Doupě bílého červa

Viděl jsem to jako malej, nemohlo mi být víc jak třináct, ale nějak si vůbec nějaký orgie kdovíčeho nepamatuju. Přišlo mi to jao docela zábavnej film, do dneška si pamatuju několik scén (plivání jedu na kříž, záverečná scéna s Hughem a samozřejmě scénku v koupelně, když tomu mladýmu ta ženská říká, ať se postaví v té vaně, že ho neukousne;) Jako horor mi to nepřišlo vůbec a jako nějak násilný taky ne. Ale koukat se na to dalo, a o to u těchto snímků jde. (17.03.2006)

Legenda o velikém bílém červovi přežívajícím po staletí v jeskyni, který pojídá lidi, se zdá býti skutečná, jak opravdové hadí kousnutí! Vcelku netradiční horor pojatý místama bizarně a halucinačně úchylákem Kenem Russellem, má skutečně šmrnc. A to nejenom zpracováním, hercema, výpravou, maskami, kostými, ale i velmi vkusnými komediálními prvky, co vůbec nesrážejí výslednou atmosféru a děsivost. Má to díky tomu poutavou formu a krásný tajemný nádech motající se kolem uctívání kultu boha Dionýsa. Nečetl jsem předlohu Brama Stokera, ale tohle mě sakra bavilo. Navíc Hugh Grant ve svém raném období, kdy se patrně o něm tolik nevědělo, tak jako dnes. Počet procent u mě znamená spíš nepochopení oné nadsázky, protože Doupě bílého červa si vůbec na nic nehraje, utahuje si v míře z ostatních a když od začátku přistoupíte k tomu s očekáváním komediálního hororu, tak by se vám to mohlo líbit. Jsem nadmíru spokojen. (15.12.2014)

Některé zážitky z mládí by si člověk neměl připomínat. To, co mi paměť uchovávala jako bizarní horror, se totiž po letech ukázalo jen jako takové lepší béčko s několika výraznými scénami, několika zábavnými momenty, mladičkým Grantem, ale příliš divné, slabé od scénáře a často až příliš afektovaně inscenované na to, aby dokázalo fungovat jako horror, který působivým rozjezdem slibuje. (18.03.2012)

Stoker byl údajně v době psaní předlohy na drogách. Nevím, nakolik je románu film věrný, ale mám pocit, že režisér a scénárista v jedné osobě se ochotně vcítil do ducha díla nejen obrazně :). Výsledkem je dojem, že název krypticky odkazuje na doupě prvního dealera v Británii. Děj je nelogický a chaotický, jak se dá vzhledem k výše uvedenému čekat, ovšem svým způsobem s nutnou tolerancí a pokud možno s pár promile v krvi je to sranda. Líbila se mi ovšem filmová verze lidovky D'Ampton Worm song. (27.06.2011)

V žánru tu chybí komedie, protože komedie je to především, a to navíc poměrně dost vtipná a typicky britská, takže se spoustou vtipných dialogů a scének. Do toho pár totálně sjetých halucinačních scén a taky nějaký ty prsa a tak + Hugh Grant a zahánění haďáků dudama a deskou s hadíma songama :). Jako vážně mě překvapuje to nízký hodnocení, protože takhle britskou hororovou komedii jsem snad ještě nikdy neviděla a to je třeba připomenout, že Shaun of the dead a podobní jsou už z té novější vlny, kde už při těch vtipech prostě víc tlačí na pilu, než kdysi. (26.06.2013)