Režie:
Luc BessonKamera:
Carlo VariniHudba:
Eric SerraHrají:
Isabelle Adjani, Christopher Lambert, Richard Bohringer, Michel Galabru, Jean-Hugues Anglade, Jean-Pierre Bacri, Jean Bouise, Jean Reno, Jean-Luc Miesch (více)Obsahy(1)
Fred (Christopher Lambert) je pronásledován pohunky významného mafiána, kterému uloupil důležité dokumenty. Skrýší se mu stane pařížské metro, kde žije svérázná a fascinující komunita bohémů a bezdomovců, jež ho přijme do svých řad. Při vyjednávání o vrácení materiálů Fred naváže vztah s mafiánovou milenkou Hélénou (Isabelle Adjani), která znuděná životem zbohatlíků přijímá pozvání do snového světa metra a jeho obyvatel. (J.Connor)
(více)Recenze (80)
Už v svojom prvom filme predviedol Besson úžasný cit pre výber hereckých predstaviteľov, ale SUBWAY je až preplnená galériou fantastických postavičiek z podzemia. A hoci okrem opäť veľmi výrazného hudobného vkladu Erica Serru v tom filme nič poriadne nedrží pokope, sledovať ich by ma bavilo ešte aj dlhšie. ()
Podzemka by se dalo pojmout jako učebnicový příklad francouzského neobaroka ve filmu, jelikož jsou zde patrné takřka všechny charakteristické rysy tohoto uměleckého hnutí. Film působí jako jeden dlouhý a velice barevný klip, ve kterém se nám představují bizarní postavičky, které nejdou pro nějaké to ostřejší slovo či náznaky násilí daleko, přičemž je celý děj podle názvu situován do metra, které vytváří prazvláštní atmosféru spletitého bludiště, ve kterém se míjí rozličné postavy, aby zde byly navzájem konfrontovány, a to vše s podmanivou hudební stránkou. Zkrátka solidně natočený a svižný film, který mohu vřele doporučit dál. ()
Stopáží trošku přepísknutý cyber punk s příjemným nadhledem a neodolatelným Christophe Lambertem, který se filmem pohybuje s naprostou elegancí a nonšalancí. O pátrání zde ani tak nejde, jako o svět lidí v chodbách metra, o lásku a o hudbu. „Guns don't kill people - People kill people!“ Líbí se mi stylizace, onen pobavený nadhled, některé hlášky i ony tři písničky. ()
Zazie z poloviny osmdesátek přišla o barvy, ale nepřišla o zvuky. A tahle je skutečně v metru. V jeho tunelech žijí zvláštní lidé, kteří mají tu společnou vlastnost, že se nově příchozích na nic nevyptávají. Svoboda jsem, svobodu chci, svobodu dávám. Jen kdyby v tom filmu nebyl Lambert, navíc je blonďatý, takže vypadá ještě hůř, než obvykle, což by vadilo mnohem méně, než fakt, že hraje mnohem hůř, než obvykle. ()
Na tomhle filmu jsou zajímavé jen dvě věci. První jsou útroby metra a tou druhou je Jean Reno hrající na bubny. Jinak je film děsná ptákovina, plná debilních, zcestných a místy snad až absurdních dialogů. Charaktery postav jsou veškeré nulové a tudíž i jejich motivace jsou absolutně nepochopitelné. Navíc k tomu hraje pro mě tolik těžce stravitelná synťáková hudba 80. let, z niž se opupínkovávám. Kdo by čekal, že ten samý režisér dokáže o pár později natočit Magickou hlubinu, či Leona? Já tedy určitě ne, protože Podzemka je ptákovina na samé hranici koukatelnosti. ()
Galerie (9)
Photo © Gaumont
Reklama