Král komedie

Mojí mámu chytla policie, když jela 60. No jo, jenže ona byla v garáži! Totální De Nirova exibice. Ten člověk prostě nevydechne a v Králi komedie poletuje jako střelenej. Všude je, všemu se směje a hlavně neskutečně máchá rukama. A když došlo na jeho závěrečné vystoupení, minimálně 5 minut trvající, nemohl jsem od toho chlapa oči odlepit. V tom momentě mě napadlo jen jedno: a to, že svým výkonem převyšuje pojem -herecká genialita-. Nekecám, lidi, je to tak....... A pokud po závěrečných titulcích nebudete mít optimistickou náladu, je s váma amen. (13.07.2008)

Nedoceněný, asi až moc jiný... Jízlivý snímek byl ze strany Martina Scorseseho v jistém směru hazardní podnik. Přiměl ho představit jinou podobu „špinavých ulic“ (špína není na ulici, kde se lidé ušpiní, neboť lidé ulici špiní) a pokaždé výrazný projev Roberta De Nira vést do vyloženě sebeshazujících poloh. Jeho Pupkin není odporný charakter v autoritářském významu toho slova, daleko spíše zoufalcem, u kterého provokuje hlavně neústupná tupost, s jakou prosazuje velikášské záměry. Scorsese podřídil vizuální stránku odlehčené stylizaci první poloviny, v níž průběh do té doby jednoznačné zápletky s přemírou dialogů nedovoluje ani pro autora tak typické hudební výplně. Experimenty však neopouští, kupříkladu Pupkinovo nacvičování výstupu zamrazí čistě subjektivním vstupem do jinak neuchopitelné mysli. Důležitý je moment Pupkinových objektivně prezentovaných představ, ukazujících se vzápětí jako liché (tj. subjektivní, zase tato hra). Souvisí to s náhlým přechodem do ještě vyhrocenější druhé poloviny, vystavující stále se rozšiřující konglomerát pokleslé zábavy na tak trapný odiv, že se té trapnosti nejde nesmát. To už nejsou toliko média, hvězdy a idoly, čili tvůrci, ale také konzumenti. Zásadní je divácký přístup – vcelku nečekaný závěr vychází s posedlosti kultem hvězd v určité míře. Nadto předestírá, jak laxní je v životě posuzování určitých lidí (ve filmu postav) na základě útržků a prvotních dojmů, vyplívajících zde s autorem předložených událostí. Divák má vlastně přejímat směrem k Pupkinovi rétoriku velkých šéfů obrazovky a mistrovství Scorseseho spočívá v několikerém přehazování „objektivního“ přístupu. Moc se mi líbí ono vrstvení, ve světě televize, kde vítězí okamžik, není vůbec nemístné. (01.12.2011)

Chameleon Robert De Niro tentokrát jako nesmírně otravný fanoušek, který nebere ne jako odpověď a považuje se na nedoceněného komika. Pro mě osobně jeden z nejslabších filmů dvojice De Niro & Scorsese. Asi i proto, že byl Robert "The King of Comedy" Pumpkin tak neskutečně vlezlou postavou, že mi po půl hodině začal lézt na nervy. (25.05.2009)

Výborná komedie s naprosto úžasným Robertem De Nirem v hlavní roli. V tomhle filmu si střihnul zřejmě svojí nejlepší komediální roli, on jich sice moc nehrál, ale tady přímo exceluje a totéž se dá říct i o Scorsesem, ten taky moc komedii nenatočil, ale tahle se mu opravdu povedla. král komedie rozhodně neni žádná taškařice, spíš to připomíná britský komedie, všechno to je takový nenucený a přirozený. Na tohle se fakt stojí podívat (14.01.2007)

Samotna predloha filmu (neviem ci vymyslena alebo skutocna) je minimalne zamysleniahodna.Cely pribeh na mna posobil jemne tragikomicky.Osoba Pupkina alias de Nira je vykreslana do najmensich detailov a dava nam moznost vidiet do mysle "zakomlexovaneho" loosera, ktory uprimne veri vsetkemu co robi, aj ked to zjavne hranici s "dobrymi mravmi". PS.tak ma napadla taka paralela s nasimi politikmi... ;-) (25.02.2004)