Reklama

Reklama

Konformista

  • Itálie Il conformista (více)
Trailer 1

Obsahy(1)

V roce 1969 přikročil Bernardo Bertolucci ke zfilmování románu Alberta Moravii „Konformista“, který transponoval v jedno z nejlepších děl italského filmu. Konformistický „hrdina“ si z rodinného prostředí a svých mladistvých prožitků odnesl rozporuplné komplexy, pocity viny kombinované se stavy výlučnosti. Usilovná snaha překonat takové vnitřní založení jej přivede k maximální přizpůsobivosti, k odhodlání zařadit se do běhu společenských událostí za každou cenu. Ocitáme se v Itálii třicátých let, jejíž vládnoucí ideologií je fašismus. (NFA)

(více)

Videa (2)

Trailer 1

Recenze (86)

filmfanouch 

všechny recenze uživatele

Itálie, 1970, režie: Bernardo Bertolucci. Adaptace románu Alberta Moraviu je portrétem muže, který svou duši zaprodal fašistickému režimu a pod jeho dohledem se vydal na temnou cestu. Konformista je filmem s antihrdinou v hlavní roli a vyloženě se ani nesnaží chování svého protagonisty obhájit. Jeho snaha tkví totiž především v tom, aby ukázal jak víceméně funguje klasické vymývání mozku a jak tragické dětství dokáže člověka ovlivnit v jeho pozdějším životě. Konformista tak pracuje s hlavní postavou, která je do jisté míry sobecká, nebojí se ušpinit si ruce a přesto se s jeho hlavním hrdinou dá do velké míry ztotožnit. O to ale filmu opravdu nejde. Bertolucci se především snažil předvést jak silný vliv může mít na člověka fašistická mentalita a též jak se člověk snaží aktuálnímu politickému systému co nejvíce přiblížit. Bertolucci to prodává i skrze silný scénář (právem si došel pro nominaci na Oscara), který zcela prodává aktuální rozpoložení hlavního ´´hrdiny´´. Zasazením do předválečné Itálie, kde tou dobou zrovna je hlavní heslo ´´ Jedinec není nic, všechno je stát´´ se prodává zcela očividná myšlenka, která je ovšem prodaná skrz nechronologické vyprávění a v tomhle ohledu se vlastně nemůžu rozhodnout, zda by nakonec přece jen nebylo lepší postupovat chronologicky posloupně. Série flashbacků je dost tučná a místo věčného přeskakování by možná bylo chronologické vyprávění přece jen trochu divácky vděčnější a vstřícnější. Zas tak zásadní problém to ale ve finále není. Konformista je dost možná jeden z nejkrásněji nasnímaných filmů všech dob a v mnoha ohledech se zde předvádí ideální představa o tom jak vlastně vyprávět samotným obrazem. Vittorio Storaro je naprosto fenomenální kameraman, který se následně kvůli své genialitě právem dostal i do Hollywoodu a stojí například za kamerou k legendární Apokalypse Francise Forda Coppoly. Storaro má v malíku barevnou kompozici, pracuje s netypickými úhly záběrů a především výborně pracuje s nasvícením. Je tak velmi snadné si tenhle film po vizuální stránce strašně zamilovat. Hudba Georgese Delerua má jinak v sobě neskutečný italský nádech a velmi krásně se poslouchá. Jean Louis-Trintignant je v roli Marcella Clericiho naprosto fenomenální a těžce uchopitelný charakter je díky němu naprosto skvěle prodán. Opět platí, že je víceméně těžké Clericihovi přijít v oblasti jeho činů na chuť, postupem děje se ale čím dál tím víc ukazuje, že Marcello skutečně neměl lehký život. Je to člověk na úrovni, zároveň je ale pro snahu o normální život schopný udělat velice odpudivé věci. Vlastně mě mrzí, že je celý příběh utnutý ve chvíli, kdy by se ideálně dalo nadále pokračovat a Clericiho charakter šlo ještě více zajímavě prokreslit a definitivně rozuzlit. Takhle je tak jen Clerici skutečně těžce uchopitelnou postavou, nad kterou se vlastně závěrečný verdikt ve finále dělá hodně těžko. Konformista je výbornou ukázkou toho, že většina Italů má prostě očividně filmový řemeslo v malíku. Jde o jeden z těch filmů, který vypraví doslova obrazem, zároveň má ale pořád i dobrý scénář, který pracuje s arogantním, ovšem těžce zaškatulkovaným protagonistou a vlivem, který na něj má fašizmus. Je to velmi zajímavá podívaná, která těží ze své chladnosti a odměřenosti. Možná by tomu skutečně prospělo chronologické sestavení a rozkreslení některých načrtnutých myšlenek, jejichž rozkreslení jsem nakonec ve filmu nezaregistroval, už jenom kvůli té mistrovské kameře a vlastně celkově vysoké kvalitě se to dá celé přece jen odpustit...... () (méně) (více)

