48 hodin v Paříži

Jako nejúžasnější uživatel této databáze se musím přiznat, že v tomhle případě bych vůbec poprvé v životě Morriconeho hudbu nepoznal. Hodně se zde odlišil od svého typického rukopisu a pokusil se zde diváky přenést do víru francouzského boje s časem. To Polanskiho rukopis byl mnohem zřetelnější. Mých 20 čísel v pozoru během sledování rozhodně nebylo, ale docela se mi film líbil. Harrison Ford si zde střihl příjemnou one man show a mimo jiné ukázal, že muž dovede ustát kopanec do hlavy a současně si zachovat tajemství o velikosti svého mužství přidržením oblečení v místech, která by žádná slušná dívka neměla nadměrně prozkoumávat. Příjemná kriminální naháněčka, ale určitě nic, co by zůstalo zaryté v paměti delší dobu. Když film vynecháte, tak o nic nepřijdete. [65 %] (21.07.2020)

Bylo to velice zvláštní, věřím, že někomu to mohlo připadat jako nuda, i já jsem místy usínala, ale průměrné to v žádném případě nebylo. Mělo to v sobě zvláštní druh humoru a pomalou soustředěnost, která se mi moc líbila. Nelíbila se mi jenom ta potrhlá francouzská femme fatale, ta mi lezla na nervy. (25.03.2013)

S cizí ženou v cizí Francii.. Může se to stát i vám a nepomůže hotelový detektiv, ambasáda ani komisař Moulin. Záměnou kufrů na letišti je zoufalý Ford po hlavě vržen do nebezpečné hry plné absurdního humoru (vystřihování z rodinného fota na policejní stanici, střecha), typického pařížského feelingu a bohužel i postupně uvadajícího tempa. Při pohledu na manželku Harrisona jsem si vzpomněl na vtip, jak přijde chlap, na policii nahlásit zmizení vlastní ženy. Policista ho požádá, ať uvede její popis. A muž říká: „Je těsně před důchodem, vysoká asi tak metr padesát, má plnoštíhlou postavu, řídké vlasy, dioptrické brýle, pod nosem ji raší knír, kulhá na pravou nohu a má problémy s alkoholem. Jak tak nad tím přemýšlím, strážníku, víte co..? Ani ji nehledejte…“ (09.09.2008)

Hlavními klady je tu Paříž a Harrison Ford, který je ve své roli naprosto přirozený a věrohodný. Jeho příběh se výborným způsobem rozjíždí a vyvolává skutečně silné emoce, postupně však upadá do žánrového standardu, který má sice občas nějakou silnou scénu, ale vyčnívá z něj především Fordovo ztvrárnění role obyčejného lékaře, ve kterém nečekaná krizová situace probouzí neobyčejnou zaputilost a odhodlání. Tu si ostatně o pár let později zopakoval také ve skvělém Uprchlíkovi. (17.03.2012)

Ennio Morricone bravo, jen hudbu pro scénu s auty bych mu přehrál, je to hrůza. Skvělý dabing Taťány Medvecké, nezvykle Petr Štepánek na Forda a páté kolo u vozu - skvělá Libuška, překvapily i štěky komisaře Maigreta, nadabované Mirkem Moravcem. Asi bych postavy přeobsadil, Emmanuelle Seigner zbytečně moc sexy, Betty Buckley spíš jak americká ministryně zahraničí.. (25.09.2015)