Pohádky z mechu a kapradí

Pani Jiřinkou narozprávaný Kremienok a Chocholúšik je niečo tak nádherné, že pre také veci stojí zato byť dieťaťom. Mám dojem, že dnes sú deti oberané o takéto klasiky a stretnú sa s nimi len keď ich k nim vyslovene dovedú rodičia. Bohužiaľ slovenský jazykový zákon dokázal dodrbať aj túto časť a predaboval pani herečku. Idioti. Budem hodnotiť výlučne Českú verziu. Dnes som videl po dlhých dekádach krásne večerníčky. (27.02.2024)

u některých večerníčků vůbec není na škodu, kdy je člověk skoukne i jako dospělý. Ono se řekne, skřítkové, a ještě tak neatraktivní (pravda, sice žijou spolu, ale ty řeči o možné čtyřprocentnosti mi přijdou hodně tendenční a ovlivněné současnou dobou), ale v chaloupce se jim dveře netrhnou, v každém druhém díle nějaká dámská, často dlouhodobější návštěva. Jinak samozřejmě Celbova hudba je naprosto dokonalá. Bohdalové skřípavý hlásek jsem ani jako dítě nemusela, ale narozdíl od Rákosníčka ho tady ještě vydržím - ale nesmí předstírat, že zpívá (a bohužel se tam zpívá (kdovíproč) docela dost). (20.01.2017)

Pamatuju si, že tenhle večerníček byl na mě až příliš poetický a umělecký, něco, co jsem tehdá jako malý prostě ocenit nemohl a styl animace nebyl už vůbec moje kafe (teda limonáda). Vše zachraňovala hudba. A protože u večerníčků dávám hodnocení zcela neobjektivně podle mých dětských zážitků a vzpomínek, nemůžu jinak, ale nechci tím srážet jeho kvalitu. (12.06.2005)

Kolik generací už na nich vyrostlo? K několikaminutové pohádce na dobrou noc usedají každý večer tisíce dětí. Místy kouzelné zpracování ano, ale cílovým divákem je dítě, především předškolního věku. Leckdy se tak OBECNĚ nedá přehlédnout ona drásavá hudba a depresivní nálada, která z každého druhého dílu vyzařuje. Ostatně, s odstupem času, si každý musí všimnout, že u nás vzniklo velké množství Večerníčků, kde hlavní postava snad v každé epizodě brečí, fňuká, kňourá. (09.01.2015)

Večerníčková ultraklasika s dabingem oscilujícím mezi mutujícím trpaslíkem a nachlazeným vokálistou kapely Obituary. Když dnes vidím Animáček s epileptickými Pokemóny a Klubem štětek Winx, zůstává jen stesk, že nikdy se nevrátí, pohádka mládí.. Vždycky mě však zajímaly dvě věci. Proč ti dva bydleli v bungalovu postaveném dřevorubci, když se mohli přestěhovat do výškového domu stromové konstrukce a hlavně, jaký byl mezi nimi vztah? Sourozenecký? Přátelský? Nebo snad za tím bylo něco víc? Některé názvy dílů tomu napovídaly (Jak Křemílek a Vochomůrka nevěděli, co se děje, Jak Křemílek a Vochomůrka udělali obrovi píšťalku, či Kterak pudrovali jahody) a přiznávám se, že díl "Jak si Křemílek a Vochomůrka ani nelízli povidel" jsem si z důvodu předpokládaného explicitně-závadného obsahu raději úplně zakázal.. (03.05.2012)