecí skřeky doprovázejí také boxerské zápasy). Vědom si neodčinitelnosti svých hříchů, snaží se v brutálně nepovzbudivém závěru svou prohru alespoň přetavit v sebe-lítostivé vtipkování. Je však zřejmé, že níž už sestoupit nemohl. Abych nezapomněl, Scorseseho odůvodněně těžkopádný film má též úchvatnou kameru, minimálně v boxerských scénách bezkonkurenční střih (barové dialogy jsou místy chaotické) a ve svém středu jeden z nejzarputilejších hereckých výkonů moderní kinematografie. 85% Zajímavé komentáře: Decker, Vronsky, Triple H, Cornon (25.08.2012)

No asi všechno tady už bylo řečeno, ale neodpustim si pár negativních poznámek... Film mě, bohužel, chvílema nudil. Zejména od toho okamžiku, kdy hlavní postava přestane s boxem, mi připadalo, že se film plácá od ničeho k ničemu. Naopak některý části filmu by si podle mě zasloužily víc prostoru (např. pasáž z vězení). Nejsem žádnej vizuální fetišista, takže fakt, že někdo v roce 1980 natočí černobílej film, mě spíš irituje. Spousta lidí tu třeba vychvaluje úvodní titulky, ale timhle u mě film prostě nazaboduje. A v neposlední řadě musim napsat, že scény ze zápasů mi přišly celkem na hovno. Občas bylo vidět, že rány padaj jen tak do vzduchu a navíc po 10-ti kolech v ringu často oba soupeři byli akorát zpocený a jinak vypadali celkem bez poskvrnky. Celkově je to pro mě tak někde na rozhraní 3 a 4 hvězdičky, ale kvůli výkonu De Nira se nakonec přiklonim k vyššímu hodnocení - 71% (16.06.2007)

Zuřící býk nesporně patří mezi největší perly světového filmu a (společně s Taxikářem) zároveň na absolutní špici bohaté tvorby Martina Scorseseho. Tento černobílý klenot, který zasáhne přímo do srdce, mě již několikrát přesvědčil o svých nebeských kvalitách a zařadil se mezi filmy, ke kterým mám velmi osobní vztah. Tady opravdu nic nechybí ani nepřebývá. Unikátní snímek, brilantní De Niro. (18.11.2009)