sportovec 

všechny recenze uživatele

Problémy se sedlinami totalitních režimů nejsou domovem jen ve střední a východní Evropě. I Západ si v tomto ohledu prožil své a je naší velkou chybou, že o tom víme tak málo. Téma fracouzské kolaborace zůstává jednou z nejpalčivějších forem špatného svědomí "civilizovaného" Evropana. Mandarinovitos hlavní postavy, prokazovaná Trintignanem, směle snese čecháčkovské dimenze jak nacistické, tak komunistické éry. Odpornou měkýššovitost, kterou Trintignantova postava páchne, si umím bez větších nesnází představit i v našich poměrech. Chorobopis zrady - zejména té vnitřní - je v tomto filmovém ztvárnění zachycen dokonale. Není co dodat, neboť kochat se dokonale ztvárněným hnusem je strašné samo o sobě. Smysl a směřování filmu nejlépe vystihuje jeho název. K této pregnantnosti není co dodat. ()

Reklama

Sawy 

všechny recenze uživatele

Začněme pozitivně.Bertolucci je bezesporu mistr obrazových kompozic a nemálo obrazů v Konformistoviu jednoduše bere dech.Dále se mi líbila rozporuplná povaha hlavního hrdiny,příběh o jeho snaze zapadnout do životního stereotypu,i když k tomu evidentně není předurčen a jeho morální dilemata,která jsou prodávána ve skutečně působivých scénách.Můj problém s filmem spočívá zejména v tom,že si až příliš vypomáhá frustrujícími dějovými zkratkami a kvůli jeho zmatené a roztříštěné vyprávěcí struktuře se mi několikrát stalo,že jsem nechápal,co se v určité scéně děje,proč se to děje a jak došlo k tomu,že se to děje.Stejně tak mi vadí,že film se rozpíná do mnoha směrů jak myšlenkově,tak ve snaze zachytit život hlavního protagonisty,aby pak zdaleka ne všechny linie dostaly uspokojivou katarzi a obhájily tak své místo v ději.Těsně po skončení filmu jsem jím byl,proč to nepřiznat,spíše znechucený a na alespoň částečné docenění jeho četných kladů jsem se musel vyspat.Rozhodně bych Konformistovi nechtěl upírat jeho zvláštní působivost a myšlenkovou vtíravost,díky které jej člověk rozhodně hned nedostane z hlavy.Dané téma člověka,ve kterém se sváří tolik protikladných pocitů a jeho vnitřní boj,se ale podle mého názoru dalo ztvárnit ještě působivěji,méně roztahaně a s důslednějším důrazem na příběh samotný,nikoliv na jeho obrazovou a vyprávěcí strukturu. 60 % ()

Renton 

všechny recenze uživatele

Scénář: Bernardo Bertolucci .. Obstojně zajímavý pohled do předválečné Itálie, kde studovaný člověk podlehne toku dějin a diktátu doby. Myšlenka je jasná, podání není nikterak strhující a zvláště rozjezd byl dost vlažný. Než jsem pobral spojitosti mezi postavami, ujasnil si časové roviny a další souvislosti noc jsem se nebavil. Jakmile se však začne chystat svatba po níž novomanželé odjíždí do Paříže na líbánky, spojenou s eliminací nepřátel nastupujícího státního zřízení, nabírá snímek hodně na poutavosti a bezpochyby vrcholí scénou v lese. Závěr v ulicích už jen podtrhuje fakt, že konformista je osoba nestálá a nespolehlivá. 70%. ()

kagemush 

všechny recenze uživatele

Konformismus:přispůsobivost,bezzásadová schopnost se přispůsobit.--Co dodat,-výborný film o bezpáteřnosti,zbabělosti a až animální snaze přežít za každou cenu,-zasazeno do fašistické itálie.Samozřejmě by to šlo natočit i v jakékoli jiné zemi s režimem jedné strany.Takových příběhů by bylo! Ale Trintignant je jen jeden. ()

Galerie (93)

Zajímavosti (6)

  • Po premiéře filmu čekal Bertolucci před kinem na svého přítele režiséra Godarda a na jeho reakci na svůj film. Godard mu podal kus papíru a beze slova odešel. Na papíru byla kresba Mao Ce-tunga a pod ní věta: „Bojuj proti individualismu a kapitalismu.“ (raininface)
  • V Paříži při rozhovoru doktora Marcella Clericiho (Jean-Louis Trintignant) a profesora Quadriho (Enzo Tarascio) padne zmínka o slavném podobenství o vězních v jeskyni. Mýtus o jeskyni je v sedmé knize Platónovy „Ústavy“, která je věnovaná hlavně vědám a vzdělávání. (noelcoward73)

Související novinky

Reklama

Reklama