Black Panther: Wakanda nechť žije

Myslím si, že čo sa týka roku 2022, tak hodnotím "Black Panther: Wakanda Forever" ako najkvalitnejší Marvel film. V prvom rade krásna rozlúčka so zosnulým Chadwickom, ktorý ostane ako herec asi v mnohých srdciach žiť aj naďalej. Česť jeho pamiatke. No to nie je jediný dôvod, pre ktorý film oceňujem. Myslím si, že má v sebe dobre napísaný príbeh, ktorý je na dnešnú dobu aj veľmi aktuálny a je tu jeden vynikajúci zvrat, ktorý mi ostane ešte dlho v hlave. Nechcem ale spoilovať tak len poviem, že ide o to, s kým sa Sheri stretne vo svojej vízii. A nepoviem k tomu viac. Vizuálne je to strhujúce a efektné. Nebudem rozporovať. Možno nejde o top efekty, ktoré som videl ale sú dostatočne kvalitné na to, aby som povedal, že to stálo za to. A vidieť to v kine, ešte o to viac. Nenudilo ma to, zloduch je podľa mňa kvalitný a uveriteľný a jeho história na mňa tiež celkom zapôsobila. Vnútorne som si nejako stále ale vedomý, že nemôžem toho o filme veľa povedať, lebo sa mi ťažko chodí okolo jednotlivých spoilerov. Udeje sa tu toho toľko a všetko na mňa pôsobí tak podstatne, že je to ťažké. Prezradím, že tu máme 2 veľké bitky. Obe spracované veľmi dobre a s iným výsledkom. Chválim. Najmä obe kvalitne dotvárajú ústredný príbeh. Pre mňa rozhodne splnené očakávania a teším sa už na ďalší Marvel projekt. Hodnotenie: A (27.11.2022)

Ryan Coogler nezklamal a opět naservíroval silnou superhrdinskou podívanou, která se nestydí sociálních komentářů a komplexních myšlenek. V základu se tu nejen vzdává výtečná pocta Chadwicku Bosemanovi, ale především se podařilo přijít s výtečným zakončením 4. fáze Marvel Cinematic Universe, které zvládá být nejen správně velkolepé a epické, ale skutečně dodat i něco víc. Nejenom, že opět dochází k chválihodné prezentaci kultur, ale jde též o výtečnou filmařinu, ze které jde po celou dobu vidět snaha vzdát ten nejlepší holt. Především Coogler se poté jeví jako jeden z těch filmařů, kterého by si měl Marvel Studios do budoucna hlídat a třeba (zvěstmi podpořené) režijní vedení šestých Avengers mu s klidným srdcem svěřit.... (09.11.2022)

Klidnější tempo, více dialogů než digitálního inferna, nádherný vizuál - je to vůbec Marvelovka? --- Ryan Coogler, režisér prvého Pantera, a boxerského filmu Creed, mi naservíroval po dlhej dobe niečo uzemnenejšie, rozvážnejšie a ľudskejšie, než na čo som z podobných žánroviek zvyknutý. Na to, že mal byť Coogler profesionálny futbalista, a až záhy sa stal scenáristom, a skrze písanie režisérom, je až neuveriteľným príbehom naviac. Wakanda Forever nie je cheesy ukecané, odfláknuté vfx tornádo, ale štrukturovaná dobrodružná prehliadka prekrásných scenérií, okorenená neľahkými osudmi hlavných i vedlajších postáv. Pomalšie tempo mi bolo veľmi sympatické, a absencia neustálej akcie priam balzamom na dušu. --- Paradoxom je, že začiatok a koniec filmu, ktoré sú najviac dedikované Chadwickovi Bosemanovi, vo mne vyvolali najviac rozporuplné pocity, vďaka ktorým sa nemôžem rozhodnúť, či boli legitímnou poctou hereckému kolegovi, alebo samoúčelným dojením emócií, nezávisle od samostatných kvalít tohto filmu. Rád si to onedlho pozriem znovu. (13.11.2022)

Návrat k tradičněji vystavěným marvelovkám z let minulých rozhodně potěší. Je fajn, že Black Panther se až na pár momentů pokouší tvářit vážně – pochopitelně v mezích superhrdinského filmu – a nedělá tu idiotské humory jako Thor. Ono to asi ani dost dobře nešlo, protože truchlení za Chadwicka Bosemana, respektive v tomhle případě za T´Challu, má být jeden z pilířů druhého Black Panthera. A je to malinko problém. Zároveň s tím truchlením totiž dostáváme docela dost nových postav, které se musí představit a podmořskou civilizaci, do jejíhož města se taky musíme podívat. A i když je to všechno pěkné a vizuálně nápadité, v první půlce jako by se zapomínalo na to, že film musí mít i děj.    Druhý Black Panther se pořádně rozjede až někdy po hodině a bohužel to přijde pozdě, protože do závěrečných titulků už nestihne Ryan Coogler pořádně zapojit do děje nové (a často i staré) hrdiny a … je tam toho prostě moc. Momenty, kdy se film alespoň na chvíli promění ve fajn politický thriller, případně když hrdinové začnou řešit víc svoje emoce a traumata, jsou zajímavé. Ale nutnost věnovat se tu obrovskému množství věcí a gradovat to celé do velkého finále, respektive velkého finále a ještě většího dobývání Wakandy v půlce, má za následek, že i ty dvě a půl hodiny jsou zkrátka příliš málo na to, aby mohli tvůrci servírovat všechno, co si chtěli navařit. Nehledě na to, že Letitia Wright bohužel nemá tolik talentu, aby utáhla hlavní roli v takhle papírově komplexním příběhu a že Riri Williams, budoucí tahoun, se zatím profiluje spíš jako uřvaná slepice než někdo, koho bych chtěl vídat na plátně častěji. (10.11.2022)

Nemá to plynulost příběhu jdoucího od začátku ke konci. Místo toho je to jako chuchvalec chaluh unášený proudem, snůška mírně propojených nápadů a vjemů bez společného drajvu. A čím déle film trvá (a že trvá sakra zbytečně dlouho), tím naléhavěji se sama sebe ptám, proč spolu tihle vůbec bojují a jestli se tam náhodou "nic neděje". Těšila jsem se na film plný cool žen, místo toho jen MCU i nadále dokazuje, že superhrdinské filmy jsou oficiálně out a že teď se nacházíme ve fázi čekání na další velkou věc. P.S.: Zvolené doprovodné písničky mi přišly děsně rušivé, jak se mám soustředit na krásu života a světa nebo na deset tisíc training montáží, když mi do toho pořád někdo zpívá. (07.02.2023)