Viktoriánky

Feministické fantasy z období viktoriánské Anglie, které si v posledním díle začne překvapivě cestovat v čase a mařit tak veškerá divácká očekávání. Nečekaný mix žánrů leckomu nesedne, ale já tu odvahu oceňuju a docela by mě zajímalo, kam až se dá zajít. P.S. Rozdělení seriálu na dvě půlky mu moc neprospělo, navíc je ta druhá pro mě zklamáním díky neuspokojivému zakončení a přemíře patosu. (30.05.2021)

Celou dobu jsem měla pocit, že postavy seriálu si vždy cucly odvaru z blínu a pak blábolily nesmysly bez ohledu na okolnosti nebo co jim někdo jiný říká. Dialogy se tím měnily v pomatené a nesouvisející monology, které dovedly k dokonalosti názornou ukázku úsloví: Ten o voze, ta o koze. Chyběla mi nějaká nosná linka, nebo aspoň jakákoliv linka a závěrečný zvrat, který to měl celé vysvětlit, mi spíš přišel jako další hovadina. Casting předvedl urputnou, ale marnou snahu, nalézt v postavě hlavní hrdinky něco jako Evu Greenovou, ale jediné, co se jim povedlo, byla hodně laciná napodobenina Evy Greenové a to ještě jen z výprodeje na tržišti. Ke zmaru byla odsouzená i naděje ukázat emancipované ženy v době viktoriánského temna, protože seriál nedokáže vyvolat ani viktoriánskou atmosféru, ani touhu po emancipaci, aniž by to nepůsobilo směšně. SHRNUTÍ: Mimózní fantazy s hrdinkami ze sekáče. (06.09.2021)

"ĎÁBEL NA SEBE UMÍ VZÍT MILOU TVÁŘ." Pořádně jsem se na tom zabavil až při 6díle, kdy je divák naprosto zmaten (sám jsem si kontroloval, jestli jsem omylem nezabrousil do jiného seriálu). Ne že by to bylo celé špatné nebo vyloženě nudné, ale bůhvíjak hitové mi to stejně nepřišlo. Stáhnout obsah do čtyř dílů bych považoval za účinně blahodárnou kůru. (14.09.2021)

Partička krutě pozitivních, emancipovaných viktoriánských supervulv bojuje za lepší superzítřky se zkurvenými konzervativními šovinisty, méně kladnými supervulvami a nějakými plešouny se svraštělými xichty. Slizák Džoš v marné snaze o udržení se v hlavním proudu prostě naházel do generátoru náhodných pomatených pičovin slova „Viktorie“, „PMS“, „Feministka“, „Homix“, „Londýn“, „Slepičí úlet“, „BLM“ a „Den nezávislosti“, přičemž výsledný přitroublý pipinkovský guláš s jednou až dvěma silnými či šokujícími scénami na díl by býval byl se zatnutými zuby do krku nějaké sufraštětky jakž takž přežitelný, nebýt toho opravdu megadebilního až nesvéprávného vyústění do žumpy céčkové pavědecké fantasmagorie. (28.05.2021)

Na začátku jsem měl obavy, zda mě jen nezaujal námět a zpracování, ale je to dů/vtipné celou dobu a má zajímavé zvraty (poslední díl jsem si třikrát myslel, že se mi špatně nahrál a jde o jiný seriál :D). Zdejší nízké hodnocení někdy podezřívám, jak znám tohle prostředí, že je dané tím, co sarkasticky zpracovává daný seriál – je v něm moc emancipovaných nekonvenčních žen. Konečně další díra na trhu zaplněna.   Vtipný steampunkový feministický seriál je zajímavější než většina produkce o „mutantech“. Po jisté události z hůry se (především) u žen viktoriánského Londýna začínají projevovat schopnosti. Jsou vynálezkyně, „čarodějky“… a patriarchát je naježený. Sériová vražedkyně Maladie na rozdíl od Jacka Rozparovače nevraždí „kurvy“, ale "ctihodné muže“… „psychoanalytiky“ přesněji řečeno. Navíc postavy nejsou černobílé a většinou skrývají dobré či zlé Stíny. I maniak Maladie si zároveň jako jediná pamatuje onu událost i je jedním z „nástrojů“ uskutečnění oné vize „návštěvníků“. Mezi mužské postavy patří pansexuální aristokrat vlastnící erotický klub a specializující se na vydírání. Většina hereckého ansámblu hrála v Malých ženách nebo něčem o/d Jane Austen. (19.05.2021)