John Wick: Kapitola 4

Díky bohu za Stahelskiho, který má rád akční filmy a snaží se je pokaždé posunout někam dál ... narozdíl od dvou prodavačů kebabu, kteří absolutně zabili třetí Bad Boys, nebo spíš Cry/Pray Boys. Kde tihle dva kebabáři absolutně selhali, jelikož s kratší stopáží přinesli akorát televizně rutinní akční scény, kde poměr akce:děj byl 15:85, tak Stahelski si přes (celkem už otravné) budování mytologie pořád uvědomuje, že točí pokračování akční franšízy ... čili i přes brutální stopáž je tu děj:akce v poměru 50:50 ... a minimálně scéna s brokou se zápalnou municí, která si bere velkou inspiraci v Hotline Miami, vstoupí do historie jako jedna z nejnápadnějších a nejoriginálnějších akčních scén vůbec. (24.03.2023)

John Wick je taková luxusní osvědčená akční restaurace, do který si zajdu vždycky, když mám chuť na nejchutnější akční menu v širokém okolí a vždy dostanu libové akční kousky v podobě soubojů, přestřelek, moto honiček a drsňáků všeho druhu. Trošku jsem se bál jestli to tvůrci dají i na po čtvrté, ale dali. Umí opravdu hodně chytře těžit ze "světa zabijaků"  mají mimořádný cit pro vizuální stránku a akci dokáží přenést do orginálních interiérů i exteriérů. V první akční náloži jsem sice měl pocit že se frajeři zblízka střílí do hlavy a nic, krytí kabátem je sexy efektní, ale když kulky lítaj z druhý strany není to až tak praktické jak se to tvůrci snaží ukazovat, místy při pohledu na nálože, který od nepřátel dostává John Wick mám pocit, že John W je výsledek soulože Terminátora s Robocopem, ale co kurva, chci pořádný akční film chci, mám ho v podobě páně Wicka, mám, tak co bych puntičkařil. Navíc pořád se jedná o sakra netuctový příběh, kde hudbou počínaje a vymazleným finále všechno vypadá tak hrozně sexy. (20.03.2023)

Pána Boha, to ako fakt? Ja rozumiem, že to má byť snímok, ktorý má v prvom rade zabaviť, pričom má človek absolútny priestor nato, aby vypol hlavu a nechal sa unášať jedným nezmyslom za druhým. Ale toto akože fakt naozaj?? Zaujímavé ale je, že kde to stolerovať dokážem, pri niektorých filmoch ani omylom. No a toto je práve jeden z nich, ktorý ma navyše dejovo úplne minul, pričom tá takmer trojhodinová stopáž, tomu taktiež nepomohla. (24.05.2023)

V kině sedělo asi pětadvacet lidí a jednu chvíli jsem si říkal, kolik z nich je asi nájemných vrahů... Jako vocaď pocaď. Chad Stahelski znovu dokázal, že osmdesátá a počátek let devadesátých jsou jeho šálkem kávy. Ale to už víme. Absurdní svět zabijáků je snad ještě přepálenější, k démonovi Jonathanovi protivníci přiskakují zhruba tak, aby je neprůstřelný vnuk Johna Matrixe dokázal postupně likvidovat, vypadat u toho skvěle, být nasvícený nočními neony nebo západy či východy slunce, a doufajíc, že všechny policejní sbory mají zrovna nějaké veledůležité školení. Odměny na Johnovu hlavu jsou stále vyšší, postav přibylo, ovšem budování světa a jeho mytologie tvůrcům pořád fakt moc nejde. Celá organizace zabijáků je už prostě dost mimo, a jednoduše mi nejde nerýpat do toho, že nejpřesnějším střelcem i bojovníkem s mečem je široko daleko nevidomý Donnie Yen. Celé je to pochopitelně vizuálně absolutně opečované, nápadité, kontaktní, a to všechno v přehledných dlouhých záběrech. A je jedno, zda jde o bitku, přestřelku nebo honičku v autě. Vrcholem je (za mě) asi stylizovaná řežba na německé (mokré) diskotéce, kterou si užije hlavně buřtík Scott Adkins, či originálně z ptačí perspektivy nasnímaný masakr ve starém baráku. Samozřejmě je tu ještě velkolepá přestřelka na kruhovém objezdu či závěrečné „schody“, ale tam už se chtě nechtě dostavuje jakási přesycenost. Ač jsou sekvence vizuálně opojné i vynalézavé. Ovšem stejně tak i monotónní a prázdné. Takže já prostě místy jen seděl, občas se nadchnul, ale mnohé zůstalo tak nějak bez reakce. (25.03.2023)

Kapitola 4 je v akčních scénách ještě spektakulárnější a celkově monstróznější než předchozí díl (a to už je co říct). Ve třech monumentálních setech (hotel v Japonsku, noční klub v Německu, ulice Paříže) Stahelski se svým týmem geniálních choreografů a všehoschopných kaskadérů předvádějí vysokou školu akčního řemesla a servírují divákům (další) strhující kombinace úchvatných kontaktních soubojů, masivních videoherních přestřelek (záběr zvrchu je vyloženě lahůdkový) a divokých honiček. Minimálně stejně mě ale film dostal i skvostným castingem, prací s postavami a hlavně neokázalým 'john-wooovským' pojetím, kdy musí hrdina čelit kromě armády bezejmenných (v jednom případě dokonce doslova) vrahounů  také svému dávnému příteli. Právě díky skvěle zkonstruovanému vztahu Wicka s Cainem (Donnie Yen je pro mě hlavní hvězdou filmu), jejichž společné scény nenásilně generují silné emoce (posezení v kostele je okouzlující), si mě tahle velkolepá a audiovizuálně omamná řežba natolik získala. Kdyby tvůrci některé akční scény bezdůvodně tolik nenatahovali a nedováděli místy do absurdna Wickovu nepřemožitelnost a nezničitelnost, bylo by to dokonalé. 85 % (26.08.2023)