Poslední pokušení Krista

Originální pojetí příběhu Ježíše Nazaretského, které se vůbec neřídí podle evangelií, natož pak podle Bible. Martin Scorsese si to prostě natočil podle sebe a dost dobře se mu to povedlo. Může děkovat hlavně za kameru, kterou má geniální, za Defoa, který se nechal kvůli filmu klidně i dvakrát ukřižovat, ale hlavně kvůli tomu, že film je skutečně epický. Obsahuje plno mytických představ o stvoření náboženstvích kolem Ježíše Krista. Abych se ale přiznal, tak ze začátku jsem se trošičku ztrácal, než jsem se do příběhu skutečně dostal, po půl hodině už to ale šlapalo jako po másle a já sledoval okolí. Okolí, které režisér dokázal neskutečně opsat od doby před dvouma tisíci lety. Nikdo neví, jak to tehdá ve světě vypadalo, ale jemu bych to klidně věřil. Všecko je to natočené tak autenticky, že jsem si fakt přišel, jako bych stál na kopci a sledoval ukřižovaného Ježíše. Na filmu se mi ale líbí hlavně to, že vypráví CELÝ Ježíšův příběh. Od osvícení Bohem, přes získané davy až po samotné ukřižování a zmrtvýchvstání. Něco to do sebe určitě bude mít, jenom by to nemuselo být tak dlouhé. I když pak by to nebylo zase tolik epické. Je to natočené obyčejně, pro obyčejného diváka. Žádné efekty nebo cokoliv jiného. Akorát dokonalé hrátky se zvukem a obrazem. To jen dokazuje, jak je Martin Scorsese dokonalý režisér. Ale také si vzal na krk dost závažné téma. To by se ani jinak natočit snad nedalo. Možná dalo, tak jak to natočil Mel Gibson, ale ten to zase pojal z naprosto jiné strany. Když bych ale měl vybírat, určitě bych sáhnul po tomhle vyprávění. Je opravdovější i když se o v něm nemluví latinsky a nehraje se na nechutné přehánění, jenom aby z toho lidi byli v šoku a měli důvod kolabovat v kinech, jako se u Gibsonova filmu bez problémů stávalo. (14.12.2009)

Poslední pokušení Krista představuje věrohodnou adaptaci knihy, která bourá slepé následování až podezřele jednoznačných dogmat a pohlíží na postavu Ježíše ze zcela jiného (lidského) úhlu. Ježíš tápe, Ježíš se bojí, Ježíš chybuje i pochybuje, film je to velmi přemýšlivý a obsahově hluboký, avšak zdá se mi, že někdy až trochu moc spoléhá na to, že se divák "zabaví" vlastními úvahami. Tempo je rozvolněné a 164 minut dost, jenže pro úspěšnou interpretaci a plynulost myšlenkových pochodů Ježíše není možné zrychlovat, či zkracovat, tudíž pokud divák 21. století pocítí jistou zdlouhavost, musí ji akceptovat jako nutné zlo... Scorsese odvedl na tomto náročném tématu výbornou práci (Mel Gibson jen závidí), kterou limituje jen poněkud skromnější rozpočet. 8/10 (07.11.2008)

Asi nejkřesťanštější film, co znám (nejpravdivější film, co se týče zachycení pravých a těch opravdu důležitých z křesťanských myšlenek). Při prvním shlédnutí to byl jistě jeden z mých tří nejsilnějších filmových zážitků. Při nedávném zatím posledním shlédnutí mě uvrhl do několikadení deprese. Vždycky ho pochopím trochu jinak, vždycky nacházím nové a nové myšlenky. Geniální hudba, geniální Willem Dafoe, hodně hodně hodně dobrá režie, střih a vůbec všechno - především scénář. No prostě to musíte vidět... :-) 12. 10. 2006 : Nejkřesťanštější a v tomto směru nejpravdivější (a nejkrásnější) film je Deník venkovského faráře od Roberta Bressona (ale Poslední pokušení je hned po tom) (08.10.2006)

Keď budete pozerať tento film, zabudnite na to, že existujú evanjeliá. Tento film sa ich (ako budete upozornení už v úvodných titulkoch) drží len okrajovo. Paradoxne však asi najkrajším spôsobom predstavuje kresťanské ideály a zobrazuje Krista ako pochybujúcu nešťastnú bytosť, snažiacu sa ujsť svojmu osudu aj na kríži. Výborne zobrazuje aj motivácie vedľajších postáv (Judáš, Maria Magdaléna). William Dafoe zahral svojho Ježiša s bravúrou ,akú mu môže hviezda Gibsonovho Umučenia Caviezel potácajúca sa pol filmu po krížovej ceste len závidieť. Všetko čo vraví mu žeriete a budete schopní sa sním stotožniť. Výborný je tiež Harvey Keitel ako Judáš, ktorý zradiť nechce, ale musí tak proti svojej vôli urobiť. Čerešňou na torte je potom David Bowie ako Pilát, ktorý úžasne okomentuje dôvod Kristovho trestu ako "nie si nebezpečný tým čo robíš, ale tým že chceš zmeniť myslenie ľudí" . Nedá nespomenúť perfektný soundtrack Petera Gabriela. Podtrženo sečteno jasných 100% pre klasiku, ktorej Gibsonov vypatlaný krvák nesiaha ani po členky a ktorá je hodna mojej TOP 20. (14.11.2004)

Chápu velice dobře, proč církevní kruhy a jiné mistry dogmatu film nadzvedl ze židle. Ježíš v podání Scorseseho opustil slupku umělé nadreálné postavy a stal se mnohem více člověkem, který má jednoduše strach. Chybuje, mění názor, disponuje touhami a je nejistý, tak nejistý .. To pobouření chápu ne z důvodu, že by Scorsese udělal něco špatně, ale díky mému nevalnému mínění o dogmatických prasatech obecně. On naopak myšlenku přenesl do mnohem hmatatelnější a pochopitelnější podoby a jakožto silný věřící s výjimečnou schopností nadhledu přistupuje ke své víře kriticky a uznává její neduhy, aby je ideologickou tezí vzápětí obhájil a nebo jen útrpně přiznal bez obhajoby. Jeho rétorika sice nebude působit masivním okouzlením, ale je mnohem upřímnější a pro mne, jakožto více méně ateistu, snesitelnější. Ano, Ježíš na mě i v tomto snímku působil jako mnoho dnešních fanatických mesiášů v rozličných sektách. Vždyť co jiného bylo ve své době Křesťanství. Ale v jeho podání se mi nesvírají pěsti rozčilením nad blbostí a můžu se na věc dívat s větším nadhledem. Jako na historickou událost, která ve své době daný průběh potřebovala, ať je mé osobní hodnocení dopadu čí glorifikace ze stran některých religionistických majorit místy sebenevrlejší. (11.03.2011)