Reklama

Reklama

Studentka módního návrhářství Eloise (Thomasin McKenzie) se právě přestěhovala z ospalé anglické vesničky do životem pulzujícího Londýna. Už to může s psychikou mladé holky solidně zacloumat. Mnohem víc ji ale ovlivňují „noční dobrodružství“, které zažívá po usnutí v pronajatém pokojíku vlídné paní domácí (Diana Rigg). Ve snu se vrací časem do šedesátých let, do proslulé londýnské čtvrti Soho a nočního klubu Café De Paris. Tady potkává talentovanou zpěvačku a tanečnici Sandie (Anya Taylor-Joy), které chybí už jen krůček k tomu, aby se stala opravdovou hvězdou. Sandie má silné kouzlo osobnosti, kterému Eloise podléhá čím dál víc, stejně jako stylu, tónu a divokosti zlatých šedesátých. Podléhá jim tak, že si nevšímá, jak mezi všemi těmi barvami začínají převládat temné tóny, a že její noční pouto s minulostí začíná pronikat i do její každodenní existence. Eloise si uvědomuje, že Sandie nemusí být jen výplodem její fantazie, ale skutečnou lidskou bytostí, která ji z minulosti zoufale volá o pomoc. Eloise se jí rozhodne zachránit. Je to šílené? Možná. A nebezpečné? Zcela určitě. (Cinemart)

(více)

Videa (4)

Trailer 1

Recenze (431)

JitkaCardova 

všechny recenze uživatele

Svěží a důvtipné posouvání se od žánru k žánru, tak jak je tu naprosto věrně a přiléhavě vylíčil Matty, a také eskalování a přebarvování atmosféry i celá audiovizuální stránka Wrightova posledního podniku mě skoro do poslední chvíle těšily, bavily a zároveň napínaly, protože i při tom všem důsledném přepeřování držel ve hře slibně se vyvíjející scénář - jenže banální, pramálo promyšlené finále s triviálním happy endem pro mě celou tu rafičenou parádu dokonale shodilo, splasklo a zabilo. Hlavně proto, že totálně vyšuměla od začátku silně akcentovaná, tajemstvím opředená rodová ženská linie babičky-matky-dcery, stejně jako motiv psychicky narušené matky. A nakonec i motiv neznámého otce, s nímž se tam operuje, zůstal ležet na stole jako vynesená, ale nezahraná karta. Čímž pádem se všechny ty různé zdánlivě významné průpovídky o matce, ať už od babičky nebo od Ellie, jeví jako povrchní žvanění bez obsahu a bez hloubky, nedozvíme se, co se matce v Londýně stalo, ani s kým měla dceru, ani proč se zabila, přestože je-li Ellie tak citlivá a zvláštní, určitě by to všechno muselo hrát svou roli v jejím pobytu, stejně jako to, kdo je, nebo byl, jejím otcem. Ale ne, ona místo toho nacítí jen příběh relativně náhodně potkané a pro ni cizí Londýňanky, a její vlastní naznačená rodová story zůstane filmem nepochopitelně, nelogicky nezapracovaná, úplně pominutá. Samotný happy-end, který by sám o sobě byl jen odskokem do dalšího žánru (tentokrát asi do self-made woman story a romantického slaďáku), by vůbec nevadil, naopak, ale to přehlíživé odignorování vlastnoručně zasazených motivů, které by měly být zákonitě důležitější, takže divák (já) celou dobu čeká, jak se nakonec kongeniálně propojí s příběhem Alexandry-Sandie (byl Elliin otec Lindsey? Jack? děly se matce podobné věci jako jí? co neustála? a jak to souvisí s babičkou, evidentně velkého světa znalou, ale žijící daleko od Londýna?), je nakonec krutě zklamaný: aha, takže babička prostě jenom ničemu nerozumí a těší ji, že se vnučka prosadila jako návrhářka a má hodného kluka, aha, takže matka byla asi jenom psychicky labilní vesničanka, jejíž důvod pro sebevraždu ani nestojí za zmínku, aha, takže kdo je Eloisiným otcem, jsme se vůbec nepotřebovali dozvědět - nehledě na to, že nedává valný smysl ani jedna možnost, a zbytečně to divákovi (mně) vrtá hlavou, kdy ji vůbec stihla mít. Před etapou v Londýně, v rodné vsi, by to s neznámým otcem byl úplně jiný příběh na úplně jiný film, a v Londýně, když se v něm zabila ve chvíli, kdy Eloise bylo sedm let a přitom se do Londýna s matkou podívala jako malá jen jednou, je to taky krapet překombinované. Tak či tak je nutné hodně a bezvýsledně spekulovat (možná byla v Londýně promiskuitní, možná nedobrovolně, aby se prosadila, možná nechtěnou dceru odložila u babičky, a zase se do města vrátila jako můra k plameni - ale proč? a proč by na ni dcera i matka vzpomínaly tak milounce, nezakaleně?), nebo se na to zpětně radši vykašlat - tak ani tak ale nejde zakrývat zklamání, scénář ve finále naprosto pohořel a srazil celý film do stoupy, nemluvě o tom, že pak i jeho morální vyznění, o které v poslední fázi (posledním tažení) ještě ke všemu zausiloval, zbanální, zprůměrní a samo se odkope. Škoda. A víceméně souhlas s DaViD'82, který to, co je na filmu nejvíc tristní, navíc popsal výstižněji než já a méně slovy. (kino Atlas, ČSFD projekce) *~ () (méně) (více)

