Na veliké řece

Nikdy som nemal rad normalizacnu trilogiu Volani Rodu -Osada Havranu - Na Velike Rece. Vo vtedajsej ceskoslovenskej televizii film presumel a nevyvolal vacsi ohlas. Hraju tu neherci, tudiz herecke vykony su priserne, dejova linia dokonale nudi ..... s takouto normalizacnou vyplachovou tvorbou uz problem mam. 5 % (26.08.2014)

Celá tahle pravěká trilogie se docela vydařila, i když je jasné, že je určena především mladším divákům. Když jsem coby nedopělé mládě tyhle filmy hltal, naprosto mě fascinoval "akční hrdina" Jiří Bartoška. Ta fascinace samozřejmě s dospělostí pominula, ale své kouzlo má tento film, ale i zbývající dva ze série až dodnes. (01.10.2002)

Bartoška se vysmál lidské pověrčivosti a "zažehl světlo rozumu", budiž. Že se tak zákonitě musí stát, stejně jako identita "Vládce údolí" je však jasné každému, kdo kdy slyšel nějaký příběh. K čekanému konci se navíc film proplétá estetikou pionýrského tábora hrajícího si na pravěk (jak jsem zmínil v komentáři k prvnímu dílu) a vlastně má i podobnou dramatickou výstavbu jako táborová bojovka. Účastníky by to asi bavilo, ale radovat se z vypárvění pak mohou jen sami mezi sebou. Přiřazení pozbytí lásky za účelem nalezení nové je možná jak ze života, ale určitě ne jak z umění. (29.09.2009)

Tohle není Boj o oheň, nýbrž čistá sedmdesátá léta. Projekt zjevně provázely didaktické ambice - na scéně, architektuře a některých artefaktech, jimiž se kamera na úkor tempa vyprávění fetišisticky věnuje, je znát práce lidí, kteří stran historické věrohodnosti nebyli úplně mimo. S ohledem na diváckou přívětivost byly ale věrohodnosti stanoveny jasné, relativně úzké hranice: Sokolí oko Jiřího Bartošky je vyvoněný, zjemnělý a oholený metrosexuál s dobovým paťourem. Pralidé defilují v rákosí s kožených modelech od Teodora Pištěka, k popukání je sledovat něco jako Balet československé televize (v čele s Ljubou Skořepovou) křepčit okolo totemu. Nemenší haluz představuje soundtrack Zdeňka Lišky, který zní zajímavě, ale do autenticity se trefuje asi jako do androše Bičem Božím. Tímto oslím můstkem se dostávám ke hluboké ideologické stopě. Hlavní hrdina je nejen šlechetný, uvědomělý materialista, ale i vůbec daleko před mytickým myšlením své doby. Muselo dojít i na očerňování prehistorické buržoazie; ideologové nedbali, že měla v době bronzové kladnou historickou úlohu před sebou. Bizár. (23.10.2015)

A zase: "Mně se to nelíbilo, protože příběh byl moc jednoduchej." Jasně, tak příště budem v pravěku řešit záhadu zastřelenýho klenotníka v zamčeným pokoji, ne? "Dobové kostýmy neodpovídají realitě." Jasně, protože tehdá v pravěku, jak si pamatujou všichni, kdo onehdy žili, byly všechny kmeny na stejném stupni vývoje. A nemohlo se stát, že by náhodou nějaký obchodník, co cestuje po světě, mohl mít bronzové předměty, zatímco u Havranpírků ještě svištěj na kameni. ... V podstatě jediný, co mi u těchhle tří filmů chybí, je drsnější sexuálno. V momentě, kdy si Sokol odvádí zajatou Veveřici k vodopádu, nebojím se, že by si ji tam před zraky všech přihlížejících "neohnul". Čili: podřezaný prase ukázat můžem, ale že by přišla na přetřas nějaká koza, to věru ne. Nu, tyhle naučné filmy pro mládež, že? (25.08.2014)