Chlast

Ve filmu opíjení roste z nudy, která nás obklopuje. Alkohol jí přebijí. Je úžasný společník, ale když nás zotročí, je po srandě. Postavy zde také pijí , když si uvědomí, jak je čas opotřebovává . Alkohol snižuje depresi z marné snahy být věčně mladý. Je to nekončící naplňování této touhy. Vinterberg nenabízí jiný recept na zahnání hrůzy ze stáří a nudy než alkohol. Zároveň mladí lidé, jimž už trochu mládí uteklo a dále mizí jsou opilí z existence. (26.12.2020)

Vinterbergovi se podařilo vystihnout nejrozličnější situace, z nichž vychází ambivalence pití alkoholu. Není náhodou, že zobrazil mužský svět ve stadiu bilancování. Často se pejorativně říká, že chlapi jsou děti a nedospělci, bohužel to mnohdy bývá tak, že jsou to citlivé a jemné duše, jen to na nich vždy nepoznáte. Euforie, letargie a deziluze, časté fáze pití zde vidíme, někdy jsou zachycené natvrdo, jindy jen náznakem, tak to má být. Taky není divu, že je nám blízká dánská poetika, jsme si v mnohém tak podobní, teď už nezbývá, než aby nějací takoví dva, tři Vinterbergové působili i u nás a točili podobně úžasně. 90%. (15.03.2021)

Nuž, ako to kedysi bliakali starí dobrí Die Toten Hosen - "Kein Alkohol ist auch keine Lösung" . Pravda pravdúca, žiadny alkohol nie je žiadne riešenie. Však aj všetci životom ostrieľaní borci vravia, že život Ťa naučí... (piť). Takisto z rôznych štatistík dobre vieme, že v rámci jednotlivých zamestnaní sa najviac notorikov nájde medzi lekármi a učiteľmi. Takže je vlastne niečo, v čom by tento film mohol prekvapiť? Nie je, ale aj tak je to perfektná jazda priamo pod stôl! A na mňa pri jeho sledovaní prichádza "slina ukrutnica"! (06.01.2021)

Někdo by už měl nahlas říct, jak jsou tyhle filmy nudné - tím, jak se vlamují do dávno otevřených dveří - pokud jde o mě, alkoholismus mi přijde - spolu s historickými filmy z časů WWII a filmy o zlých komunistech - jako nejnudnější námět na světě - existuje už tolik filmů, které hlásají stokrát omletou poučku o škodlivosti notorického pití, až mě to prostě už nezajímá, všechny jsou příšerně stejné a nepřicházejí s ničím novým. (Vlastně už začínám být alergický i na ten label "skandinávské kinematografie", který je u nás vydáván automaticky za známku kvality). Navíc se ani nepočítám k fanouškům Vinterbergových filmů nebo Mikkelsenova herectví, obojí mi je v podstatě zcela ukradené, a tak se o mě tento film mohl nanejvýš tak lehce otřít. Čekal jsem - když už ne nějaký závan filmařské invence (za kterou fakt nepovažuji prostřihy na naskakující hodnotu promile hlavních postav) - tak aspoň nějaký brutálně depresivní závěr, který by mnou otřásl a nechal mě něco prožít - nedostal jsem z toho filmu ale v podstatě nic víc, než chuť si taky pořádně přihnout. Podle mě je to jeden z nejpřeceňovanějších filmů poslední doby, který jsem ani původně vidět nechtěl, ale okolnosti nakonec rozhodly jinak, a za sebe nemám problém napsat, že kdybych to neviděl, o nic bych nepřišel. (29.03.2021)

Zajímalo mě, jak Vinterberg zkalí ústřední experiment, který se zcela očekávatelně zvrtne, a nakonec to tedy opravdu není protialkoholická agitka, jako spíš perlivý portrét společnosti, která alkoholem oblévá všechny možné příležitosti, aby něco cítila. V alkoholivých pasážích to je přesně na jiskřivých 0,5 promile, jen by se to nemuselo tolik opakovat. Nikdy to proto úplně nekopne a bude se určitě psát, že to není ani moc vtipné, ani moc dramatické, přesto doufám, že si Mikkelsen zopakuje ten závěrečný taneček třeba na Oscarech. (29.09.2020)