Mys hrůzy

Děsivý thriller, jenž v sobě citelně přenáší odkaz na Alfreda Hitchcocka, postupně přitvrzuje a nabízí famózní gradaci. Ta je vytvořena nejen agresivní kamerou, údernou hudbou, ale i vynikajícími hereckými výkony, obzvláště pak v podání dcery Bowdenových. Drsňácký Robert DeNiro a jeho neuvěřitelně chladné a účelné dialogy dokážou přenést své emoce i na diváka, a to velice efektivně. Co se ale moc nepovedlo, je opravdu přehnané zakončení tohoto napínavého příběhu. [80%] (28.11.2015)

V dobe uvedenia ma tento Scorseseho thriller nechal chladným. A dnes mám pocit, že ide o najlepšieho "posmrtného Hitchcocka". Herrmannova hudba, nájazdy kamery, vizáž Jessicy Lange, ktorej postava sa navyše volá Leigh... Marty je diabol, chamelón, ktorý ukážkovo naviazal na odkaz Majstra, a ešte si svoju polievku prikorenil fenomenálnym psychopatom De Nirom a rúškom dráždivej sexuálnej perverzie. Tak trochu fajnšmekerská záležitosť. Piata hviezda odomňa uniká iba o vlások, preto, lebo ide skôr o krátkodobý pocitový, než dlhodobý zážitok. (17.03.2010)

Už úvodní záběr na De Nirovu kérku na vymakaném těle dává tušit, že se dočkáme něčeho zajímavého. Scorsese se opět pochlapil a jeho remake strčí černobílého předchůdce hravě do kapsy. Vyplatí se vidět, už jenom kvůli scéně, kdy De Niro jako údajný bohémský učitel svádí Julliete Lewisovou - to co ona předvádí, to je famózní herecký koncert. Dal bych i za pět, ale konec je bohužel blbej, klasicky hollywoodsky natahovanej. (11.05.2003)

Absolutní hodnoty na barometru stylovosti a drastická režie, která čaruje i s vyvařeným námětem. Další z dokonalých důkazů toho, že Scorsese ve 21. století ztratil elán a náboj. Brilantní thrller, který oprašuje odkaz Alfreda Hitchcocka a předvádí Scorseseho na samém vrcholu žánrových hrátek. Mistr filmové režie je dovádí do extrému, a tím balamutí diváka i redefinuje žánrové vzorce samotné (hlavně požadavky na jejich tempo a "rychlost"). Nestoudně geniální! (25.10.2006)

Právě tohle je film, při kterým mě došlo jakým obrovským filmařem a mistrem příběhu je Martin Scorsese. Ono totiž v porovnání s tím nedomrlým černobílým originálem z roku raz, dva to na mě doslova řvalo. Každá postava je zde daleko lépe prokreslena, film jde mnohem více do detailu a to hlavní teprv přijde. Ještě teď se otáčím za sebe, jestli tam náhadou nestojí namakanej tetovanej chlápek s ksichtem DeNira. Brrr to byli pocity během sledování tohoto Mysu hrůzy. Věřte že každá scéna je suprácky vychytaná a filmu ty vymazlený scény dodávají to pravé napětí a atmosféru a je jedno, jestli ta scéna trvá několik vteřin / DeNiro na plotě / a nebo několik minut / rozhovor DeNira a Juliette Lewis ve školním divadle /. Stálo se už skoro samozřejmostí pět ódu na předvedený herecký výkon DeNira. Já nevím jak to ten chlap udělal, ale měl jsem z něj strach, prostě bombózní je hraní v jeho podání, ale pozor není sám, kdo tady ze sebe sype tuny hereckého talentu, je tu ještě Juliette Lewis to něco neuvěřitelnýho, když jsem se koukal jak hraje svou postavu, vybavily se mě snad všechny holky co jsem poznal, když jim bylo - náct ! Konec je sice nastavovanej, ale zato velkolepě a perfetně natočenej. Mys Hrůzy je zkrátka ohňostroj filmařský kvality. (03.12.2007)