Marťanská kronika

Naprosto sterilní adaptace geniální knihy, natočená s rozpočtem asi 10 USD, takže už asi nezbyly peníze ani na vytrhání trávy z "marťanské" pouště. To, že i filmy Eda Wooda mají lepší výpravu a vizuální efekty není ten největší problém. Tím jsou úplně stejně špatné herecké výkony, rozvleklost, nuda a absence jakékoli přidané hodnoty. Zato ubraných hodnot je tu nepočítaně. První díl byl ještě koukatelný, ale zbylé dva jsou už jen utrpení. (16.01.2011)

Filmové zpodobení KRONIKY se minimálně vyrovnalo slavné stejnojmenné literární předloze světově proslulého amerického spisovatele Raye Bradburyho. Vzniklo nevšední dílo, plně srovnatelné s klasickou ruskou adaptací Lemova slavného sci-fi románu SOLJARIS; obě nastudování spojuje i myšlenka přenosu a oživování lidských myšlenek. Zatímco se však Andrej Tarkovskij plně věnuje filozofickému rozměru v uměleckém osvojení, v KRONICE se výrazně projevuje dobová nejistota, pokud šlo o budoucnost tehdejšího amerického i světového lidstva. Pohled na modrou planetu, která se mění před očima vyděšených marťanských pozemšťanských kolonistů v poušť, je nadčasový: jakoby předjímal zjitřené ekologické povědomí naší současnosti. Skvělou režii doplňuje mimořádný scénář a nadprůměrně zvládnutá práce se skvělými herci, jak tu již bylo opakovaně konstatováno mými spolukomentátory. To, že použité triky působí dnes úsměvně, je stejně tak pravdou jako konstatace, že v případě tohoto díla jde o věc, která vadí ze všeho nejméně. Ústřední myšlenka, že žít plodně, plně a ušlechtile, je hodnota nadřazená času i možným dalším mimozemským civilizacím, je ilustrována víc než přesvědčivě. Některé momenty setkávání dvou civilizací, vzájemná nitkovitost navazovaných kontaktů, odlišná hmotná konzistence obou druhů, pozemšťanů i Marťanů (jedna ze závěrečných scén třetího dílu, kdy se pro zástupce obou planet ukazuje jako nemožné podat si ruce), jsou dokonce i věcně, obsahově očekávatelné a velmi pravděpodobné. Nevšední zážitek a námět k dlouhodobému přemýšlení, hloubání a domýšlení, to jsou hlavní přínosy této nesporné perly americké kinematografie-televize nedávné éry. Přínosy opravdu klasické a záslužné. (23.12.2010)

Bradbury-tenhle asi nejvíc vykrádaný ,mnohokrát citovaný (Sunshine,Osudový dotek,...) a vlastně nikdy řádně převedený do nějakého toho filmu (když nepočítám 451st. Fahrenheita) génij horroro-sci-fi-dramatu,by se asi u tohodle poněkud vrtěl nad trapnou snahou o nějaké ty ,,efekty",ale tak jako mě by se mu líbila atmosféra a snaha udržet myšlenku knihy i přes ústupky produkci,- a tak jako já by poděkoval za ojedinělý pokus dostat Bradburyho jako autora (a nejen dodavatele nápadů) do filmu.(to někdo blokuje práva na jeho povídky a romány a nebo jsou filmaři takoví ignoranti?) (30.12.2011)

Dlouho jsem neviděl tak věrně natočený seriál podle knižní předlohy. Povídky, které si tvůrci vybrali, se opravdu pevně držely předlohy a tvoří ucelený příběh. Je to nádherná pocta Rayi Bradburymu. Některé momenty se mi opravdu dostaly pod kůži - třeba Marťanské město či v závěru debata s Marťanem. Díky tomu všemu a nádherné hudbě S.Mayerse má tento seriál duši, což se u spousty technicky vypiplaných sci-fi snímků dnešní doby nedá říct. Díky za tento seriál! (14.01.2011)

Mal som asi väčšie očakávania, než ukázal výsledok. Viac epický, viac hĺbavý, menej príkry v zmysle: nezabíjajme sa, nezničme si planétu ako to urobili Marťania. Trojdielna miniséria mi pripomínala poviedkové minipríbehy, ktorých jediným spájajúcim článkom bol šéfastronaut Wilder, ktorý sa snažil uvidieť a pochopiť Marťanov. Časté skoky v čase, rýchla kolonizácia Marsu a nedostatočne vysvetlené konanie Marťanov, či ich dávnych tieňov. Na druhej strane, forma a spracovanie boli ok, trochu streotypné a poplatné dobe, v ktorej seriál vznikol (všetko moderné bolo plechové, predmety či budovy), ale v zásade ok. Lokácie na Malte podarené. Atmosféra bola tiež prítomná, ale časom sa vytrácala. Uvítal by som, ale diely boli o dosť skrátené, pretože poldruhahodiny je na takéto tempo príliš. (02.04.2021)