Beastars

Jazzově laděná artová romantika ve světě plném diskriminace. Hlavní téma šlo dle mého názoru zpracovat méně povrchně, forma Beastars je však natolik silná, že jsem si z toho během sledování těžkou hlavu nedělal. Typicky japonská doslovnost v dialozích i dává smysl, neboť se značná část seriálu odehrává v divadle. Velké překvapení a za mě spokojenost. (11.06.2021)

[1. série] Předlouho jsem se odhodlával, abych si Beastars hodil do sledovacího menu. Nejenže mi z doslechu malinko skřípaly zuby a drobet jsem koulel očima nad pomyšlením, co se tam zhruba děje, ale všeobecně též dvakrát nefandím CGI v anime. Některý z těchto předpokladů se po projekci fundamentálně nezměnilo, ale přibylo minimálně vícero náhledů; ne nutně špatných, ale ani dobrých. Nejzajímavější na tom vše je, co se všemi samozřejmými tématy udělá proměna lidí na antropomorfní zvířata. Být to příběh s obyčejnými lidskými postavami, obtížně by dosáhl etických, morálních a fyzických konfliktů, které se povedlo nastínit tomuhle anime. Těžko by cca půlka populace žila ve strachu, že může kdykoliv přijít den, kdy si nějaký abstinující predátor usmyslí, že si Vás dá k obědu. Otázka vztahů je taky najednou úplně jinde, když se do sebe může zakoukat slepice s krokodýlem a Beastars se vůbec nebojí jít s oběma problémy až do postele. Místy mi proto bylo tuze nepohodlno, což je ze strany tvůrců taková oťukávaná diváků, jestli to vydrží, protože minimálně v této sérii mělo vše jisté hranice pokušení. Postavy mají k dokonalosti hrozivě daleko a dost často si na kultivované artificiálně hrají, čímž se generuje mírné dusno a napětí a vkládá do děje porci nepředvídatelnosti. Otázky nad fungováním společnosti visí neustále ve vzduchu a nutila mě buďto k přemýšlení anebo k vehementnímu pokračování sledování. A i když romance v japonském podání může být neskutečně natahovaná, sem tam i trapná a otřepaná, Beastars s ní nakládají citlivě aniž by kdy hrozil pád do vod telenovelních. Produkčně se musíte borcům ze studia Orange sklonit: Počítačová animace je výtečná, málokdy mi překážela něcím nedotaženým nebo křečovitým a velmi rychle jsem si na ní zvykl. Pokud by takto vypadala jiná CGI anime, možná by mi to ten předsudek a mírnou nenávist vůči nim posunulo. Ono vůbec, Beastars se podařilo mému anime já upravit přijatelnost hned několika proměnným, kterým by zapšklejší vnitřní já nikdy nedalo příležitost. Uznávám, že pro spoustu z těchto je to cesta až přespříliš trnitá a brzo to otočí. Co mě ale nesežere, to mě v tomto případě pobaví. 4* (08.01.2021)

Málokdy dávám takové hodnocení. Avšak Beastars je jedno ze dvou anime v sezóně Podzim 2019, na které jsem se týdně těšil... Ucelený příběh s neskutečně zajímavými postavami, i když je to "ve školním prostředí" s ohranou linkou "zamiloval jsem se do holky" ve světě Zootopie, je zde úžasné provedení, střih, animace, kamera, které je až lidsky živé. To stejné jednotlivé myšlenky protagonistů. Od stejných autorů jako mé oblíbené Houseki no Kuni, vychytali 3D animaci, která zde není kvůli ušetření peněz, ale jako volba a jde to znát. K postavám jsem přirostl, každá má své indiviuální myšlení, jsou tam sranda chvíle, trapné chvíle, akční chvíle, všechno to mě drželo přikovaného jednou týdně na 20 minut k obrazovce. A to jsem to začal sledovat až u 4. dílu, protože jsem si myslel "jéj, kopírují zootopii, nemaj už co vymyslet". Jak já se mýlil. Hauuu 88 % (12.01.2020)