MrHlad 

všechny recenze uživatele

Edgara Wrighta mám rád, ale čím vážněji se tváří, tím větší s tím mám problém. Takže dám vždycky přednost Soumraku mrtvých a Jednotce příliš rychlého nasazení před povrchně přestylizovaným Baby Driverem. A teď i před Poslední noci v Soho. Jeho novinka mi připomínala del Torův Purpurový vrch, tedy horor, který byl po všech stránkách skvělý audiovizuálně, i žánrově. Jen jsem u něj měl pocit, že si režisér plní nějaký svůj sen a skládá poctu oblíbenému žánru, oblíbené době a oblíbené formě. A dělá to skvěle, jenom jako kdyby to celé točil spíš pro sebe než pro kohokoliv jiného. Na druhou stranu Wrightovy hrátky s barvami, skvělý soundtrack, nádherné kostýmy a čas od času i jeho typické audiovizuální hrátky pořád fungují skvěle. A Thomasin McKenzie je výtečná a Anya Taylor-Joy jí šlape na paty, ale nestačí to. Wright dělá Poslední nocí v Soho radost hlavně sobě, což mu přeju, ale tleskat mu za to nebudu. ()

Reklama

DaViD´82 

všechny recenze uživatele

Jeden od Wrighta tak nějak očekává formu nad obsah. Zvláště ve snímku, který smáčí obě nohy ve vodách gialla, lynchoviny a šedesátkách. Možná bych nečekal až tak velké rozkročení mezi echt vyňuňanou formou a vyprázdněným obsahem, ale co už. Mnozí toto dohánějí podmanivě uhrančivou haluzní atmosférou. Wright v první polovině místy též. A byť to není bez zaškobrtnutí, tak rozhodně má na čem (a především na kom) stavět... Nebýt toho, že se rozhodl tam přeci jen nějaký obsah ve druhé polovině postupně začít roubovat. Čímž to posílá do kopru. Tuplem pak během závěrečné dvacetiminutovky, která je až nechtěně směšná. Na celém otřesném finále je pak nejvíce fascinující, že ho během něj zrazuje již i ta jinak vypiplaná prvotřídní forma. ()

