Deep Water

Adrian Lyne natočil Flashdance, Osudovou přitažlivost či Jakubův žebřík a po roce 2002 snímkem Nevěrná očividně zakončil svou kariéru. Po téměř dvou dekádách se ovšem Lyne vrátil, aby se chopil zcela nového erotického thrilleru Deep Water. Právě i díky Osudové přitažlivosti se mohl zdát jako ideální volba, mohl se navíc opřít o Bena Afflecka a Anu de Armas v hlavních rolích. Bude ovšem důvod na společný film bývalého páru dvakrát vzpomínat? Člověk, který zničí potenciál erotického thrilleru s Anou de Armas by měl automaticky být naháněn vidlemi. A z Deep Water přesně ten promrhaný potenciál cítit je. Ne ovšem tím, že by se na Anu de Armas nedalo dívat, ale tím, jak hloupý, nezajímavý a především nezáživný thriller z toho vylezl. Lyne zaostal především za zmíněnou Osudovou přitažlivostí za očekáváními. Znalci knižní předlohy nejspíš dokážou více analyzovat to, kde se se scénářem Zacha Helma a Sama Levinsona (tvůrce Euforie) stala chyba, i bez znalosti předlohy ovšem na Deep Water je poznat, že jaksi nedrží pohromadě a že v tom všem chybí do sebe funkčně zapadající dílky. Ben Affleck v tomhle případě bohužel na druhou Zmizelou štěstí neměl. Velmi těžko v průběhu Deep Water dochází k nějakému hlubšímu prozkoumávání postav a to i přesto, že Affleck i Armas jsou velmi dobří a jejich společná chemie (z tak trochu pochopitelných důvodů) funguje. Označení za erotický thriller je ve finále spíše takovým lživým lákadlem, kdy by divák rozhodně neměl čekat nic peprného. Deep Water by především očividně chtěl být psychologický thriller, jako takový ovšem dvakrát moc nefunguje. Právě i proto, že v rámci filmu se do hloubek postav film prakticky vůbec nedostává. Lyne přitom alespoň po výrazné pauze pořád dokáže pracovat s atmosférou, občas připomene právě ty světlé momenty Osudové přitažlivosti, jinak se ovšem ukazuje, že onen lákavý námět o tak trochu morálně zvrhle fungující rodině někdo brutálně podcenil. A při adaptování knihy nejspíš ignoroval některé důležité momenty, které v samotném filmu výrazně chybí k tomu, aby to vše mělo tu správnou smysl a vše dohromady dávalo o poznání větší smysl. Celé to dost možná i díky Lyneovi za kamerou působí jako snaha o to evokovat právě ty starší thrillery, které vznikali v 80. letech. Jenomže napětí v průběhu skutečně nefunguje, vývoj zápletky se víceméně vydává v dopředu vyšlapaných stopách a závěr poté bizarním způsobem postrádá jakékoliv vyvrcholení a s oním morálně nepříjemným motivem prakticky nic neudělá a naznačuje, že je vlastně svým způsobem v pořádku. Opět možná platí, že to v knize dává větší smysl, v rámci této filmové adaptace to ovšem smysl dvakrát nedává. Na Deep Water se přitom nedá vyloženě nadávat. Je to dobře natočené, hudba Marca Beltramiho dokáže podkreslit atmosféru a celé to v základu na papíře mělo neskutečný potenciál. Ten film se vlastně vleče, především i proto, že nedokáže šokovat. Sleduje víceméně dvě amorální ústřední postavy, které ovšem vlastně definuje jen přesně to, jak amorální jsou. Vedlejším postavám poté chybí více prostoru k prokreslení, působí jen vlastně jako doprovodné figurky k tomu, aby tam dvě ústřední postavy nebyli sami. Ten film nefunguje ani jako thriller, ani jako psychologický film a ani jako pokus o nějaký provokativní snímek. Provokuje maximálně tím, jak moc nenapínavý a víceméně hloupý je. Je to slušně natočené, comebacku Lynea ovšem podráží nohy především samotný scénář, jehož chabost nespasí ani sebevíc méně oblečená Ana de Armas. Vztah Bena Affleck a Any de Armas dlouho nevydržel, Deep Water poté nejspíš nebude sloužit jako dvakrát veselá vzpomínka. Vizuální cit a slušná řemeslná stránka nespasí fakt, že se Adrian Lyne po téměř 2 dekádách vrátil k thrilleru, který působí neskutečně bezduše a v jistých ohledech vyloženě hloupě (i díky epilogu, který vůbec nesedí k celému filmu). Předloha Patricie Highsmith nejspíš může fungovat, tato filmová adaptace ovšem prakticky nefunguje...... (23.03.2022) (méně) (více)