Zkusil jsem to dvakrát, ale ani jednou mě to nechytlo. Poprvé jsem si zběžně projel jeden díl, když seriál začal vycházet (dělám to tak u každého nového anime a když mi něco nesedne, tak se tvářím, že jsem nic neviděl) a odstrašila mě animace i fakt, že jde o antropomorfní zvířata. Nejsem fanda CGI, což je z mých komentářů asi zřejmé a ani tady se mi to nějak extra nelíbí, i když je to prý top kvalita v tomto stylu animování. Když jsem ale pak viděl, jaký je kolem toho humbuk, tak jsem si dal ještě pár ukázek a nabyl dojmu, že tohle je takový příběh ve stylu Romea a Julie, kdy ten první neví, jestli chce tu druhou sežrat nebo ojet. Což mi zní dost divně. "Ale dobře, vrátím se k tomu třeba později..." říkal jsem si. Pak začala další anime sezóna a se seriály o zvířátkách se roztrhl pytel. Přišla Nekopara (a já od ní dal ruce pryč během pár minut), Murenase! Seton gakuen (nedal jsem ani celý první díl) a i cosi o Nobunagovi v těle psa (stačili mi ukázky). Měl jsem tehdy zvířecí tématiky tak nějak plné zuby a možná jsem nedal šanci pro někoho skvělým sériím, ale tohle (ani jedno) prostě z nějakého důvodu není pro mě. Tedy jsem opět odložil i Beastars. Naštěstí s další sezónou dorazilo BNA, které mě bavilo a tak jsem se rozhodl dát zvířecím hvězdám ještě druhou šanci. Vydržel jsem tři díly (ten třetí jsem dal dnes ráno, po dvoutýdenní pauze + jsem nakoukl i do dalších episod). Je mi líto, ale opět - tohle prostě z nějakého důvodu není pro mě. Jasně, je tam určitě spousta alegorií, možná je to i zajímavé romantické drama, ale opravdu chceš řešit sexualitu antropomorfních zvířat? Někdo možná jo, ale mě představa vlka půlícího zaječici přijde prostě divná, stejně jako další podobné podivné párování. Nemyslím si, že bych byl nějak úzkoprsý, někdy mi tahle tématika vlastně ani nevadí, ale tady je na to moc velký fokus a já jsem mimo svojí komfortní zónu. Ani k těm postavám jsem si nedokázal během těch tří dílů vybudovat nějaký kladný vztah. Celé to pro mě bylo divné a dívat se bylo pro mě z velké části příjemné, asi jako je kočce hlazení proti srsti (když tu máme ta zvířátka...), stejně jako třeba v Netflix obsahu použité spojení "něžný vlk", což je pro mě osobně oxymorón, i když chápu jak to je myšlené. Takže ne! Beastars nedokoukám (drop po 3. dílu), nedám jim už ani třetí šanci a kdybych to měl shrnout bodově, tak dám čistě za sebe maximálně nějaké 3/10. (23.05.2020)

Jistě, je to moc pěkně animované, opening krásný, ending fajn. Postavy mají nějakou historii, nějaká traumata, nějaké sny, něco jim chutná a něco ne. Možná jim to jakž takž klape, ale mně to s nimi tedy moc neklapalo. Zhruba od pátého dílu mi vlastně bylo jedno, co bude dál, kromě vlka a jeho psího kamaráda jsem tam nenašla jedinou postavu, co by mě nějak víc zaujala, které bych chtěla fandit. Vlk mi přišel vlastně zajímavý jen díky tomu, že byl tak klidný, a jeho přítel, protože se choval jako fajn a opravdový přítel – tím mi byl hodně sympatický. Jenomže tohle dohromady nedělá fajn podívanou. Jak mi bylo jedno, co se bude dít, jak mi celý ten svět neseděl a jak mi bylo spousta postav nesympatických, nebyla to pro mě úplně zábavná podívaná. S nasazení králičice mi to trochu připomnělo Kuzu no honkai, anime obdobně vyprázdněné, i když se tváří, že všechny postavy mají hloubku. Nemají. Společnost v anime byla tak strašně zvláštně nastavená, kdy jedni potlačovali přirozenost a druzí žili v neustálém strachu. Metafora v podobě zvířat nebyla nutná, kdyby to byli normálně lidé, asi bych hodnotila líp – bez mučení přiznávám, že očividně mi tenhle typ postav nesedl, asi proto to ve mně nedokázalo vyvolat ty správné emoce ve správnou chvíli; kdo ví –, takhle se člověk sice mohl mnohem více zamyslet nad tím, co tím chtěl básník říct, ale podle mě to bylo v některých aspektech až přehnané. No ale co. Mně to nesedlo, nebavilo, neokouzlilo. Nakonec je to prostě středoškolské anime s nějakou tou sociální kritikou a kde sex není tabu – vlastně je to hodně sexuálně nabité. Kdo najde pandovo oko, vyhrává! (18.03.2020)