48 hodin v Paříži

klasická záležitosť v žánri detektívny thriller s celkom presvedčivým harrisonom fordom, ktorý vezme na pátranie po svojej manželke do vlastných rúk a krásnou Emmanuelle Seigner síce nie je najlepším Polanskeho dielom, ale rozhodne si tu pán režisér opäť raz precvičil a vycibril to, v čom je dobrý a tak môžeme sledovať pomalé no nie nudné naopak napínavé rozmotávanie kĺbka za ktorým sa skrýva ako inak veľký zločin, ktorý skoro až nechtiac túžbe po manželke rozrieši americký turista v paríži (a ako inak zabráni aj medzinárodnej katastrofe). ale napriek mierne ironickému záveru môjho hodnotenia, ktoré som si nemohol odpustiť, sa mi film fakt páčil. (19.04.2006)

Tak jsem na to kouknul po letech a už to není ono. Začátek je napínavý, ale popravdě mi přijde, že padouši se chovají pitomě a když bych si celou tu jejich akci rozebral, vyjde mi, že jsou všichni břídilové nejvyššího kalibru. Třeba že cennou věc svěříte na letišti v podstatě náhodné holce a nedokážete si tu věc ani holku uhlídat. Ale no tak. Jenže to by nemohla přijít tahle překombinovaná historka, která má své napětí, své skvělé scény (všechny na střeše) i mizerné (celé finále u řeky, neustálé záběry na francouzskou Sochu svobody - jo, Romane, my jsme to pochopili, ty úchyle, tu narážku na ten soudní rozsudek). Morricone se snaží, seč může, ale mně film přišel nakonec chladný, až jsem k postavám nic necítil. To Unknown mi přišel filmařsky líp udělaný. Navíc od zhruba 80. minuty už se to táhne a vymýšlejí se jen další překombinovanosti, snad jen proto, aby se to na ty dvě hodiny natáhlo. Slušná kamera, řemeslo, ale celkově mi to přijde zbytečně odtažité a jen hudbou emoce nenaladíš. Btw - jak to, že doktora nikdo nesháněl z konference ohledně jeho přednášek? (07.07.2019)

Když se člověk může zbláznit ... A kde prosím ? V Paříži ! Proč ? Protože Polanski udělal z Paříže New York. ___ Je to typický hitchcockovský film, kde je MacGuffin - falešné tajemství, kolem kterého se vše točí, je strach z výšek na střechách Paříže i s nezbytnou závratí, je osudová žena i žena pobočnice - obě v červeném, a hlavně je v něm americký konzervativní poklidný měšťan, který nejdříve nechápe, co se děje, pak ztrácí naději v pomoc odborníků a pak v zuřivé zoufalosti jedná sám na vlastní pěst. Je to hrdina proti své vůli - člověk postupně vyšilující, avšak neústupně vytrvalý jako buldoček zakousnutý do buřtu. Polanski obehrává anglické slovo s francouzským zněním v názvu filmu i všudypřítomnou americkou sochu svobody a hlavně opakuje hitchcockův vzorec "wrong man" (nepravý muž) v absurditě bezmoci jedince před tváří mocenského nebo totálního spiknutí. Dokonce i název spínače Krytron evokuje Krypton amerického Supermana. Polanski napěchoval film nostalgií hraničící se sarkasmem v pomyšlení na Ameriku, zemi svobody, kam se nemůže vrátit, protože by tam byl uvězněn za to, co se přesně nedá dokázat ani vyvrátit. V podstatě Mission Impossible IV opakuje syžet a stavbu Polanského "Frantiku", který když se postaví čelem k problému, vždy ho dotáhne do vítězného konce, jen s tím rozdílem, že Ethan Hunt je předem připraven na vše. ___ Zajímavý je vliv-znak doby. Chybějící obličej manželky hlavního hrdiny filmu vystřižený z rodinné fotky, tento symbolický čtverec otázek, díra v přítomnosti, bylo možné natočit v roce 1988. Dnes by to již nešlo, protože řezat foto nikdo nebude, jen ho zkopíruje do počítače. Co do významů v něm ukrytých je tento snímek stejným "žrádlem" pro filmové teoretiky a psychology jako Godardovo Pohrdání a stejně tak i emočně studeným, přehledným a nezajímavým, možná až na ty svůdné křivky, které potěší oko diváka. (31.03.2012)

Na tenhle film jsem se už nějakej ten pátek těšil. I když jsem asi neočekával 5ti hvězdičkovou jízdu romantickou Paříží, mám mysteriózní thrillery rád. Naneštěstí Polanskiho 80ková éra, stejně jako 80ková éra kohokoli jiného, není uplně muj šálek čaje. První polovina jede slušně a neváhal bych se 4ma hvězdama, druhá část už je potom docela zdlouhavá a ty 80ky tam smrdí až moc. Lepší 3 hvězdy. (30.03.2012)

Odnáším si z tohoto filmu ponaučení - nikdy, opravdu nikdy si z letiště neodnesu cizí kufr, vždycky budu kontrolovat štítek se svým jménem, záměna kufrů může být totiž životu nebezpečná... Harrison Ford je ohromný sympaťák a v roli lékaře se mi moc líbil, unesli mu manželku a zjevně mu nikdo nepomůže, musí začít pátrat na vlastní pěst, problém je ovšem jazyková bariéra... U mě spokojenost a drobné výtky si nechám od cesty... (20.08.2023)