Havel

Film Havel mapuje život prvního českého prezidenta mezi lety 1968 – 1989, ve kterých se převážnou většinu času zabýval disidentními aktivitami a vztahovými etudkami se svojí ženou a milenkami. Kdybych měl Havla hodnotit jako člověka, který se nebál nahlas projevit svůj názor, kdy se ostatní báli a za jeho snahy o změnu ve společnosti, dal bych pět hvězd. Kdybych měl hodnotit Havla po jeho vztahové stránce, dal bych odpad. Zde však hodnotíme film. Ten bohužel nesplňuje edukativní ani informativní rámec z let 1968-1989, a jde po velmi povrchní linii. Divák nedostává možnost nahlédnout do problematiky více do hloubky a ani nejsou zřejmé příčiny chování ústředních postav a momenty, které zapříčinily proměny z pasivních jedinců na aktivní hybatele dějin národa českého. A nesplňuje být ani šokujícím bulvárním médiem, o což se celou dobu snaží zobrazováním vztahových interakcí mezi Havlem a jeho ženou Olgou, potažmo Havlem a jeho nejznámějšími milenkami Annou Kohoutovou a Jitkou Vodňanskou. Tyto dvě postavy navíc režisér skloubil do jedné hranou Barborou Seidlovou, což divák, který se nezajimal mimo snímek o život Havla nemá šanci v průběhu filmu vydedukovat. Bez perfektní znalosti dějin nemá divák šanci poznat ani řadu státníků, jejichž jména se ve snímku neobjevují. Havla hodnotím jako soft melodramatický film, který se snaží těžit z dobrého jména pozitivně přijímaného státníka, avšak svoji  kvalitou a prezentací naprosto selhává. Jedna hvězda za výkon hlavního představitele, Viktora Dvořáka, a tlaku na diváka se dodatečně dovzdělat v dané problematice a s klíčovými signatáři Charty 77. 👎 (05.04.2021) (06.04.2021)

Střízlivé vyobrazení, které Václava Havla nijak přehnaně neglorifikuje a zobrazuje ho jako ustrašeného obyčejného člověka, jenž má k dokonalosti skutečně daleko, ale přesto má v sobě jakýsi neobyčejně silný morální kompas, který ho vede dál. A tahle část filmu, i díky kvalitním hereckým výkonům, se mi líbila velmi, stejně jako těch pár uměleckých symbolických vsuvek (divadlo, žebřík) a humorných momentů. Stránka obsahová je už ale o dost horší. Celé je to sledováno s jakýmsi odstupem a scénář jen vyloženě zkratkovitě klouže po povrchu. Divák se nedozví nic moc konkrétního a dokážu si představit, že pokud si to pustí např. nějaký snaživý expat s touhou se dovzdělat, nebude vůbec tušit, která bije a nakonec si raději otevře wiki nebo pustí nějaký dokument. Rovněž tomu chybí, až na pár klíčových momentů, větší dravost a silnější emoce, což je zrovna ve spojitosti s tak velkou osobností, kterou Václav Havel bezpochyby byl, dost velká škoda. (26.01.2022)

Neviem, či mal byť toto pokus o životopisný film, ale často vyznel skôr ako karikatúra, najmä keď sa račkujúci Vašek rozčuľuje. Čo sme sa vlastne dozvedeli? V podstate nič, len, že pri tej charte pán Láhev neváhal piť rovno z fľaše a dosť „děfkařil“, žiadna žena mu očividne nebola cudzia, vydatá, nevydatá, to je jedno. Film som videl aj s anglickými titulkami, neviem teda, či to bolo tak vo všetkých zneniach, ale ak toto má byť film smerovaný aj pre zahraničie, možno sa nenašinec bude právom pýtať, prečo je po tomto človeku vlastne pomenované letisko. Ale aspoň som sa dozvedel zaujímavú vec, o ktorej dom doteraz nič netušil. Že vlastne ten Vašek Havlů mal v podstate ku komunizmu blízko. Veď aj Lenin mal ženu + milenku a situáciu vyriešil tým, že obe s ním nakoniec bývali v jednej domácnosti. A vida, vo filme sa dozvieme, že Vašek chcel to isté... (05.11.2020)

