Brubaker

Přes datum svého vzniku má tenhle film pořád svou platnost. Lidské charaktery se probarví v závislosti na podmínkách, kterým jsou vystaveny a pokud je to navíc v tak odporné věznici, do jaké se infiltroval jako vězeň budoucí ředitel Brubaker, není se co divit, že věci, které vidíme, nám vyrážejí dech, viz hra na "telefon". Ale i v takovém prostředí se najde okamžik, kdy se lidi chovají jako lidi, zvlášť když cítí někoho lidského v zádech. Spousta filmů, které dnes vidím na toto téma, se přímo nebo nepřímo Brubakerem inspirují, ale přes možnosti, jaké dnes filmový průmysl má, mu většina nesahá po kotníky. I díky mimořádnému výkonu Roberta Redforda. (26.03.2005)

Drama z vězeňského prostředí, které ukazuje na prohnilost tehdejšího systému, kde korupce vzkvétala podobně jako dneska u nás. A nezměnil na tom bohužel nic ani sebevědomý a idealistický Henry Brubaker, jehož vize nového pořádku ve věznicích logicky narazila na odpor všech, kteří na zaběhnutém systému parazitovali. Jen škoda, že měl všechny páky na to, aby zatočil s těma zmetkama a nebo jim alespoň život v base pěkně „zpříjemnil“, ale pro mě nepochopitelně to neudělal, i když o všech všivárnách věděl. Z herců kromě charismatického Roberta Redforda nelze opomenout Yapheta Kotta, jeho výkon se mi moc zamlouval. Potěšila i malá role Morgana Freemana. (19.04.2012)

Brubaker je podle mě trochu nedoceněnou klasikou. Jeden z nejlepších vězeňských filmů vůbec a že jich bylo natočeno požehnaně a ne ledajakých (namátkou - Frajer Luke (1967), Motýlek (1973), Útěk z Alcatrazu (1979), Kriminál (1989), Shawshank (1994) či Zelená míle (1999) atd.). Robert Redford je jako charakterní a spravedlivý ředitel věznice naprosto fantastický a např. scéna, ve které vězni vykopávají na polích mrtvoly, je opravdu silná a nezapomenutelná, stejně jako netradiční a dojemný závěr s tleskáním. Ovšem bez patosu. Jinak - hudba Lalo Schifrina opět za jedna. (01.12.2009)

Ač zastávám názor, že vězni by se do nápravného zařízení neměli těšit, Brubaker měl něco do sebe. Zatímco zde tolikrát omílaný Shawshank se vydal po líbivé cestě filmové poetiky, on zvolil tu posetou výtluky syrového realismu. Obě dvě vedou do Říma lidskosti - i s tím připomenutím, že člověk může vyhrát proti jakémukoliv systému bitvu, ale nikdy ne válku. Nakonec je zvláštní, jak někdy můžou zásadovost, pevné postoje a charakterová přímost koketovat se sobectvím.. (15.07.2013)

Film ako stvorený na premietanie v československých kinách 80. rokov. Kritika prehnitého politického systému bola presne tá nahrávka na smeč komunistickému režimu. Ale možno sa súdruhovia obávali, že by v Brubakerovi mnohí spoznali aj tunajšie fungovanie úradov a spoločnosti. Brubakera môžeme chápať ako synekdochu politického systému celej Ameriky, alebo aj každej krajiny na svete a je aj metaforou držania sa starých pravidiel za každú cenu a vo všeobecnosti akejkoľvek nechuti prijímať nové zmeny do skostnateného chodu udalostí, najmä ak z toho aj niečo máte. Rebelov bolo treba vždy odstraňovať, čo platilo pred tisíckami rokov a bude platiť aj o ďalšie tisícky rokov, ak tu ešte niekto, napriek prítomnosti ľudí akých vidíme v tomto filme, niekto bude. (18.12.2018)