48 hodin v Paříži

Pro mě osobně zlomový film, který jsem podobně jako jiné své klíčové snímky viděl jen čiročirou náhodou, naprosto mě uhranul a sledoval jsem jej pak pořád dokola. ___ Spojoval v sobě efektivnost hollywoodské a nevypočitatelnost evropské kinematografie, přičemž i ona klasická špionážní schémata dílem využíval a dílem s hravostí ironizoval. Nabídl Harrisona Forda v roli, která v nejčistší podobě demonstrovala jeho nejsilnější hereckou polohu, již pak dovedl k dokonalosti v UPRCHLÍKOVI: Být obyčejný i neobyčejný zároveň, schopný člověk ocitnuvší se v extrémní situaci... zdánlivě zcela neadekvátní jeho možnostem. V situaci, která ho nejdřive dostane na samé dno, ale on se hecne a začne hledat řešení. Řekne se Hitchcock, ale ten nikdy nedospěl k takové míře propojení žánrové hravosti a seriózní existenciální krize, jako je tomu v labyrintickém thrilleru o hledání unesené manželky v pařížském podsvětí, bezmála antitezi 96 HODIN (Taken, 2008). Polanski to naopak zatraceně dobře uměl - a s Fordem se setkali ve správný čas, nemluvě o Morriconeho hudebním motivu. ___ Ano, 48 HODIN V PAŘÍŽI nepatří mezi nejznámější ani nejoblíbenější Fordovy filmy, ale rozhodně je jedním z nejpozoruhodnějších. A ke všemu díky Polanského vedení demonstroval sílu jeho nenuceného herectví mnohem víc než ty filmy, jež ji ukázat měly. (25.08.2022)

Film mi neskutečně sedl. Takový zvláštní, tajemný a dost napínavý film jsem dlouho neviděl. Ford hraje svoji roli opravdu dobře. Film není o velké akci a přestřelek, je to dost dobrý thriller, kde divák nemůže dobře předvídat co se bude dít. Rovněž mě nadchla hudba, kterou složil Ennio Morricone. Takže pro mě příjemné překvapení a tudíž hodnotím 85% = **** (22.09.2012)

Odnáším si z tohoto filmu ponaučení - nikdy, opravdu nikdy si z letiště neodnesu cizí kufr, vždycky budu kontrolovat štítek se svým jménem, záměna kufrů může být totiž životu nebezpečná... Harrison Ford je ohromný sympaťák a v roli lékaře se mi moc líbil, unesli mu manželku a zjevně mu nikdo nepomůže, musí začít pátrat na vlastní pěst, problém je ovšem jazyková bariéra... U mě spokojenost a drobné výtky si nechám od cesty... (20.08.2023)

Polanski je maestro atmosféry a práve atmosféra a napätie bolo to čo som najviac očakával. Bol som spokojný, ale od môjho TOP5 režiséra som predsa len čakal viac. Po tom ako v iných filmoch geniálne zobrazil paranoiu, schizofréniu, tak tentokrát prišlo na rad zobrazenie čistej frustrácie cudzinca v Paríži. Prvá polka excelentno-hitchockovská, v tej druhej som čakal väčší tlak na diváka a jeho nervy a bohužiaľ opak sa dostavil. Polanski nerezignoval ani na svoj ironický humor, čo len poteší. Enniova hudba je v celku nevýrazná, asi najslabší soundtrack čo som od tohto hudobného barda počul. Ten záver je trošku diskutabilný, ale aj tak sa jedná v mojich očiach o nadštandartný triler s vynikajúcim (!) Harrisonom Fordom. (19.07.2007)

Rozporuplný Polanského výkon plný strhujúcich momentov, no aj zakopnutí. Akoby sa pán majster nevedeli rozhodnúť, či točia realistický thriller alebo žánrovú hračičku, či sa chcú viac sústrediť na príbeh alebo na formu, akou ho vyrozprávať. Ono je to potom pri sledovaní podobný pocit, ako na húsenkovej dráhe a na uplakanom konci čaká znechucujúca závrať. To všetko by ešte bolo ospravedlniteľné, keby sa dal Frantic označiť za alegóriu na tému "ženatý chlap v zrelom veku a jeho náhodná známosť", lenže ani táto línia, i keď to chvíľami vyzeralo presne tak (ten tanec v arabskom klube nemal chybu), nikam nedošla. Čo je úplne najhoršie, kvôli tejto nekoncepčnosti a nedotiahnutosti je to film, ktorý starne. (október 2009) (10.08.2005)