Od Havla som nič nečakal (myslím od filmu) a možno aj práve preto ide pre mňa o príjemné prekvapenie, ktoré rýchlo uplynie, je dobre zahraté a obsahuje aj zopár autorských fintičiek, ako napríklad prechody medzi realitou a divadlom. Pochopím, ak film kritika potopí ako povrchný, ale keďže osobne som nijako extra Havlovu osobnosť a jeho kariéru nesledoval, len tak zbežne z médií, tak aj informačne bol film pre mňa prínosný. Dvořák je vhodne zvolený, nakoniec vás ale zaujmú viac Geislerová ako Olga a Hoffman ako Landovský, tu to bude možno aj na Lva za vedľajšiu úlohu. (27.07.2020)

Mozaiková exkurze do života postavou nevelkého, myšlenkami velkého ráčkujícího muže české politické historie. Exhumace Vladimíra a Antonína Dvořáka vyloučena, Josef Dvořák sice podstatně slevil ze svých vodnických kreací, nicméně soudruzi mu takovou úlohu budoucího státníka nesvěří, Jiří Dvořák brilantně tančí, čte komentáře k reality show a o vánocích mává na diváky pohádek coby čert Uriáš, ale podoba s Havlem veškerá žádná, v úvahu nepřipadají ani někdejší desetibojař Tomáš Dvořák, bývalý hokejista Radek Dvořák a hudební skladatel Michal Dvořák. Je rozhodnuto, Václava Havla může ztvárnit pouze jediný muž - jakýsi Viktor Dvořák, paradoxně nejméně známý z vypsaných osobností. A jeho kreace je úžasně podmanivá, hodná ocenění, natolik objemná, až vše ostatní kolem ní téměř zaniká a téměř nic neuvízne z celého filmu v paměti. Pravda, když ho pak ve vězení ostříhali a oholili, tak to podstatně kazilo dokonalou podobu, herec totiž rázem vypadal až moc současně a Havla už vůbec nepřipomínal. Mapovaná "disidentská" léta, konkrétně období 1968 - 1989, jsou stroze, ledabyle i nepříliš vzrušivě podávána a popisována, filmem propluje nemalé množství postav, lépe řečeno figurek, co nemají daleko do karikatury (viz Martin Hofmann coby Pavel Landovský), v nichž se bez řádných jmenovek není možné orientovat, navíc se postavy moc neoslovují, a vlastně tihle Havlovy soukmenovci ani k žádnému propracovanému účelu neslouží. Vyskytne-li se potenciálně zajímavá a působivá scéna, je vzápětí devalvována absurdním režijním záměrem udělat z ní umělecky zabarvenou. Tak třeba občan Havel se účastní ideologicky postaveného a z diváckého pohledu nicneříkajícího soudního řízení s perzekuovanými odpadlíky, to trvá jen asi minutu, a scéna se rázem nesmyslně trikově proline do divadla, to samé si užijeme ještě ve vězeňské sekvenci. Kam se Havel hne, má za zády uřvaného Lanďáka. Třeba to tak bylo, Landovský ovšem působí přinejmenším jako zaostalá karikatura výstavního omezence. Nutno přiznat, že to není až tak chyba tvůrců, on i ve skutečnosti mnohdy tak působil. Havel je také zobrazen jako milovník žen. Barbora Seidlová je pěkná akvizice do souboru filmových milenek. Mezi tou změtí víceméně kusých informací, věřím, že méně (političtí) znalí diváci budou tápat, vyniká kamera Jana Šťastného, náležité péči se dostalo také výpravě a vlastně i masky mají něco do sebe. Občan Havel přikuluje, Havel u psacího stroje, Havel, co čeká na povolení od "estébáků", zda může svoji manželku doprovodit na nákup, kteří vytrvale vartují za dveřmi jeho bytu, i Anna Geislerová oblečena ležící a pokuřující cigárko na posteli. A nakonec Havel vystupující na balkon před dav lidí, což je velmi pamětihodná sekvence. Ano, svých vysoce položených ambicí film rozhodně nedosáhl, ovšem chce-li divák prožít necelé dvě hodinky se zdařilým dvojníkem Vaška, naskytla se jedinečná možnost. 6/10 (08.11.2020)