Já, Patrick Swayze

Přísná matka, tanečnice a choreografka, a mladík s obrovským odhodláním. Texasan, navenek sebevědomý, uvnitř citlivý kluk. Malý Buddy měl své sny, v americkém fotbale posbíral hodně cen, měl našlápnuto se posunout ještě výš, ale v 18 letech ve vyhroceném středoškolském zápase přišlo fatální zranění kolene. Měsíce nosil sádru od kyčle až po prsty. Věděl, že je konec, po těžkém zranění mu zůstal jen tanec. Dřel a do dvou let se z něj stal špičkový tanečník. A pak přišel raketový nástup popularity, po pohádce o naivní dívce z dobré rodiny, která propadne pouličnímu tanci, následovaly hned po sobě další silné kusy (Duch, Bod zlomu). Nechybí zmínka o divokém období alkoholismu po smrti otce. Jinak srdcervoucně pojaté je to až až. Oceňuju nicméně, že tvůrci posbírali celou řadu hereckých kolegů, kteří mají, co říct, a nechybí ukázky z jeho stěžejních filmů. (24.04.2022)

Dlouho po Swayzeho smrti jsem nebyla schopná si Hříšný tanec (a vlastně nic jiného s ním) pustit. I když jsem jeho kariéru po Bodu zlomu přestala sledovat, jeho smrt mě zasáhla. Po zkouknutí dokumentu, asi vím proč. Jasně, "o mrtvých jen dobře", ale ten dokument je natočený tak hezky a s takovou láskou k němu, i když se nevyhýbá ani jeho démonům, že kouzlo jeho osobnosti muselo být téměř hmatatelné. Sice jsem měla na dnešní večer jiné plány, nelituju, tenhle dokument mě dostal a za zkouknutí rozhodně stál. (19.03.2022)

Mačo s něžnou duší ッ rančer, fotograf, kovboj, zaříkávač koní, pohodář, gentleman tím vším je tu nazýván Patrick Swayze a já bych ještě dodala, že také skvělý Dalton z Road House, nebo Bodhi z Bodu Zlomu, tady ho já mám nejraději a po tom všem co tu zaznělo, ještě více oceňuji jeho snahu nenechat se zastupovat kaskadérem, dát do svých rolí vše, aby to bylo opravdový, aby si to i divák mohl jakkoliv užít, pobavit se a zpětně se k tomu rád vracet. Marshall Teague a Sam Elliott, tak tihle dva sympaťáci mě tu zaujali nejvíce, respektive jejich vzpomínky na Patricka. Povedený a zajímavý dokument, ani na chvilku jsem se nenudila... Adiós Amigo.ッ (26.03.2024)

Patrick Swayze nie je zrovna môj nejaký moc obľúbený herec. Filmov s ním som videl len zopár a aj to skôr z tých kvalitnejších ako Duch, Hriešni tanec či Bod zlomu. Určite vedel v nich zaujať, ináč ma už nič iné nenapadlo, kde by sa zaskvel. Tento dokument ale ukázal Patricka z iného uhla a dokázal teda riadne zapôsobiť s tým ako sa predieral životom, aký človek to bol, aké mal neduhy ale hlavne dobré stránky. Som veru nemal ani šajny že bol nejaký baleták, že bol verný manžel a že tej smoly za život mal až pres príliš. Na to všetko ale aj tak po sebe zanechal ráznu nezmazateľnú stopu. /90%/ (20.12.2020)

Bezesporu sympaťák, frajer, dříč, mně nikdy nevadil, ale nemůžu tvrdit, že by býval mým idolem. To padlo na obličeji a příšerném Jarda Jagr účesu. Dokument je přesto vcelku dívatelný, zajisté si u něj dost lidí popláče, neboť je podán vroucně srdcervoucně. Klečící kůň u zesnulého v závěru byla třešinka na dortu. Co přišlo ale nejzajímavější mně, byl záběr na Jennifer Bejbynebudesedětvkoutě Grey. Ti její plastičtí chirurgové museli začít modelovat na druhé straně hlavy. Navíc, neříkalo se v hříšných časech náhodou, že v době natáčení DD jí bylo neuvěřitelných šest a třicet? Říkalo. Nabízí se: Ach ty ženy a kalendář.. , ale tak kdo ví? Ale jinak Swayzeho je určitě škoda. (06.09.2020)