The Forsyte Saga
Sága rodu Forsytovcov
Scénář:
Kate BrookeHudba:
Geoffrey BurgonHrají:
Damian Lewis, Rupert Graves, Gina McKee, Alistair Petrie, Ben Miles, Wendy Craig, Ann Bell, John Carlisle, Amanda Root, Barbara Flynn, Gillian Kearney (více)Série(2) / Epizody(13)
Obsahy(1)
Píše se rok 1874 a londýnští Forsyti se připravují na malou rodinnou zásnubní slavnost, která je skvělou příležitostí, aby se všichni příslušníci tohoto starého váženého anglického rodu zase jednou setkali. Pravda, příležitostí poněkud pochybnou, neboť Monty Dartie, mladý a nemajetný floutek, není právě mužem, jakého by si starý James Forsyte pro svou dceru Winifred přál - jenže co dělat. Svět se mění a je třeba to respektovat. Ostatně tento ústupek starým dobrým mravům nebude zřejmě posledním. Úctyhodnou rodinou Forsytů mají v nejbližších letech otřásat události, jaké by si ještě před pár lety nikdo neuměl ani představit. Na startovním bloku první z nich je již připraven mladý Jolyon, který hodlá učinit věc dosud naprosto nevídanou: opustit svou ženu i rodinné bohatství a jít za hlasem srdce... Tak začíná nejnovější (desetidílná) britská adaptace slavného románu Johna Galsworthyho, zachycujícího v celé své šíři (tzn. tří románových trilogií) život tří generací rodiny Forsytů - od poklidného údobí vlády královny Viktorie až do dvacátých let minulého století. Hrdinové této rodové kroniky, (která podle autorových slov "balzamuje" život této střední vrstvy) v proměnlivé scenérii svého i okolního světa zvolna stárnou, dospívají, na ulicích se místo kočárů objevují automobily... svět se zkrátka mění a život jde dál. John Galsworthy (1867-1933) bývá někdy označován za posledního velkého vypravěče viktoriánského období, "Forsyti" (první vydání v r. 1922) jsou jeho dílem nejznámějším. V r. 1932 obdržel Nobelovu cenu za literaturu.) První šestadvacetidílný televizní přepis "Forsytů" z r. 1967 se s mimořádným úspěchem hrál i na naší obrazovce a zůstal dodnes v povědomí řady diváků. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (80)
Anglická záležitost s dobovou atmosférou, noblesou, gentlemanstvím i zkostnatělostí, pomalostí a snobstvím. Popravdě jsem ovšem byl vždy na Soamesově straně, nejen kvuli skvělému Damianu Lewisovi, ale též proto, že narozdíl od Jolyonovy frakce musí skutečně pracovat, aby ti rozervaní salónní teoretici umění mohli žít s představou vlastní nezávislosti. Oproti tomu June je přes vznešenou vizáž studená jak psí čumák a June neukojená kráva (=> prototyp feministky). Další neodolatelnou postavou je ovšem Prosper Profound Michaela Maloneyho, který nádherně prosvětluje právě tu anglickou zakyslost svým bonvivánským způsobem života (vlastně bych to měl napsat k hodnocení druhé série, ale proč to dělit). Jen jednu věc nechápu: při prvním uvedení šel seriál sestříhaný do deseti celších dílů, pak už do třinácti kratších. ()
Hodně slušně natočená sága, kterou zajisté nebylo zrovna jednoduché převést na plátno v takové kvalitě, jako se nakonec podařilo. Nejen pro její rozsah, ale taky pro dlouhé časové období, množství architektonických stylů, řadu různými směry se vyvíjejících se postav, které zachytit na plátno s veškerými jejich emocemi a vývojem a rozdílnými charaktery, je velmi obtížné a tvůrcům tohoto seriálu se to do značné míry podařilo. Za což si bez jakéhokoli zaváhání zaslouží 4*. ()
Je to výborný seriál především díky dvěma věcem: má skvělou knižní předlohu a je perfektně obsazený. Všichni představitelé jsou typově přesní (i když ne fyzickým vzhledem, Soames je pro zajímavost v předloze tmvovlasý a má knírek, Irene a June jsou blondýny...:), Damian Lewis v roli Soamese je pak bezkonkurenční v zobrazení Soamesovy rozpolcené osobnosti vlečené očekáváním okolí a konzervativními představami. ()
Četl jsem román a tento filmový přepis je velmi povedený. Klasická britská produkce opět nezklamala. Charaktery postav se zdařilo tvůrcům hezky rozvést a taktéž i dějovou linku. Věrně dodržují knižní předlohu a toho si právě cením, že se nesnažili vnést do tohoto staršího a dnes už klasického díla vnášet nějaké nové či neokoukané pohledy. Román je sám o sobě vynikající a tak co přidávat či předělávat. ()
Druhé zpracování, zpracování mladší generace, si přímo vynucuje srovnání s knihou i starší verzí ze šedesátých let. Závěr, který se nabízí, není jednoznačný. Velkou předností mladšího zpracování je barva; více vyniknou exteriéry i interiéry i kostýmy. Co se jeví jako výrazná přednost, je současně i jeho slabinou; móda "fotografické" výpravy děl, v nichž tyto technické součásti vlastně také hrají, je ošidná. Ošidná už s ohledem na předcházející ztvárnění. Zatímco ve starší verzi je výtečné ztvárnění nejen konzervativní, ale i liberálnější části rodu (mladší Jolyonové, Irena), v mladší jsou konzervativní Forsythové líčeni až prvoplánově vstřícně; dílu to víc škodí než prospívá. Vztahuje se to i na propracování psychologií hlavních postav; výrazně lepší je vlastně pouze představitel Soamse Lewis. Tyto slabiny nemohou vyvážit ani ostatní klady mladšího zpracování (více modernosti v pohledu na forsytovské kauzy, větší spád děje, dynamičtější uchopení scénáře). Většina spolukomentátorů se nemýlí: nezávisle na tom, že se ulice během vysílání nevyprazdňovaly, vzniklo slušně zpracované dílo s řadou dílčích předností. Opravdu dílčích, bohužel. ()
Reklama