Úsvit mrtvých

Skvelé je prelínanie žánrových (akčný a hororvý film) a reportážnych postupov, cez ktoré sa do filmu vnášajú mnohé subkultúrne a sociologicky relevatné elementy, vrcholiace v nájazde motorkárskeho gangu. Škoda prílišnej epizodickosti, ktorá sa ukáže najmä pri sledovaní directors cutu a paradoxne nepomáha jasným (a inak plne funkčným) sklonom k pikaresknosti. Romero je v Úsvite veľmi doslovný vo svojje sociálnej kritke, tá však ostáva naďalej najsilnejšia v čisto vizuálnych a neverbalizovaných momentoch. No a samozrejme je to zaslúžený kult. Srdiečko. Alebo skôr mozoček. (13.03.2020)

Romerova klasika, která na pozadí akčního horroru zejména kritizuje konzumní společnost. V roce, kdy byl film natočen jsem se narodil a něco jako obchodní centra jsem řadu let za komoušů neznal. Dnes vidím, jak již před 30ti lety existovaly na západě gigantická obchodní centra, která vymívala lidem mozky, stejně jako je tomu dnes v ČR. Film mě občas docela rozesmál tímto paradoxem, občas pobavily kultovní scény, které filmaři používají v akčních filmech a horrorech do dnes (klipovitě sestříhané ozbrojování Arnolda v Komandu nebylo ve filmu první ...), z některých scén jsem byl trochu v rozpacích. Dorty na xichtech zombíků mě vyloženě urazily, tohle si Romero mohl odpustit... Jinak ale výborná gore klasika s hlubší myšlenkou, což se asi nikomu takhle docela dobře spojit nikdy nepodařilo ... (05.01.2008)

Oproti novější verzi je zde propracovanější psychologie postav - což už je samo o sobě pro zombie horror dost netypické. Kupodivu to ale není na škodu - začnete s těmi lidmi cítit a fandit jim. Film má správný nadhled a scénář je promyšlený, v rámci možností realistický (až na ty zombíky, pochopitelně :o), takže jednání postav je překvapivě logické (což také není u podobných snímků standardem). Dle mě skutečně povedené dílko. (18.03.2005)

Film se nese v mnohem komediálnějším duchu než jeho akčně/hororový remake a přestože prostředí s pomalu se rozmáhající nákazou a lidmi snažícími se ji zvládnout a vrátit se do běžných kolejí je poměrně zajímavé (zapomeňte tedy na bleskovou apokalypsu z novější verze) a pár scén, převážně se týkajících blbnutí s prakticky neschopnými zombíky, bylo opravdu vtipných, tak jsem se většinu filmu příšerně nudil a od poloviny při něm radši brouzdal na netu, jinak bych asi usnul. Film má jednoduše zbytečně moc natahovanou stopáž (ještě že jsem neviděl prodlouženou verzi) (30.12.2006)

První scény Romerova svědectví o doslovném rozkladu společnosti patří, nepočítáme-li nedostižná Vlákna, k oněm několika málo působivým počátkům apokalypsy. A není k tomu třeba žádných davových scén, megalomanských trikových kouzel ani ničeho podobného. Stačí k tomu pár lidí ve fiktivním televizním studiu, jejich nervozita, znatelně se stupňující strach a chaos. A hned poté jsme vrženi do brutálního světa, kde už přestávají platit všechna pravidla. Hlavní hrdinové se setkávají a společně, tak jako mnoho jiných, prchají, aniž by předem znali svůj cíl. Útočištěm se jim poté stává opuštěné obchodní centrum, v němž nalézají dočasný úkryt i pocit bezpečí. Živých mrtvých však přibývá a blížící se konec světa sebou nese i nezvratné změny společnosti jako takové... Kritika lidské společnosti tu nabývá ještě větší naléhavosti než předtím a s Romerovými závěry se možná brzy všichni seznámíme na vlastní kůži a zombie k tomu nebudou nezbytné.. Čtyři cukající se údy mrtvoly (jedna dolů za přece jen protrahovanou vztahovou a budovatelskou střední etudu) (14.04.2020)