La Débandade
Režie:
Claude BerriKamera:
William LubtchanskyHudba:
Bruno CoulaisHrají:
Claude Berri, Fanny Ardant, Claude Brasseur, Alain Chabat, François Berléand, Olga Grumberg, Marie-Christine Adam, Myriam Mézières, Danièle Lebrun (více)Obsahy(1)
"Jednou nám bude chybět jediná věc, nebude to předmět našeho přání, ale přání samé. Nejde o to pít, ale mít žízeň," říká Paul-Edouard svému příteli Claudeovi, když si oba šedesátníci vzájemně svěřují své problémy v erotickém životě. Rozvedený Paul to řeší tím, že nosí pomůcku neustále při sobě, ale Claude se se svým problém svěří do rukou odborníkovi. Na vině je cukrovka, ale ono nejde ani tak o příčinu, jako o následek. Sexuolog nabídne Paulovi několik způsobů, jak pomoci ne vždy dokonale fungujícímu orgánu. Ale na začátku je nejlepší probrat vše i s manželkou. Fanny Ardantová, coby chápající a milující manželka, se ovšem v tu chvíli zachová pro mužské ego zcela nepatřičně: její smích při pohledu na pomůcky nebere konce. Nepomůže ani citát z Aristotela: "Penis, stejně jako srdce, je orgán, který se hýbe sám od sebe." Claude je zhrzen, ale jeho věrný přítel Paul-Edouard (Claude Brasseur) má lék, který právě přichází z Ameriky - Viagru. Sám už si obstaral nejsilnější dávku a bratrsky se s Claudem rozdělí. Roli Claudea si zahrál sám Claude Berri, autor scénáře a režisér. Ironie, hořkost (nikoli zahořklost!) a otevřený pohled na život bez zbytečného sentimentu, takový je Claude Berri a takové jsou jeho filmy. (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (17)
Obyčejný příběh o obyčejných věcech / problémech. Manželka i milenka jsou neodolatelné, jen hlavní hrdina mi příjde už takový "zaprděný". Vím že to tak v reálu bývá, jen nechápu co ty holčiny na těch dědoušcích mají (kromě peněz ;-)). Ale k filmu: moc od toho nečekejte, je tam pár humorných momentů, ale jinak nuda. Nejlepší je snad scénka se smíchem manželky ;-) ()
Tenhle Berriho film by se mohl jmenovat Honba za erekcí, ale to by každý očekával nějakou přiblblou teenagerskou komedii, což rozhodně není. A přesto to vlastně honba za erekcí byla, ale bylo to podáno s citem a jemným humorem (zejména scény, kdy se hlavní hrdina baví se svým přítele Paulem Edouardem v podání výborného Clauda Brasseura). Nakonec se dozvídáme, že erekce přeci není v životě to nejdůležitější, ale...zejména pánové...co si budeme povídat...když to nejde, vůbec nám to nepřidá:-) Škoda, že jsem tenhle film nemohl vidět v původním znění, protože bych byl ušetřen takových výslovnostních šíleností jako "Hugo - Ígo" nebo "Baudelaire - Bódler". ()
Hlavní hrdina v roli svůdce byl asi tak věrohodný, jako Milan Šteindler ve Vrať se do hrobu. S tím rozdílem, že ještě mnohem méně. Ale jinak jde podle mě na dané téma o kvalitní a vcelku inteligentní film. Pokud se vám ale do postavy Claudea podaří vžít ( pokud jste muž, jinak si to asi jen namlouváte:-) ) pak z tohoto filmu dostanete spíš depresi, než že by jste se od srdce zasmáli ()
Nenáročná podívaná o řešení problémech s erekcí. To je celý smysl filmu. Občas už to zacházelo až skoro do nechutných věcí, přesto jsem se příjemně bavil. Sice žádné výbuchy smíchu, ale někdy méně lépe než více. Velkým zpříjemněním pro mě byla i sympatická "milenka", která mě uhranula krásným úsměvem. ()
Tak na tohle se dá říct asi jediné... : co to sakra bylo? Hodinu a třičtvrtě dlouhá reportáź o způsobech dosažení erekce. Vtip naprosto nulový, až na pár lehkých zacukání v koutcích (v tomhle ohledu jsou na tom třeba lépe i ty nejprimitivnější teen komedie). Sám se divím, že jsem tůhle zrůdnost nevypnul, ale když už jsem byl za půlkou, tak se nedalo nic dělat... A tak mě čekal "zážitek" v podobě slizkého dědy, který loudí polibky (asi nejnechutnější znevážení estetiky polibku) a provádí jednu absurditu za druhou. Otázka: jak vůbec sbalil tu bloncku? No...jsem prostě znechucen, pointa nepřišla žádná...nechápu, že měl režisér (a scénárista) odvahu takový snímek vůbec vytvořit. ()
Reklama