Fortunes of War

Seriál o válce bez války. Jak výstižné označení. Zatímco druhá světová většinou tvůrce vybízí k tomu, aby ji zabrali z pohledu lidí trpících v nacistickém Německu, vojáků bojujících na frontě nebo židů čekajících na smrt v koncentračních táborech, ve Fortunes of War se válka stále udržuje pouze na pozadí. Až na výjimku se žádný z hlavních hrdinů neocitne na bojišti, nikdo není pronásledovaný zlými německými pohlaváři, nikdo se nestane aktivním členem odbojové organizace. Přesto válka nakonec zasáhne všechny, i kdyby jen pitomým omezením osobní svobody, věčným strachem z bombardování a nutností neustále utíkat více na jih před rozšiřujícím se nacistickým vlivem. Menší prostor pro události druhé světové však není jediným netypickým prvkem; oni totiž ani hlavní hrdinové nejsou tak docela "běžní". Ne snad proto, že by se jednalo o výstřední karikaturky; spíš jsou tak obyčejní (= velmi dobře namixování z kladných i záporných vlastností), že vám s vysokou pravděpodobností někdo prostě nesedne, ačkoliv se za záporáka v žádném případě považovat nedá. Osobně jsem v závěru posledního dílu měla tendence umlátit Guye a co jsem četla názory na IMDb, někteří se mnou souhlasili a jiní by zas v reálu nedokázali vystát Harriet. Ať už je tomu objektivně tak či onak, manželský pár Kennetha a Emmy, kde se oba milují a vlastně zároveň procházejí neustále nějakou krizí, mi v řadě těch dokonalých, filmových lásek na první pohled velmi sedl. Jediné, co tak můžu hodnotit lehce negativně, je prostý fakt, že scénáristé z nějakého důvodu ukončili příběh už v roce 1943. Ano, můžete si říkat, že válka na tomto seriálu není to nejdůležitější, ale stejně mě po těch sedmi hodinových dílech zajímalo, kdo z doposud přeživších ještě padne a kdo se z té hrstky Britů nakonec vrátí do Anglie. A také kdo mě za poslední dva roky ještě překvapí něčím, o čem mě do té doby ve spojení s jeho osobou vůbec nenapadlo uvažovat. Ony jsou někdy ty jemné náznaky prozrazující homosexualitu / židovský původ / marxistické názory některé z postav mnohem lepší, než kdyby se dotyčný od prvního výstupu choval zženštile / slavil šabat / oslavoval Stalina a ještě několikrát svůj názor zopakoval pro pomaleji chápající publikum. "Tamhle je Guy. Musím mu pogratulovat, že má jen dvouhodinové zpoždění." (22.06.2010)