Pianista

Příběh člověka, který se stává nezúčastněným, ale hluboce poznamenaným divákem nemilosrdných dějin, které nemůže a ani nechce pochopit. Tomuto konceptu odpovídá i formálně odosobněné a až příliš čisté a umělé zpracování. Polanski nevysvětluje, leč vyjevuje. Nechává diváka nechápavě a rezignovaně přijímat rány osudu spolu s titulním hrdinou, který se nepídí po smyslu dění a snaží se pouze přežít. Co se mi však líbí nejvíce je variabilní způsob, jakým Polanski chápe a využívá hudbu. Hudba je v jeho podání útěchou, prostředkem k dorozumění i nejjednodušším nástrojem k vyjádření nejniternějších pocitů. Mluví mi tím z duše! Nejpamátnější scéna? Hra pro německého důstojníka v polorozpadlém domě. 4,5* (21.03.2008)

Když o filmu řeknete: "Tak tohle bylo nevěřitelné dílo", je to pocta. Ovšem když vyřknete slova: "Myslím, že jsem lepší film neviděl." je to jiný. Pianista se řadí mezi ty jiné. Při sledování zapomenete na okolní svět. To že ve filmu hraje váš velký oblíbenec, Adrien Brody, je taky v tu chvíli nepodstatné. Sledujete krutosti holokaustu se zatajeným dechem doufajíc v to, že to tak hrozné přece být nemohlo. Mohlo. Polanski se nesnaží vytvářet emoce pomocí brutality (byť i té je ve filmu víc než hodně), ale dlouhé, táhlé záběry jsou ty, které vás rozbrečí. Neštve vás to, protože víte, že lidská duše zaznamená v průběhu života mnoho ran, které nedokáže překousnout a sledování Pianisty se řadí k těm zmiňovaným (alespoň u mě). Je to zvláštní, když divák souzní s postavou až do roztrhání těla. Otevírání konzervy, škrábání se přes ostnatý plot, všechno je pro vás stejně vysilující jako pro Wladyslawa. Dlouho jsem u filmu nezažil pocit, že jsem tam. S těma lidma. Že prchám. Že prchám za zvuků Chopinovo hudby... Pianista je u mě něco víc, než Schindlerův seznam. Pro mě je to nejlepší válečný film všech dob! (16.05.2009)

Mistrovské dílo. Pro mě jeden z nejlepších válečných filmů. Mrazivé a kruté svědectví o jednom z nejstrašnějších činů v dějinách. Geniální scénář, tíživá dobová atmosféra, silné scény a fenomenální civilní Adrien Brody ve své, dosud nejspíš nepřekonané roli. Scéna, kdy se setkává s kapitánem Wilmem Hosenfeldem v podání Thomase Kretschmanna (jehož jsem si zde zamilovala a je pro mě snad tím nejlepším filmovým nacistickým pohlavárem:) je zároveň dechberoucím, dojemným a nepopsatelně silným vrcholem celého snímku. Pomůže mu záchrana a soucit nad jedním člověkem přestat cítit tíhu a vědomí toho, co za hrůzy prožívali ostatní? Pianista je jak nádherným a obdivuhodným kouskem filmařského umění, tak zároveň jednou z těch nejmrazivějších a nejotřesnějších výpovědí o nelidských válečných zločinech, které jsou schopni lidé zcela bezcitně učinit jiným. "Co tady děláte?" - "Jen jsem zkoušel otevřít konzervu..." (14.09.2007)

Pravdupovediac, po toľkých oslavných opisoch, som čakal od tohoto filmu viac .... Čo však nemôžem ponechať stranou, je nádherný výkon Adriena Brodyho, ktorý sa zhostil svojej úlohy na výbornú. Prvá časť filmu má spád a napätie. Zlom však nastáva po tom, keď prichádza na rad one-man show Brodyho. Zábery boli miestami dlhé, bez dostatočného napätia a plynutie deja som si uvedomoval len v medzititulkoch. A toto je moja najväčšia výtka. Ostatné je už len ako žblnkot do vody. Nedokreslené postavy jeho známej, speváčky a takisto alibistický 10-minútový záver s jedným dobrým Nemcom. Dobrýn len preto, že miloval nadovšetko hudbu a "nositeľov" hudby. Všetci ostatní neboli preň nič viac ako dym z cigarety. Veď kto si vlastne všimol, že toho "dobrého" fašistu zdravila v pozore jedna celá budova plná "zlých" Nemcov. To jednoznačne dokazuje, že tento "filantrop" musel byť minimálne vedúci jednej z posádok pôsobiacich v okupovanej Waršave. A len tak btw. hudobná zložka filmu akokeby ani neexistovala, mimo klavírnych kreácií Brodyho. A tá posledná , circa 5 minútová v rozpadnutom dome bola obzvlásť (z filmárskeho pohľadu) nudná. Striedali sa tu len tri obrazy: - pohľad na hráča, -pohľad na klavíristove ruky, -pohľad na nemeckého vojaka. A to sa Polanski neodvážil ani i pohľad z iného uhla, na zábery niečoho iného .... Škoda.... Myslím si, že práve na tejto scéne sa dalo ukázať strašne veľa. Ale my sme nevideli vlastne nič, len sme počúvali Chopina ( mimochodom krásneho). (03.10.2004)

Polanski by měl všem hercům, kteří v Pianistovi hráli líbat nohy. Protože jsou to právě oni, v čele s FAMÓZNÍM Adrianem Brody, kteří vždy zachránili jinak kolísající kvalitu snímku. Scénář je příliš natažený a obsahuje mnoho zbytečné vaty, režie zase začíná být ke konci snímku příliš málo důsledná. Nejvíc mi však vadil způsob jakým Polanksi cpe do diváků (negativní) emoce. až na jistou výjimku (zasvěcení ví) se neobjeví jediný Němec be z toho, aniž by někoho zastřelil, zmlátil, nebo mu alespoň krutě nevynadal. V divákovi to sice bublá, ale jde o poměrně laciný a často využívaný trik (vyhýbá se mu snad jen Schindlerův seznam) nehodný režisérova slavného jména. Přez veškeré námitky je ovšem Pianista velmi silný a kvalitní film přinášející hluboký divácký zážitek. (26.08.2007)