Rebelové

Muzikál nepatrí medzi moje najobľúbenejšie žánre, no v tomto prípade som bez váhania dal päť hviezdičiek. Bez ohľadu na to, aký jednoduchý to má dej, všetko to na mňa pôsobilo tak úprimne a živo. A prejavila sa aj moja slabosť pre staršie piesne, lebo tie som si tu zamiloval, rovanko ako Zuzku Norisovú. No to by samo o sebe určite nestačilo na plné hodnotenie, to by bolo tak na úroveň Starcov na chmeli, to je na štyri. To, čo spôsobilo, že som pridal ešte jednu hviezdičku, je záver, ktorý po všetkej tej bezstarostnosti dodal filmu hĺbku a silu a taký punc vtedajšej smutnej reality, čo sa v muzikáloch často nevidí. (26.03.2005)

Jak se dělá retro muzikál? Vezmeme režiséra rádoby známého jména, pár mladých vnadných týnek, pár mladých chalanů, promícháme a vhodíme to do středně velkého hrnce. Pokud těsto nedrží tvar můžeme dosypat recyklovanými přezpívanými hity z šedesátých let a nastavovanou (neoriginální) choreografií. Kdo má rád nostalgii, můžeme okořenit retro vlnou a na hrubo namletou vzpomínkou na konec šedesátých let a okupaci.... --- Nevím jak vám, ale mně tenhle kýbl éček a dochucovadel nejel. Bylo to celé umělé, prifarbeno - aromatizováno..., herecké výkony špatné a závěrečný doják s tanky podkreslený písní - Řekni, kde ty kytky jsou byl kýč jak prase. ( a to nemluvím o zpěvu/nezpěvu paní Jiřiny..) Já prostě nechápu, proč dnes řada zpěváků musí přezpívávat staré (skvělé) hity. To nejsou textaři? To už nejsou skladatelé? Proč nevzniká něco nového ? Další generace už bude přezpívávat přezpívávající Norisovou ? Tohle zkrátka ne a to ani jako retro filma a ni jako muzikál... Hvězda za to nadšení a mlaďounkou Norisku. Čtyř a pětihvězdičková hodnocení opravdu nechápu a svědčí o všeobecném úpadku vkusu. * (04.05.2012)

„To sme si asi fakt nerozumeli.“ Rebeli majú tendenciu zasiahnuť vaše srdce. Začínajú nenápadne. humorne, nezáväzne. Renč len občas príde s niečím vážnejším, čo naznačuje, že sa nepohybujeme v až tak neškodnom letnom dobrodružstve, ako by sa mohlo zdať na prvý pohľad. O to sa postará jednak výborne mužný otec Tomáš Hanák, ktorý nikdy v ničom predtým a ani potom nebol taký dobrý ("Jeho nepoznám, ale ju áno a to mi stačí.“) a jednak občasné nenápadné, ale o to mrazivejšie detaily (všetci v kine sa bavili, ale keď akoby len tak mimochodom zaznel rok 1968, rozhostilo sa v sále hrobové ticho). Prvú hodinu sú to každopádne naozaj len detaily, ktoré sú prebíjané sympaticky roztatárenými spevácko-tanečnými výstupmi. Tie svojou úprimnosťou, nákazlivou radosťou zo života a originálnou vizuálnou stránkou berú dych. Renč pracuje s peknými, no slabými mladými hercami podobne, ako svojho času Verhoeven vo Vesmírnej pechote. Do toho výborné kostýmy, výprava zaspatej pohraničnej dediny topiacej sa v letnej páľave a starí machri v cameách (Bohdalová, Svěrák, Neměc, Štepka). A potom sa zrazu všetko blbnutie končí a prichádza strhujúci záver, ktorý v mojich očiach predbehol aj fenomenálne smutné Pelíšky. Renč nás šokuje silnými zábermi na stratenú platonickú lásku, žaláre trhajúce krásne vzťahy, vlaky spomalene odchádzajúce do diaľky za zvukov vypaľovačky o San Franciscu a pomýleným politickým systémom, kŕčovito sa zmietajúcim v narastajúcom strachu a neistote. Takisto ma bavila detektívna hra na bonzáka (vtedy ma fakt zaskočilo, že ním bola tá osoba, ktorá ním nakoniec bola, ale dáva to logiku: ľudská hlúposť sa nejeden raz skutočne ukrýva na miestach, na ktorých by ste ju čakali najmenej a nejeden raz ten, ktorý sa správa ako idiot, v skutočnosti žiadny idiot byť nemusí). Musím spomenúť aj asi tonu kultových hlášok ("Otvorte okno, cítiť tu alkohol."). Bravo. Kino Považan NMnV 2001 (12.01.2009)

Sebevíckrát si můžu říkat jak je ten příběh jednoduchý, Révai neumí hrát a písničky jsou otravné, ale jednoduše nemůžu tomuhle filmu upřít to že v záplavě obyčejný českých filmů, které vypadají k nerozeznání stejně, je tento jediný výrazně obrazově stylizovaný a je vidět že jeho autor věděl co dělá a dokázal být originální i docela zábavný, díky bohu za to. A i ty písničky ve skutečnosti nejsou tak zlé - většina je odporná jen proto že jsou příšerně ohrané v rádiích, jinak by byly ve filmu docela fajn. 7/10 (31.05.2007)

Rebelie v představách autorů reklam nebo změšťáčtělých pamětníků, stvořená povrchně jako ohavnosti typu Retro a Vyprávěj. Koncem 60. let narůstaly skutečným nonkonformistům vlasy a poslouchali trošku jinou hudbu - folkové písničkáře (začínají hrát Jarda Hutka, Vláďa Merta) a tvrdší blues (ale drsněji zněli i tehdy hodně dřevní Greenhorns). (02.12.2006)