Spider-Man: Napříč paralelními světy

Pro mladší generaci naprosto ideální. Má to spoustu barviček, tunu odkazů a neustále se něco děje (tzn. že se bez přestání žvaní bez ohledu na situaci – kolikrát jsem nahlas hrdiny vyzýval, ať konečně sklapnou, až tak otravné to bylo; jak někdo správně poznamenal, je to tzv. stylový průjem). Osobně mi při sledování vadila neustálá roztěkanost, zdlouhavá stopáž a absence jakéhokoliv napětí. Krom toho mi žádná postava nepadla do oka. Já se úplně spokojím s Raimiho prvníma dvěma Spider-Many. (08.08.2023)

Let's do things differently this time. So differently. His name is Miles Morales. He was bitten by a radioactive spider, and he's not the only one. Esence čisté, neředěné filmové radosti, kterou zažiju tak jednou za rok či dva. Po tomto výjimečném zážitku bych šel s vyjádřením superlativ ale ještě dál, mnohem dál. Jeden z nejlepších filmů za posledních deset let. Jeden z nejuspokojivěji a nejnápaditěji rozvinutých sequelů všech dob. Jeden z absolutně nejgeniálněji rozpohybovaných komiksových obrázků v celé historii pokusů Hollywoodu o něco takového. Jeden z nejlepších animovaných filmů, co jsem kdy viděl. A esteticky i obsahově možná nejhutnější a nejnápaditější film vůbec. Přitom toto komplexní, rozmáchlé, s neskutečnou pečlivostí a láskou mistrovsky vytvořené moderní umění staví v rámci trilogie i přes bezpochyby nosnou, zcela dostatečně emotivní, dramatickou, na mnoha místech neuvěřitelně strhující a v hlavních bodech/motivech slušně uzavřenou zápletku pouze základy pro velkofilm, který přijde až příští rok. Na rozdíl od mnohých jiných konzumentů a obdivovatelů jsem s tímto faktem problém tedy neměl (proč taky, když vše fungovalo takto dobře a to včetně výborně vystavěného cliffhangeru), ale jakých výšin jsou schopni mistři Lord s Millerem + všichni další lidé, kteří se podíleli na tvorbě tohoto úchvatného veledíla (jmenovitě bych zmínil určitě Pembertona a celý tým, stojící za dokonalým soundtrackem, díky němuž jsem byl naprosto pohlcen vyprávěním již v prvních pěti minutách!) ještě dosáhnout příště, to si v momentálním extatickém rozpoložení nevím téměř představit. Ale věřím jim na 120 procent. 11/10 (21.06.2023)

Nedá se svítit, ale Across the Spider-Verse je za poslední roky posledním důkazem, že vymírající subžánr superhrdinských filmů má ještě co říct. Funguje tu jak vztahově-emoční rovina, tak hlášky, tak i dechberoucí akce. Koncept multiuniversa, na němž si MCU vylámalo kompletně zuby, dovoluje scenáristům přijít s orchestrací nápadů, které zábavně posouvají story, anebo alespoň pomrkávají na diváka. Snímek si tak užijí jak děti, tak dospělí, ale i opravdoví fanatiční nerdi, na které se z plátna valí množství citací i subtilních aluzí. (16.01.2024)

Z již naprosto vyždímaných Spider-Manovským motivů se to snaží vehementně vytáhnout alespoň kapku nějakého svébytného pojetí, díky čemuž si ovšem dost bezostyšně vypůjčuje témata a motivy z Ricka & Mortyho (Citadel of Spider-Mans, ztráta čerstvě nabytého pocitu individuality, protagonista obětí svého vlastní kánonu). Citování všelijakých memů, neustálé shazování se, mudrování a falešné twitterové teen-edgy statementy, kterými se častují permanentně postavy v průběhu všelijakých akcí, jsou zase taková ta otravná aktuální snaha udělat ten film za deset let nerelevantním, ale já to tentokrát prcám, protože existuje tady taková věc a to je divákův potenciál. Tady se může pořád mluvit o tom, co je filmařský potenciál, herecký potenciál, příběhový potenciál ve směru k tvůrcům, ale pak je tady ta míra toho, co je schopný všechno unést a vstřebat divák, když se to na něj začne sypat najednou. A tady přichází moje osobní superschopnost a to, že já jsem schopný a ochotný vstřebávat najednou opravdu hodně. Dokonce v tom nacházím potěšení a o to víc mě mrzí obvyklá prvoplánovost a prostota obrazu většiny současných akčních filmů. Nicméně jednou za pár let dorazí něco jako Bekmambetovy Denní a Noční hlídky, Wanted, Bad Boys II, Fury Road či Transformers u kterých si spousta lidí říká, že dobrý, ale už je z toho trochu bolí hlava, zatímco já mám šťastně krvavé oči, slinu v koutku a zvuk vytočenej tak doprava, až je doleva. Z tohohle hlediska je pro mě zážitek s Across the Spider-Verse monumentálním naplněním, během kterého jsem vydechl tak dvakrát. Desítky plánů, diváka objímací pojetí prostoru, permanentní hlediskové i stylistické změny vyprávění, ta halda věcí co se děje v každém záběru, jak je to rytmizované do hudby (mimochodem pečlivě a velmi diverzně vybraný soundtrack, který naštěstí nikdy nesklouzne k parazitování na zavedených hitech) a hlavně jak každý záběr je v nepředvídatelném pohybu. A téměř vůbec se to v tomhle nezastaví. Když naběhly závěrečné titulky, regulérně se mi klepaly ruce. (31.08.2023)

Opravdu jsem ještě neviděl takovou práci, jakou předvádí všichni režiséři a producenti Miller s Lordem v tomto filmu. Neskutečná, hudbou namixovaná, specificky animovaná, šleha, která samozřejmě na diváky přenáší tolik stymulů, že je až může zahltit a kvůli (na animáky opravdu hodně nestandardní) stopáž 130ti minut čistého času  taktéž může přestat bavit. Leč Spidey si naprosto zaslouženě odnesl nadšené ohlasy a dolary z kin a já doufám, že i přes ty všechny produkční problémy se toužebně očekáváné trojky dočkáme dříve než za pět let jako tentokrát. Za ten cliffhanger tvůrcům rozhodně neděkuji, za ten drive snímku a Gwen Stacy v podání jako vždy dokonalé Hailee Steinfeld ano. (07.09.2023)