Magická hlubina

V The Big Blue se setkávají dva druhy lásky. Jedna žárlivá, toužící toho druhého vlastnit a neschopna přijmout, že její kontrole určitá oblast života jejího objektu uniká. Druhá je hůře definovatelná; láska k potápění, moři, klidu hluboko pod hladinou a organismům tam žijícím. Možná je stejně žárlivá, tímto testem ale nemusela projít, každopádně z pohledu té první je naprosto nepochopitelná. A tyhle dva druhy se ukáží být (překvapivě) nepříliš kompatibilní. Až se jeden nediví, že má Jacques vždy takový problém najít důvod, "proč se vrátit tam nahoru" - podvodní záběry jsou opravdu příjemné a sálá z ních obrovský klid. Nu a nahoře na něj čeká Rosanna Arquette. Pochopil jsem, proč byla jedním z prvních cílů kanadských vojsk při útoku na USA (v SP: Peklo na zemi) rezidence Arquetových. Už dlouho jsem neviděl tak mizerný herecký výkon, který výrazně škodí celému snímku. Nejde o zcela vážný počin, spíše mi připomíná formát rodinného filmu pro nedělní odpoledne. Poněkud vykonstruovaný příběh s hezkým poselstvím, roztomilá zvířátka skákající a pískající v režisérově rytmu, hodně humoru (DOKONALÁ příprava japonských potápěců!), nepříliš dobří herci. Příjemná podívaná, v níž mě ale mnoho věcí vyrušovalo od *skutečně* hodnotného filmového prožitku. (02.01.2008)

Myslím, že to nejmagičtější na tomto snímku je především jeho název a vaše případná očekávání čehosi magického, o němž si myslíte, že na Vás čeká. Myslela jsem, že Magická hlubina bude skutečně "magická" a že na mě v jejích hloubkách bude čekat něco kouzelného a nádherného. Záběry a kamera minimálně. Podvodní záběry mi však po většinu času přišly obyčejné. Hezké, ale nic magického. Stejně jako samotný příběh, který mi kromě charakterů, kamery, prosluněných obzorů a krásných delfínů, nenabídl nic výjimečného či magického. Je jako oddechový, nenáročný pobyt u moře. Soupeření mezi Enzem a Jacquesem mi ani nepřišlo nijak napínavé. Jean Reno opět válí a zde mě přesvědčil, že dokáže být nejen charakterní Francouz, ale rovněž charakterní Ital:) Rosannu Arquette si nejvíce pamatuji jako Cherrie z The "L" Word, kde si to rozdávala ve vášnivých lesbických scénách:) V závěru filmu jsem měla pocit, že by se snad mohlo "tam dole" odehrát něco jako v Cameronově Propasti:) Jakoby k tomu celkové ztvárnění svádělo. No nic:) (29.03.2012)

Film o pravém, ale i o falešném přátelství dvou mužů, pro které život ani lidé, kteří je milují, nejsou tím podstatným. Důležité naopak je to, jak dokážou souznít s mořem a ryze chlapský souboj o to, kdo z nich má větší žábry. Besson svůj sen o životě pod hladinou moře natočil vskutku nezapomenutelným způsobem. (30.11.2008)

Po dobu čtení komentáře musíte zadržet dech. Takže nádech... Známého hračičku Luca Bessona už zřejmě omrzelo čvachtání se v bazénku a tak se vydal pod mořskou hladinu pro svůj nejosobnější a společně s Leonem také nejlepší film. I když se Magická hlubina potápí do těch nejstudenějších a nejčernějších vod, tak je milá, zábavná a hlavně neskutečně hřejivá, kdy romance dvou lidí z naprosto odlišných světů na pozadí přátelské rivality dokáže zřejmě dojmout i ty největší tvrďáky. Film má hned několik plusů. Tím prvním jsou nádherné podvodní záběry, které ve spolupráci s dalším kladem a to hudbou od Erica Serry vytvářejí z filmu neuvěřitelný audiovizuální zážitek. A minimálně stejně důležitým bodem filmu je ústřední herecké trio. Barr je neskutečný sympaťák, i když se jeho postava občas chová na ránu pěstí mezi potápěčské brýle. Jean Reno, obstarávající komediálnější části filmu, je naprosto fascinující (U Rena mě zaujal i dětský herec s hubou od marmelády, který hrál Jeanovu dětskou verzi) a to samé se dá říci o věčně rozcuchané a sladké Rosanně Arquette, u které Besson hodně zdůrazňuje její rysy a věnují jí nejvíce detailů, za což musím zdvihnout poslední palec komentáře. Bavil jsem se, zasmál jsem se, byl jsem dojat... Výdech (10.07.2008)

Za mě tak trochu projekt á la „splněno, ale nepotřebuju nikdy víc“. Dva ve volném potápění soupeřící borci si žijí své sny, smrt pro ně nemá stejnou hodnotu jako pro ostatní, a tak nějak vytvářejí základ příběhu Luca Bessona, který vyrůstal na pobřeží Středozemního moře, sám má k potápění vřelý vztah a podvodní snímky ho už v dětství uchvátily. Modrá krása plná ticha je místy úchvatná, celkově ale z vizuálu do stropu neskáču. Poetická záležitost s palcem nahoru pro Erica Serru. Délka ovšem extrémní. (10.07.2019)