The Forsyte Saga
Sága rodu Forsytovcov
Scénář:
Kate BrookeHudba:
Geoffrey BurgonHrají:
Damian Lewis, Rupert Graves, Gina McKee, Alistair Petrie, Ben Miles, Wendy Craig, Ann Bell, John Carlisle, Amanda Root, Barbara Flynn, Gillian Kearney (více)Série(2) / Epizody(13)
Obsahy(1)
Píše se rok 1874 a londýnští Forsyti se připravují na malou rodinnou zásnubní slavnost, která je skvělou příležitostí, aby se všichni příslušníci tohoto starého váženého anglického rodu zase jednou setkali. Pravda, příležitostí poněkud pochybnou, neboť Monty Dartie, mladý a nemajetný floutek, není právě mužem, jakého by si starý James Forsyte pro svou dceru Winifred přál - jenže co dělat. Svět se mění a je třeba to respektovat. Ostatně tento ústupek starým dobrým mravům nebude zřejmě posledním. Úctyhodnou rodinou Forsytů mají v nejbližších letech otřásat události, jaké by si ještě před pár lety nikdo neuměl ani představit. Na startovním bloku první z nich je již připraven mladý Jolyon, který hodlá učinit věc dosud naprosto nevídanou: opustit svou ženu i rodinné bohatství a jít za hlasem srdce... Tak začíná nejnovější (desetidílná) britská adaptace slavného románu Johna Galsworthyho, zachycujícího v celé své šíři (tzn. tří románových trilogií) život tří generací rodiny Forsytů - od poklidného údobí vlády královny Viktorie až do dvacátých let minulého století. Hrdinové této rodové kroniky, (která podle autorových slov "balzamuje" život této střední vrstvy) v proměnlivé scenérii svého i okolního světa zvolna stárnou, dospívají, na ulicích se místo kočárů objevují automobily... svět se zkrátka mění a život jde dál. John Galsworthy (1867-1933) bývá někdy označován za posledního velkého vypravěče viktoriánského období, "Forsyti" (první vydání v r. 1922) jsou jeho dílem nejznámějším. V r. 1932 obdržel Nobelovu cenu za literaturu.) První šestadvacetidílný televizní přepis "Forsytů" z r. 1967 se s mimořádným úspěchem hrál i na naší obrazovce a zůstal dodnes v povědomí řady diváků. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (80)
Dokonalost. Jiné slovo to vystihnout nedokáže. Velice subjektivní protože jsem si (jak je mým zvykem) přečetl nejdříve knižní předlohu a pak huráá k počítači. Ta kniha je dostala. Naprosto jsem se do ní ponořil a zkrátka to není náhoda, že se o ní ve škole učí, protože její kvalita a význam jsou rozhodně na místě. Způsob, jakým se podařilo zfilmovat tohle dílo se vzal jeduduše řečeno za správný konec. Tragédie, těžké osudy těch dobrých, utrpení špatných ... zoufalství abezmoc plynoucí z rodinných křivd .... všechno. Nelze něž doporučit všem všech věků. ()
Četl jsem román a tento filmový přepis je velmi povedený. Klasická britská produkce opět nezklamala. Charaktery postav se zdařilo tvůrcům hezky rozvést a taktéž i dějovou linku. Věrně dodržují knižní předlohu a toho si právě cením, že se nesnažili vnést do tohoto staršího a dnes už klasického díla vnášet nějaké nové či neokoukané pohledy. Román je sám o sobě vynikající a tak co přidávat či předělávat. ()
Důkaz, že romantika nemusí být nutně zprofanováná tupostí růžových zahrad a Rosemundy Pilcherovej. Mistrovský popis pradávného fatálního tématu neopětované lásky.....a vše v té neopakovatelné britské vyjímečnosti, postavené jak na přehnané nabubřelosti, tak v reálném základu Anglie, jakožto kolébky moderní doby. K tomu bezchybně obsazený Damian Lewis a funkční fyziologie jeho kamené tváře. Tentokrát se ale i kámen rozpláče...a jak přesvědčivě. 80% ()
Je to výborný seriál především díky dvěma věcem: má skvělou knižní předlohu a je perfektně obsazený. Všichni představitelé jsou typově přesní (i když ne fyzickým vzhledem, Soames je pro zajímavost v předloze tmvovlasý a má knírek, Irene a June jsou blondýny...:), Damian Lewis v roli Soamese je pak bezkonkurenční v zobrazení Soamesovy rozpolcené osobnosti vlečené očekáváním okolí a konzervativními představami. ()
Matně jsem si vybavoval ještě první zpracování ze 60. let, které bylo tenkrát v Československé televizi nesmírně populární. Ze zvědavosti jsem se proto podíval i na tuto novější verzi a vcelku mě nezklamala. Nemůžu sice nijak srovnávat s původní černobílou verzí, ale tato novější byla zřejmě posazena víc do stylu telenovely, což připisuji ženskému scénáristickému rukopisu. Nicméně poslední díl vše napravil a vyznění nakonec telenovelové nebylo. Zhruba poloviční stopáž oproti původní verzi také vysvětluje, proč děj místy působí tak zlomkovitě až zbrkle. Neškodí také připomenout si kastovní rozvrstvení anglické společnosti, jehož podstata se od zobrazeného přelomu 19. a 20. století ve své podstatě zas až tolik nezměnila. Štvalo mě ale, že až příliš často slova českého dabingu i v klíčových okamžicích zanikala v příliš hlasitém hudebním doprovodu, což je bohužel velký nešvar současné české nejen televizní tvorby. ()
Reklama