Volání rodu

Nejlepší je pustit si celou „pravěkou“ trilogii na jeden tříhodinový zátah-Osada Havranů je seznámení s hlavními postavami žáka a jeho mentora (Havranpírko a Sokol), Na veliké řece dobrodružná story o pátrání po „unesené“ nevěstě (Veveřice) a nalezení té pravé (Šťastná chvíle) a ve Volání rodu se zakládá nová komunita zemědělců a pastevců. Závěrečná část je mi nejmilejší zejména pro podzimní depresivitu („Nepřibližuj se, Smrti!“) fotogeničnost sněhu a představitelky dívky Rosničky, stejně jako pro „hlášky“ M.Moravce („Co budete žrát?… Pojdete do prvního mrazu.“) A když se z kopce začal spouštět jezdec na koni s lebkou jakéhosi hlodavce na čele (kostýmy Theodor Pištěk), jako kluk jsem zapomněl v kině dýchat. (25.11.2007)

Volání rodu je stejně jako oba předchozí kousky docela povedená záležitost, byť si myslím, že Bartoška je přece jen na roli primitivního lovce-sběrače-pastevce příliš kultivovaný. Zato Moravec jako konzervativní předseda obce (nebo náčelník či co) je velice přesvědčivý, Srstka je také obsazen vhodně. Celkově se na to dobře kouká, možná i proto, že to je fakt hodně neotřelé prostředí. (27.06.2008)

Jistě, technické detaily, reálie, to vše je velmi špatné. Umytý, přistřižený a jak dětská prdelka holý český hezoun se zkrátka pravěkým obyvatelem nestane, ani když si oblékne činčilu. Tohle by se mělo natočit ještě jednou, bez rukaviček a s odbornou asistencí, Štorchovy příběhy za to stojí a po pravdě, scénář není zlý. Právě závan nostalgie z dětské četby a v kontextu novodobé disneyovské plytkosti i docela silný příběh katapultují závěrečný díl trilogie vysoko. Byť film sráží žalostné herecké výkony, je nejlepší z pravěké trilogie. Té by nejvíce pomohlo, kdyby zůstala jedním filmem (viz můj komentář k předešlým dílům). (12.04.2017)

Některé scény sice hodně pracují s předpokladem, že divák už něco ví (snad ze sledování předchozích naučno-dobrodružných eskapád) či že se nebojí něco si domyslet, ale jinak jde o výtečný příběh z pohádkové doby kamenné, jemuž je možné vzhledem k době vzniku máloco vytknout. Delší stopáž by patrně přinesla dopracování některých příběhových linek a samozřejmě je znát malý rozpočet a televizní dramaturgie, avšak kouzlo naivního napětí z dob dávno minulých stále působí bez větších problémů. (01.06.2022)

Třetí a poslední návrat do oněch časů, kdy jsme už nebyli jen lovci a sběrači. Nicméně musím konstatovat, že počasí se evidentně neřídí scénářem, poněvadž opravdový třeskutý mráz vyhlíží docela jinak. Tady si bezstarostně zurčí potůček, nemaje ani při březích pražádného ledového krajkoví, a v okolní krajině leží jen něco málo na pohled těžkého, mokrého sněhu. Ani jehňátko, jakožto jedna ze čtyřnohých hereckých hvězd, není v žádném případě něžným, bělounkým, sotva zrozeným mláďátkem - jak je divákovi podsouváno, ale mohutnou, umolousanou, téměř dospělou ovcí. Důvěryhodnost zápletky prakticky kopíruje důvěryhodnost klimatických podmínek i oné kudrnaté hrdinky, která nepotřebuje ondulaci, tudíž nikterak nedbá o svůj vzhled - o to aktivněji zkouší cudně zatajit svůj věk ... v bláhové naději, že jí to projde. Na druhou stranu - poctivá snaha o vyobrazení české kotliny za dob dávno minulých by tu byla, takže v souhrnu opět slabší 3* (30.09.2020)