John Wick: Kapitola 4

Pokud jsem dal čtyři hvězdy Extraction, pak je musím dát i Wickovi, ale moc už se mi teda nechtělo. Ono, ne že by tam bylo málo akce. Té je tam až až, možná dokonce více než by bylo záhodno. A začne to svižně hned v úvodu. V podstatě každých 10 m pohybu Johna nějakým směrem znamená haldy mrtvých, které se v celkovém součtu dají počítat v řádu nižších stovek... Asi to byla pro mne smůla, že jsem si tenhle čtvrtý díl dal po obou dílech Extraction. Tam je to co se týče killů nemlich to samé. Tady mi to lámání krků a rány do hlav už po chvilce začaly nudit. Fascinovala mne diskárna v Berlíně, kde ačkoliv se mezi tančícími rubou chlápci se sekyrkama (proč se sekyrkama jsem nepochopil), dav trsá v rytmech techna a blikajících stroboskopů dál jako by se nechumelilo. Možná měli tanečníci nachumeleno kdo ví, ale faktem je že prchat začali až když Wick opouštěl s důkazem v dlani taneční parket. Scénka z Paříže by zase mohla skvěle posloužit v rámci nějakého pořadu BESIP, proč přecházet rušné komunikace pouze na přechodu pro chodce. I zde doprava nepochopitelně jezdila ač se na kruháči dělo opravdu lecos. Inu uspěchaná a hektická je ta dnešní společnost a málokdo se věnuje dostatečně tomu, co se děje kolem vozu. Závěr mi konečně trochu spravil chuť a musím říci, že všeho už bylo tak akorát, takže jsem rád, že to čtyřkou končí. Od doby co Johnovi zabili štěňátko uteklo už 9 let a je asi načase se posunout někam dál. Jináč má Keanu můj respekt! Na těch skoro šedesát vypadá pořád dobře i pružně. Dávám tedy za 4 vlčáčí kousance. * * * * (09.07.2023)

„POZABÍJÍM JE VŠECHNY!“…  Kapitola 4 je lepší než „trojka“. V tom mám jasno. A asi nejen kvůli scénáři. Mám dojem, že akční scény jsou důvtipnější  - třeba ta Berlínská baví od samýho začátku. Rád jsem viděl Hirojukiho Sanadu, bavila jeho dcera Akira, bojující jako „Elfka“. Trošku zamrzí, že padouchem je (zrovna) Donnie Yen, nebo že v tý „Berlínský“ části nehrajou Ramštajni (když už Scott Adkins vypadá jako postavička z jejich videoklipu) – ale jinak nemá cenu si na soundtrack stěžovat, páč parádně doplňuje dění na plátně. Spousta viděnýho se zapíše do vlhkýho snu nekritickýho akčního fandy. I díky hrátkám s kamerou (třebas ta 2D akce), nebo kevlarovýmu kvádru. Stahelsky je magor. A stejně tak my, kteří neřešíme, jestli to může mít něco společnýho s realitou. A vlastně proč?     /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Chci vzdát (poslední) hold Lanci Reddickovi. 2.) Všichni kolem mě serou.  ///  Thx za titule „Anna Karenina“.                 PŘÍBĚH  ****  HUMOR  *  AKCE  *****  NAPĚTÍ  ** (24.03.2023)

Dá To bulletproof Kostěj, nebo bude na konci jen Air Wick k osvěžení vzduchu u tlejícího těla? Nalinkované jak skutečnost, že Zatoichi Donnie Yen nemůže stoupnout do lejna, protože hovno vidí. Úsvit nad Paříží a opulentní řežby nepokorně sloužící prostředí umělejší než chrup Iana McShanea. Ztékání schodů na Rue Foyatier už spíš jen pro legraci podobně jako deštník kevlarového krejčího Fishburnea. Stereotyp je za normálních okolností uklidňující, ale už se mi to sebepohlcující pozérství mýtické pomsty začíná zajídat. Konci nevěřím, ani co by se za psí čumák vešlo. Milující manželé neumírají, stejně jako výnosné podnikatelské záměry.. (02.04.2024)

Sice už trochu recyklující, ale pořád zábavná akční pecka bez jediného nudného místa i v takřka tříhodinové stopáži. A s prozatím nejhezčím zakončením ze všech dílů série. Bill Skarsgård ukázkovým buržoázním záporákem, Donnie Yen první vedlejší postavou série, která se vyrovná Wickovi a současně není jednorozměrným padouchem. RPG záběry v místnostech ze shora pecka, jízdu v protisměru na kruháči kolem pařížského Vítězného oblouku bych ale z Mission: Impossible nepřebíral, protože to táto stejně vysoce stojící série nemá za potřeby. Větší míra nadhledu (rádio hitovky z Eiffelovky, dlouhý pád ze schodů) při té předimenzovanosti všeho více než potěšila. Výprava samozřejmě opět koulervoucí. Mladou Japonku Rinu Sawayama doufám uvidíme i v pětce. (03.04.2023)