Barva peněz

Sám byl kdysi eso. A v talentovaném, ale arogantním hráči biliáru, který se u stárnoucího kouzelníka učí, vidí nový životní impuls. A šanci vydělat solidní balík. Cruise dostal příležitost pracovat s dvěma hollywoodskými velikány – učit se od nich – a pochopitelně toho využil. Scorsese si sice hraje se střihem a kamerou, jinak toho ale kromě solidní atmosféry a pevného vedení herců moc nesvedl. Jinak je to možná s podivem, ale v mé sbírce dvd zastupují nejpočetnější skupinu právě filmy Toma Cruise. Pro někoho možná stále ten chlapík z Top Gunu, co cení zuby a mhouří oči, pro jiné spolehlivá herecká star, která rozehrává svůj talent v rozmanitých kouscích. Možná je to pečlivým výběrem rolí a obklopováním se výbornými režiséry (však posuďte sami: Brian De Palma, John Woo, J. J. Abrams, Bryan Singer, Ridley a Tony Scott, Barry Levinson, Cameron Crowe, Michael Mann, Francis Ford Coppola, Robert Redford, Sydney Pollack, James Mangold, Edward Zwick, Stanley Kubrick, Steven Spielberg, Ron Howard, Oliver Stone, Neil Jordan, Paul Thomas Anderson nebo jako v tomhle případě Martin Scorsese..), každopádně se zas a znova těším na další setkání.. (11.03.2012)

Film kterej neoslní ani neurazí. Scorsesemu určitě jdou daleko líp filmy o mafiánech, než nějaký drrama, ale naštěstí pro něj barvu peněz hodně zvedaj herecký výkony Paula Newmana a Toma Cruise. Jinak mi ale celej tenhle film přišel tak trochu o ničem, sice jsou tady k vidění zajímavý kulečníkový bitvy, ale to je asi tak všechno a přesto tomu dám 4*. procč? Protože přesto všechno mě kupodivu film celkem bavil (14.01.2007)

Kdepak, ač se tvůrci snaží sebevíce, kvalit Hazardního hráče tento snímek nedosahuje. Může za to především Tom Cruise, dnes se na něj již koukat dá, ale v počátcích kariéry byl jeho herecký projev žalostný. Tento film nevyjímaje. Zato Paul Newman zářil v plné kráse, z plátna prakticky neslezl, radost koukat. Oscar zasloužený. (27.06.2008)

Až do Mysu hrůzy Scorseseho největší komerční úspěch je ve vícero ohledech esenciálně osmdesátkovým filmem. Jakožto pokračování Harzadního hráče zapadá Barva peněz do dobové módy sequelů, druhou největší roli dostal Tom Cruise, tehdy velmi čerstvě proslavený Top Gunem a díky hudbě a kameře jde o velmi cool podívanou. Přesto Barva peněz není typickým, lehko zaměnitelným osmdesátkovým produktem, ale osobitým dílem filmaře s poměrně jasnou vizí. Cool jsou Scorseseho filmy přinejmenším od Špinavých ulic, takže (audio)vizuální styl nebyl reakcí na dobový požadavek vnějškově efektních podívaných – doba naopak konečně dohnala Scorseseho. K mylným závěrům by mohlo vést také obsazení ke hvězdám stoupajícího amerického zlatíčka. Scénář sice nestraní ani jemu, ani Newmanovi, ale rozhodně nejde o tehdy žádanou variaci příběhu, v němž se mladé štěně učí novým kouskům od starého, nepoučitelného psa. Vztah mezi cynickým Eddiem a namachrovaným Vincentem navíc v druhém plánu odráží pohyby ve filmovém průmyslu jako takovém, konkrétně hollywoodské přerozdělování moci: z rukou starých mazáků do tlap dychtivých mladých yuppies. A tak zatímco Newmanovi, jenž nemá příliš kam stoupat (a zároveň nechce nikam spadnou), již prakticky nezbývá, než s nostalgií rekapitulovat svou kariéru a dělat si pořádek v životních prioritách, Cruise, který na začátku výstižně pracuje v hračkářství, s nebetyčnou arogancí a bez jakéhokoli respektu předvádí, že na něj, jak se sám domnívá, nikdo nemá. Zatvrzelí jsou oba, nepoučitelný jenom mladší z nich. Neboť jestli jsem poslední záběr pochopil správně, Eddie se, poté, co zkrachuje jeho plán získat nad svým učněm kontrolu (a jako bonus na něm vydělat nějaké peníze), vrací nejen do hry, ale hlavně ke hře pro hru samotnou. Po dlouhých letech cynického přechytračování druhých a dokazování si bůhvíčeho se konečně stává skutečným biliárovým králem. Co na tom, že má jeho království rozměry zhruba dva metry čtverečné – prohrál a vyhrál na něm nejdůležitější bitvy svého života. Význam tohoto objektu s povrchem barvy peněz pro oba (proti)hráče neustále zdůrazňuje kamera, nacházející se často ve výši stolu a připomínajícími svými prudkými nájezdy na postavy kulečníkové šťouchy. Stejně jako si Newman svým charismatem dokáže během chvilky podmanit scénu, umí takto Scorsese v pár vteřinách navodit potřebnou atmosféru a připravit nás na významnost události, k níž má dojít. Pravdou však je, že jednotlivé scény, jakkoli nápaditě zrežírované jsou si výsledným „feelingem“ dost podobné a po dvou hodinách jsem byl neskonale rád, že můžu z těch zakouřených heren konečně vypadnout. Přesto hodně, hodně stylové pokoukaní s jedním z nejlepších pozdních Newmanových výkonů. 75% Zajímavé komentáře: berg.12, Silas (07.10.2012)

Scorsese se po svých předchozích náročných opusech snížil k něčemu mainstreamovějšímu a natočil řemeslně parádní příběh o charizmatickém mentorovi a jeho talentovaném, ale nezralém žáku. Velmi efektně nasnímané kulečníkové bitvy, dobře napsané ústřední postavy a jejich vztah a přesní Newman s Cruisem. (22.02.2020)