Black Panther: Wakanda nechť žije

Návrat k tradičněji vystavěným marvelovkám z let minulých rozhodně potěší. Je fajn, že Black Panther se až na pár momentů pokouší tvářit vážně – pochopitelně v mezích superhrdinského filmu – a nedělá tu idiotské humory jako Thor. Ono to asi ani dost dobře nešlo, protože truchlení za Chadwicka Bosemana, respektive v tomhle případě za T´Challu, má být jeden z pilířů druhého Black Panthera. A je to malinko problém. Zároveň s tím truchlením totiž dostáváme docela dost nových postav, které se musí představit a podmořskou civilizaci, do jejíhož města se taky musíme podívat. A i když je to všechno pěkné a vizuálně nápadité, v první půlce jako by se zapomínalo na to, že film musí mít i děj.    Druhý Black Panther se pořádně rozjede až někdy po hodině a bohužel to přijde pozdě, protože do závěrečných titulků už nestihne Ryan Coogler pořádně zapojit do děje nové (a často i staré) hrdiny a … je tam toho prostě moc. Momenty, kdy se film alespoň na chvíli promění ve fajn politický thriller, případně když hrdinové začnou řešit víc svoje emoce a traumata, jsou zajímavé. Ale nutnost věnovat se tu obrovskému množství věcí a gradovat to celé do velkého finále, respektive velkého finále a ještě většího dobývání Wakandy v půlce, má za následek, že i ty dvě a půl hodiny jsou zkrátka příliš málo na to, aby mohli tvůrci servírovat všechno, co si chtěli navařit. Nehledě na to, že Letitia Wright bohužel nemá tolik talentu, aby utáhla hlavní roli v takhle papírově komplexním příběhu a že Riri Williams, budoucí tahoun, se zatím profiluje spíš jako uřvaná slepice než někdo, koho bych chtěl vídat na plátně častěji. (10.11.2022)

Přiznávám, že pátou hvězdičku dávám hlavně za to, jaký je to doják, a na památku Chadwicka Bosemana. Objektivně je totiž druhý Black Panther o něco horší než jednička, a není to tím, že chybí T’Challa, ale naopak tím, že něco přebývá. Stopáž se mi zdála až příliš velkorysá, čti přehnaná, na to, co se vlastně stalo... Přitom by stačilo pár desítek minut (a ne moc dobrých digitálních efektů) ubrat, a mohl z toho být výborný akční film s uvěřitelnou politickou zápletkou a s pamětihodnými scénami, jakou je například královnin projev v OSN. Výprava je nicméně pastva pro oči, hudba pastva pro uši a nové postavy mají marvelovskému filmovému světu do budoucna určitě co nabídnout. (12.11.2022)

Dobré marvelovky nechť žijí. A tohle je kupodivu ten případ, ačkoliv je mi jasné, že ne každý se mnou bude souhlasit. Prvního Panthera považuju za průměrný film a v rámci MCU jeden z nejslabších filmů. Od dvojky jsem tedy neměl prakticky žádná očekávání, dokonce jsem se spíš obával. Black Panther 2 je jakýmsi posmutnělým blockbusterem. Najdeme v něm impozantní akční scény, ale velkým tématem je tu Ztráta. Samozřejmě především ztráta Chadwicka Bosemana / prvního Panthera, která rámuje celý film, ale o něco přichází a snaží se s tím vyrovnat i další postavy - například padouch Namor. Tato slavná komiksová postava se poprvé objevuje na velkém plátně a dočkala se oproti komiksu celé řady změn... a kupodivu mezi ně nepatří absence křidýlek na nohách. Přesto se jedná o jednoho z nejzajímavějších padouchů marvelovského filmového vesmíru. Má dostatečné charisma i motivaci a jde z něho i docela strach. Když se poprví objeví na scéně jeho podmořský lid, jde o vyloženě hororovou scénu. Tato mořská říše je hezká na pohled, ale obývá válečníky, kteří jsou mimořádně silní i nelítostní. V prvním díle Panthera jsme tu měli především Black Power, nyní je tu dokonce důraz Black Female Power. A je to fajn, protože všechny představitelky jsou dobře vybrané a hrají dostatečně přesvědčivě. U Shuri je to především to, že je děsně cool, ale i to stačí. Nebudeme si nic namlouvat, z větší části to je hlavně povrchní akčňárna s cool postavami - jako většina Marvelu. A tak to máme (někteří) rádi. Podobně jako u předchozích marvelovek tu můžeme najít slušné logické díry nebo alespoň něco, co není dostatečně vysvětlené (proč třeba bojují tolik na moři, když tam mají "atlantíďani" jasnou výhodu). Je to spíš hrané na efekt. A to funguje, protože vizuálně je to krása, a dobrý výběr hudby podtrhuje působivost scén. Celkově vydařená mainstreamová komiksárna. (8/10) (27.11.2022)

The Woman King meets Aquaman meets Avatar. Aneb Black Panther (téměř) bez Black Panthera. Pokračování sympatické jedničky je velkolepý a ambiciózní mišmaš, jemuž nohy nepodráží ani tak nezáviděníhodná výchozí situace (s absencí zemřelého Bosemana se ve scénáři vyrovnali vcelku důstojně), ale právě přílišné připomínání několika jiných velkých, slavných a (minimálně ve dvou případech) i lepších filmů. Navodit dojem plnohodnotného epického blockbusteru se snaživému Cooglerovi poměrně daří, držet krok (v jednotlivostech i celku) však nezvládá nejen s nejtěžší možnou konkurencí (J. Cameron), ale kupodivu ani se srovnatelnou (J. Wan). P. S. Záporák je ucházející, ale ty křidýlka na kotnících fakt nejsou cool... 65 % (20.11.2022)

Z nového Black Panthera je takový soft Avatar 2. Stopáží přepálené, bez vyloženě strhujících scén, ale příběhově docela funkční se zajímavými postavami a jednoduchým jasně daným příběhem, který se nesnaží propojovat filmy a seriály z marvelovského univerza, jak je v poslední době zvykem. I přes pokus o mohutnost, dost komorní ale má to co nabídnout. (13.04.2023)