Casino

Pro někoho možná jeden z nejlepších titulů Martina Scorseseho, pro mě jen místy poutavý retropříběh o jednom úpadku z výšin bohatství. Nejen osud bosse velkého lasvegaského kasina, ale i hráče ovlivňuje sebeklam: on doufá, že ho ona skutečně miluje, oni doufají, že opravdu vyhrají. Scorseseho přístup, který je málo příběhový, mi nikdy moc neseděl, tentokrát je mimořádně dlouhý a maximálně ukecaný, kdy (přiznejme si) šlo několik desítek minut dialogů vystříhat. Na druhou stranu je nekonečné Casino s výbornými hereckými výkony (Joe Pesci vede) skvělou dobovou atmosférou a „milou“ brutalitou. Holt přece filmová událost, když to tu každý erudovaně tvrdí, tak proč nelípnout pět hvězd? (03.04.2013)

Fakt mě ten film moc bavil: svým stylem vyprávění, zajímavými osobnostmi i příběhem. Přestože je tak dlouhý, ani jednou jsem nezačala mít pocit, že se nudím. A hned od začátku jsem fandila De Nirovi a nikomu jinému; jak to s ním dopadne, mi nebylo lhostejné... prožívala jsem to s ním jako kamarádka :-) (30.01.2009)

Film, v němž se spojuje až dokumentární přístup k zmapování chodu tak organické a živé instituce, jakou je obrovské casino v Las Vegas, s bohatě vrstveným a strukturovaným dějem, při čemž musíme zatraceně dobře žhavit mozkové závity, abychom drželi krok a neztratili se v záplavě mafiánských bosů, obyčejných vrahounů a zlodějíčků, falešných hráčů, zkorumpovaných poldů a především moři obyčejných otců rodin, kterých spolyká Las Vegas i okolní, do nekonečna se táhnoucí poušť, každoročně na desetitisíce. Scorsese si vybral opravdu rázovité a přitom charakteristické postavy, které nechal střetávat mezi sebou a uvnitř nich samých. Na scénu uvedl v mafiánských filmech ne tak typickou postavu protřelého, úplně neitalského, spíše zdrženlivého, židovského podvodníka, který dokáže umně proplouvat mořem požadavků, závazků a nebezpečí, dozírat na bezchybný chod casina a spolehlivě tak plnit i vlastní kapsu. Tato postava, jediná kladná - dá-li se to tak říci - byla svěřena Robertu De Nirovi, který se s ní vypořádal dokonale a stal se vlastně celkovým průvodcem filmem a osobou, kolem které se točí úplně všechno. Jeho životní postoj je natolik vychytralý, opatrný, že by takto dokázal fungovat možná až do smrti, ale ani jemu se nepoštěstí, aby ho nepotkala ta nejstrašnější možná katastrofa, a to aby se zamiloval do bezcharakterní, protřelé podvodnice, díky níž se jeho doposud spokojená existence začne stejně jako casino hroutit. Skutečně přesvědčivá mrcha Sharon Stoneové, musí být všem odporná od začátku do konce, nejdřív svou falešností a nakonec pak neuvěřitelnou nepředvídatelností a nespolehlivostí. Postava, která je však čitelná velice dobře,a od které se můžeme nadít akoráť tak nechutné nakládačky, byla po předchozích krvavých zkušenostech z Mafiánů pochopitelně a zcela správně svěřena mistrovi živelné zuřivosti Pescimu, jenž dotvrzuje platnost nemilosrdného pravidla, že kdo mečem zachází, jím i schází. (23.12.2004)

Další Scorseseho promyšlený exkurz do určitého uzavřeného světa. Spolu se scénáristou a romanopiscem Nicholasem Pileggim vyprávějí o lidech, kteří jsou ke konci svého honu za prachama a požitky už jen směšní. Dost mi to připomnělo Vlka z Wall Street. Tři hodiny opravdu nejsou skoro nic, paradoxně je snímek často tolik nabit dějem, že divák nestíhá sledovat vše. S tou psychologickou propracovaností bych si nebyl tak jist, tvůrci se moc nevěnovali tomu, jak události působily na Rothsteinovu dceru, což by mě dost zajímalo. (23.10.2017)

Gangsterky, kriminálky a filmy o mafiánech jsou většinou NA - JEDNO - BRDO, ale po shlédnutí Casina prostě musím změnit názor, protože když člověk vidí tohle, tak jako by mu někdo vstříkl novou krev do žil. Martin Scorsese umí točit filmy, a především umí točit gansterky, což se třeba nedá říct o režisérovi de Palmovi, který natočil pro někoho tak hodnotné skvosty jako jsou Neúplatní, Zjizvená tvář nebo Carllitova cesta a nechci ho nijak hanit, ale narozdíl od Scorseseho mi tento pán prostě trošku nesedl. Casino je film který má 171 minut, a udržte diváka v křesle takovou dobu. Já na to koukal v noci, do půl čtvrtý do rána, ležíc v posteli. Při obyčejném filmu bych byl během pár minut tuhej, ale tady to prostě nešlo. Životní příběh chlapa, kterého hraje deNiro totiž začíná a svižně, ale opravdu svižně, ubíhá celé tři hodiny, kdy se na konci nestačim divit, že to tak rychle uteklo, a to je hodně zvláštní. Málokdy mě film dokáže udržet takovou dobu, a tři hodiny už je pojem, ale tento film to dokázal. Ve čtyři s kruhy pod očima jsem si s chutí mohl přiznat, že tak dobře natočený film jsem dlouho neviděl, a okamžitě jsem si ho zamiloval. deNiro je elegán, role mu sedla, zde nelze někoho milovat nebo nenávidět, člověk prostě sleduje jak to svižně všecko samo od sebe plyne. Neexistuje hluché místo, neexistuje chvilka nejistoty nebo nedej bože nudy, neexistuje nic, co by se tomuto filmu dalo vytknout. Casino se pro mě stává filmem, který jsem si na první pohled dokázal zaujmout a tři hodiny sledování bylo pro mě jako procházka rájem, která se jen tak znova nezopakuje. (03.01.2009)