John Wick: Kapitola 4

Kapitola 4 je v akčních scénách ještě spektakulárnější a celkově monstróznější než předchozí díl (a to už je co říct). Ve třech monumentálních setech (hotel v Japonsku, noční klub v Německu, ulice Paříže) Stahelski se svým týmem geniálních choreografů a všehoschopných kaskadérů předvádějí vysokou školu akčního řemesla a servírují divákům (další) strhující kombinace úchvatných kontaktních soubojů, masivních videoherních přestřelek (záběr zvrchu je vyloženě lahůdkový) a divokých honiček. Minimálně stejně mě ale film dostal i skvostným castingem, prací s postavami a hlavně neokázalým 'john-wooovským' pojetím, kdy musí hrdina čelit kromě armády bezejmenných (v jednom případě dokonce doslova) vrahounů  také svému dávnému příteli. Právě díky skvěle zkonstruovanému vztahu Wicka s Cainem (Donnie Yen je pro mě hlavní hvězdou filmu), jejichž společné scény nenásilně generují silné emoce (posezení v kostele je okouzlující), si mě tahle velkolepá a audiovizuálně omamná řežba natolik získala. Kdyby tvůrci některé akční scény bezdůvodně tolik nenatahovali a nedováděli místy do absurdna Wickovu nepřemožitelnost a nezničitelnost, bylo by to dokonalé. 85 % (26.08.2023)

Sice jsem se v komentáři na trojku zařeknul, že už s touhle sérií nechci mít nic společnýho, ale zvědavost mě nakonec přeci jenom přemohla i když v kině bych to asi nedal. Co to vytahuje oproti předchozímu dílu jsou lepší akční scény a moji oblíbenci Donnie Yen a Scott Adkins, ale proč to proboha má 169 minut? To je dneska novej trend ve filmových blockbusterech či co? No průměr pro tentokrát dám.55% (16.05.2023)

Člověk by si řekl, kam se to dá vůbec po těch všech dílech posouvat. A ono dá. Po Johnovi jde opět celý svět a on je pořád na útěku. Vše začíná v Continentalu v Osace, kde dojde k velké řežbě. Pak se dostáváme do Berlína, kde John naváže na své kořeny. Vše vrcholí epickou akcí v Paříži, které se asi málo co vyrovná. Keanu Reeves je vážně borec, že to dokáže pořád tak táhnout. Teď proti němu stojí starý přítel v podání Donnieho Yena, který si to dost užívá. I Scott Adkins tu má slušnou roli. No sice moc nevím, kam se to mohlo po finále posouvat, ale vzhledem k tomu, že má být další díl i spin-off, se Johna zřejmě ještě několikrát dočkáme. Trochu mě zaráželo, jak je nezničitelný. :D "On nevystřelil!" (25.03.2023)

Série John Wick ušla dlouhý kus cesty, čtyřka poté není jen nejlepším dílem série, ale platí i za vrchol v rámci akčního filmu jako takového minimálně v rámci 21. století. Silný zážitek, který by měl do budoucna fungovat jako příručka k tomu, jak v Hollywoodu do budoucna přistupovat  k akčním filmům. Díky Chade. Díky Keanu! (Viděno v kině: 2x) (20.03.2023)

Být Kill Kínu 4 o hodinu kratší, byla by to bývala byla, v hezkých kulisách velkolepě natočená, průměrná akční pičovinka. Takhle je to zase jen, sice v hezkých kulisách a velkolepě natočené, úmorně unylé a až nesnesitelně natahované válení sudů nesmrtelného dědy Rývse, u něhož při každé nekonečné a lobotomizačně furtdokolové akční sekvenci vaše prdel sténá, k čemu jste ji to, kurva, zase posadili. Na rozdíl od Letyče Stahelský atraktivně točit bitky fuckt neumí a ani důchodci Kínovi už to válení sudů věru dvakrát nejde. Momenty, kdy jeho protivníci několik sekund trpělivě staticky čekali, než se artritický Kínu pomalu a bolestivě svalil na zem, aby je přehodil přes hlavu, byly evidentně nechtěnou, ovšem až trapně komickou gerontovložkou. Abych nebyl zase až takový zmrd, musím docenit historicky první opravdovou hereckou kreaci prkenné baleríny Skokota Asskinse, který toho zlatozubého Lindemanna vystřihnul opravdu zábavně, a také tři vizuálně náramně vypečené momenty – kočkování na kruháči u Vítězného oblouku, pokojovou anihilaci v půdorysu a klauniádu na schodech k Sakrekér. Avšak i u těch jsem po deseti až patnácti minutách némlich toho samého převalování, uhýbání z metru před kulkama a digistřílení do hlav, musel otráveně chlácholit svůj gluteus maximus, že už se určitě během chvilky ti přitroublí cirkusáci konečně vyzabíjejí a ten středověk skončí. Ještěže je tak snadno lakovatelný, vždycky to bylo ani ne v polovině! K tomu si připočtěte nulový scénář „Kínu si prostě nezáživně tři hodiny klestí cestu čtyřiceti až padesáti porážkovými mantákovitými figuranty a mění se akorát pozadí“, který na dlouho nevytrhnou ani uhrančivé pařížské kulisy či vkusné džaponské zahrady, a co vám vyjde? Mně teda vyšlo 1,5000000000113, umocněných exponenciálním nasráním, že jsem na to, já kokot, v naději, že se to alespoň trochu přiblíží výborné a prdeli nehostilní dvojce, zase lezl do kina, když jsem si to mohl později pěkně pohodlně doma popřetáčet na vydržitelných 120 minut či méně. Když si vzpomenu, co dokázal Evans v Raidu za poloviční hrací dobu, s desetinovým rozpočtem, s pouhými dvaceti cigoši a jedním polorozpadlým barákem, musím tohle prohlásit za megalomansky dementní pálení peněz a přiblblou popkulturní monstrozitu pro instáčové debily. (31.03.2023)