Věk nevinnosti

Klasické kostýmní drama v režii od Scorseseho. V tomhle tématu a žánru asi už nic nového vymyslet nejde a sledovali jsme přes dvě hodiny klasických "problému" tehdejší elity New Yorku. Zaujala parádní kamera, kostýmy a parádní výkon nádherné Michelle Pfeiffer a v té době nesmírně talentovaného Daniela Day-Lewise. (26.12.2011)

Křišťálově čistá filmařina, která přes svou očividnou křehkost drží celé dvě a čtvrt hodiny, s klasicky geniálním Day-Lewisem, jenž svým uměním povznesl zdánlivě nezajímavou postavu Newlanda do zcela jiné sféry. Přemýšlím jen, jestli mi do relativně sourodé Scorseseho filmografie více nesedí Kundun nebo právě tato vkusně citlivá romance. Více takových odboček bych prosil.. (27.09.2014)

Film jsem viděla po dlouhé době, po kterou jsem si pamatovala jen to, že byl zdlouhavý a byl o zakázaném vztahu. Nostalgie mě donutila shlédnout ho znovu a krom toho, že se mé vzpomínky potvrdily jako pravdivé, jsem si uvědomila, že zdlouhavost filmu zde byla na místě. Každý pohled, či obraz znamenal více, než tisíce slov. Scorcese dokázal do jednoho okamžiku nahustit maximální koncentraci emocí a napětí. Nenaplněná touha je synonymem snímku. (18.12.2006)

Román oceněný Pulitzerovou cenou posloužil jako předloha nádhernému kostýmnímu melodramatu z dob, kdy morálka byla nad vším. Sladké časy rozkvétajícího New Yorku jsou ozdobeny hereckými pocitovými koncerty. Day-Lewis a Pfeiffer se milují víc, než jejich století je schopné unést. A ubohá ženuška Ryder tomu všemu musí čelit, aniž by dala cokoli najevo. Pomalé tempo odpovídá zobrazované době, je dostatek času na každou návštěvu salónu či opery a vy můžete jen jediné, nechat se dojímat. (25.05.2018)

,,VY MÁTE NAOZAJ RADA SAMOTU?" ,,DO TEJ DOBY NEŽ SA PREMENÍ NA OSAMELOSŤ." __ Z hľadiska námetu azda najmenej Scorseseovský film, v ktorom sa dá vklad režiséra - a jeho známych spolupracovníkov - z časti odhaliť napr. v dômyselnom strihu jeho dvornej strihačky a v rodnom newyorskom prostredí slúžiacom ako kulisa pre viacero jeho počinov, vrátane neskorších ,,Gangov New Yorku" (opäť s D.D.-L.), odohrávajúcich sa sotva o dekádu skôr pred ,,Vekom nevinnosti", avšak so zameraným na opačnú stranu tamojšej (rozmanitej) spoločnosti. O filme i o všetkom s ním spätým viem už dlhodobo, no dosiaľ nikdy sa neocitol v dobrovoľnom hľadáčiku môjho záujmu, nakoľko bol v mojich očiach unudenou kostýmnou romancou majúcou svoju predlohu kdesi v červenej knižnici, preto sa apriórne orientoval na ženské publikum. Až keď som ho v priebehu krátkej doby dvakrát videl z neho niekoľko krátkych úryvkov, rozhodol som sa ho pri najbližšej príležitosti - z časti pre postupné skompletizovanie si filmografie režiséra a z časti pre vlastný zvýšený záujem oň - preskúmať jeho potenciál. Nuž, hoci som bol na film navnadený, vo výsledku ma okrem formálnej stránky ničím mimoriadnym neupútal a svet newyorských aristokratickej vrstvy sa vo všetkej svojej unudenej ospalej všednosti, kde hlavnú rolu hrajú škrobené salónne večierky a všetko s nimi spojené, preniesol do nevýraznej dejovej štruktúry filmu, kde je niekedy problém orientovať sa vo všetkých tých menách a občasné dramatické prvky sú iba vyrozprávané, než aby sa stal divák ich priamym účastníkom. Celkové pojatie a nonkonformnosť snímky napokon dokonale odráža Lewisov záverečný monológ: ,,Povedz jej, že som jednoducho staromódny.". Vo váhaní medzi silnými 3* alebo slabými 4* napokon rozhoduje vyšumenie videného, ktoré prišlo prekvapivo už po niekoľkých hodinách. Už iba kvôli mladučkej Winone Ryder neľutujem však, že som film videl. (2920. hodnotenie, 151. komentár k filmu) (21.07.2016)