Reklama

Reklama

Konformista

  • Itálie Il conformista (více)
Trailer 1

VOD (1)

Obsahy(1)

V roce 1969 přikročil Bernardo Bertolucci ke zfilmování románu Alberta Moravii „Konformista“, který transponoval v jedno z nejlepších děl italského filmu. Konformistický „hrdina“ si z rodinného prostředí a svých mladistvých prožitků odnesl rozporuplné komplexy, pocity viny kombinované se stavy výlučnosti. Usilovná snaha překonat takové vnitřní založení jej přivede k maximální přizpůsobivosti, k odhodlání zařadit se do běhu společenských událostí za každou cenu. Ocitáme se v Itálii třicátých let, jejíž vládnoucí ideologií je fašismus. (NFA)

(více)

Videa (2)

Trailer 1

Recenze (86)

genetique 

všechny recenze uživatele

Navzdory tomu, aká prázdnota film vypĺňa, je to celkom zaujímavý počin. Veľmi zaujímavá prázdnota, plná skvelých hereckých výkonov a odvážnych myšlienok, dialógov a režírovania. Myšlienky sú síce odvážne ale ich rozvitím to mohlo byť ešte ostrejšie. Z technického je zaujímavá najmä kamera. 65%. ()

hanakonochi 

všechny recenze uživatele

Skvost talianskeho neorealizmu. Oko náročného diváka si zaiste všimne množstvo inovatívnych postupov použitia kamery, ako sú napríklad diagonálne zábery, horizont nula, vertikálny pohyb so strihom a prechodom do nasledujúcej scény. Trintignant sa blysol v úlohe schizofrenického konformistu. Na ktorú stranu sa vlastne prikláňa, už režisér ponecháva na divákovi. ()

Reklama

Sandiego 

všechny recenze uživatele

Příběh k tématu konformismu nic moc nového nepřinesl a nepůsobil nijak zvlášť vzrušivě (až na poměrně otevřený a apelativní závěr), ale naopak samotné jeho podání a stylizace byla více než vzrušující a v mých očích ho velmi pozvedla. Bertolucci se zde nevyznačuje jednotným stylem, ale hýřivým střídáním kamerových, střihových a osvětlovacích postupů dle momentální nálady diktované předlohou - nabízí tak vášnivou scénu z pokoje snoubenky ozvlášťnovanou obřími stíny žaluzií, chladným a zveličeným pohledem do nitra institucionální budovy, silně romantizovanou milostnou scénou z vlaku v záři zapadajícího slunce, elegantní momentky z Paříže vrcholící dráždivým tancem dvou žen a k závěru náhle nabídne mrazivou a ruční kamerou dynamicky ztvárněnou scénu smrtící lesní štvanice. Překvapilo mě, že vedle Červených střevíčků a několika dalších snímků existuje další, ne tak citovaný technicolorový opus. Konformista ještě na konci šedesátých let, kdy již vládla zcela jiná estetika skládá poctu tomuto opouštěnému systému a čerpá z něj maximální estetický účinek, jako by šlo o vášnivou obhajobu. ()

Othello 

všechny recenze uživatele

Šel jsem po tématu a vůbec nečekal, jaké vizuální žrádlo mě čeká. Vidět v roce 1970 bayovské kamerové nájezdy bere dech. Práce se světlem i mizanscénou je sice místy šíleně scénická a manýristická, ale nad ruhou stranu fakt vynalézavá a dodává každé scéně na důležitosti. Souzním s pozicí filmu, ve které člověk bez idejí je přirozeným služebníkem zla a docela by mě zajímalo její další rozvinutí k současné éře pozdního kapitalismu, kdy se zase ideje komodifikují a vytváří se tak nová varianta konformismu. ()

Bubble74 

všechny recenze uživatele

Mozaikovitě sledujeme stopu politického chameleóna, jehož schopnost dokonalé asimilace neplyne z vlastního přesvědčení ani obohacení, nýbrž ze strachu a zbabělosti. Údajné sémě, kořenící v traumatické příhodě v dětství je jen laciná zástěrka pro vrozenou ubohost charakteru. Tento příkladný konformista si to mašíruje přes mrtvoly dál a dál a hravě se přizpůsobuje těm, kteří zrovna drží opratě moci. Nalézá v tom jakési životní poslání, ale zároveň si uvědomuje, že se pomalu propadá do duševní izolace, neschopný pocítit lásku nebo štěstí. Zato já jsem pocítila zcela zřetelně, že mě mnohem více než osud toho podlého křiváka zaujaly virtuózní obrazové kompozice, zachycené mistrovskou kamerou Vittoria Storaro. Ostatně jako tomu bylo u většiny Bertolucciho filmů. ()

Galerie (93)

Zajímavosti (6)

  • "Tento román Alberta Moraviu ma veľmi upútal, ale úloha, ktorú mi dal Bertolucci, sa mi príliš nepáčila. Moraviu som trochu poznal, lačnel po intenzívnom živote. Raz som s ním a s jeho priateľmi večeral. Moravia večeral každý deň dva razy, toto bola druhá večera. Keď sme odchádzali z Bertolucciho filmu, povedal nám, že je to lepšie ako jeho román." (Zdroj: Jean-Louis Trintignant: Pokojná vášeň: v rozhovoroch s André Asséom, 2002) (Rosamunde)
  • Poézia, ktorú recituje Marcello (Jean-Louis Trintignant) v scéne z vlaku je od Gabriele D'Annunzio a má názov "La pioggia nel pineto" (1903). (jaklee)

Související novinky

Reklama

Reklama