Algernons 

všechny recenze uživatele

Edgar Wright je jeden z nejlepších mladších režiséru současnosti a tady ukazuje svoji ohebnost, rozsah a schopnost kloubení žánru. Film o přehnaném idealizování minulosti nebo vlastně čehokoliv. Nic není tak krásné, jak si to člověk maluje ve své mysli. Horor fungující hlavně skrze nehmatatelné strachy, které jsou pro mě o to děsivější. Jako například strach z toho jít spát nebo z nemožnosti rozeznat reálné od nereálného. Člověk má však největší strach o hrdinku Ellois, perfektně ztvráněnou Thomasin McKanzie i Anna Taylor Joy jako dívka z minulosti je naprosto skvostná. To vše je skloubeno v úžasné režii a stylu Wrighta. Jen ten spolužák John, mohl být krapet prokreslenější! ()

Eliott 

všechny recenze uživatele

Velice příjemné překvapení. Dech beroucí vizuál a na horor celkem komplikovaný příběh o dívce se smutnou minulostí, jež se snaží prosadit ve víru velkoměsta. Bohužel si na to nevybere nejvhodnější prostředí a poměrně brzy se začínají dít podivné věci, neboť dívka naváže skrze sny poměrně silné pouto s tajemnou ženou z minulosti a na vlastní kůži tak prožívá její nevšední život. Nejprve si to velice užívá, ale jakmile zakusí pozlátko jiného světa, situace se náhle vyostří a ona kompletně ztrácí kontrolu nad situací. Následně jde jen těžko odlišit sen od reality až to vygraduje v hezky udělané krvavé finále. Nejvíce bodů dávám především za způsob jakým je tento film natočen a komplexnost příběhu, neboť strašidelné mi to příliš nepřipadalo. 77% ()

Galerie (43)

Zajímavosti (18)

  • Název Poslední noc v Soho vnukl režisérovi Edgaru Wrightovi ve skutečnosti Quentin Tarantino. Tarantino již dříve ve svém filmu Grindhouse: Auto zabiják (2007) použil skladbu od skupiny Dave Dee, Dozy, Beaky, Mick & Tich – „Hold Tight“. Během rozhovoru o právě zmíněném filmu a kapele se Tarantino měl zeptat Wrighta, zda od nich slyšel skladbu „Last Night in Soho“. Poté řekl, že je to nejlepší titulní skladba k filmu, který nikdy nebyl vytvořen. (LucasAbelle)
  • Ve filmu se objevuje představení na píseň „Puppet on a String“, která pro Velkou Británii vyhrála Eurovision Song Contest roku 1967 v podání zpěvačky Sandie Shaw. (Morrighan)

Související novinky

NEJ roku dle TOP uživatelů a adminů ČSFD

NEJ roku dle TOP uživatelů a adminů ČSFD

31.12.2021

Přichází den, kdy se každoročně obracíme na nejoblíbenější uživatele, aby se nám svěřili se svými topkami 3 filmů (a případně 3 seriálů) uplynulého roku. Od loňska je navíc doplňují i vybraní… (více)

Anya Taylor-Joy v dalším hororu

Anya Taylor-Joy v dalším hororu

25.08.2021

Herečka Anya Taylor-Joy (Dámský gambit) si velmi oblíbila spolupráci s režisérem Robertem Eggersem. Do Hollywoodu ostatně prorazila díky filmu Čarodějnice, teď se ale objeví i v jeho vikingské… (více)

Fiennes a Taylor-Joy v černé komedii

Fiennes a Taylor-Joy v černé komedii

08.06.2021

Herečka Anya Taylor-Joy (Dámský gambit) a herec Ralph Fiennes (Harry Potter a Ohnivý pohár) si společně zahrají v černé komedii / psychologickém thrilleru The Menu pro studio Searchlight. Film bude… (více)

Edgar Wright a nová adaptace Běžícího muže

Edgar Wright a nová adaptace Běžícího muže

20.02.2021

Přichází dobré zprávy pro fanoušky filmů na motivy literární tvorby Stephena Kinga. Studio Paramount Pictures právě jedná s režisérem Edgarem Wrightem (Baby Driver, Soumrak mrtvých) o spolupráci na… (více)

Reklama

Reklama